Svět bez Luthera

V první řadě je třeba zdůraznit, že poprava Martina Luthera nebyla zdaleka jen teoretickou možností. Mnozí z jeho předchůdců i následníků zahynuli v plamenech z důvodů mnohem malichernějších, než bylo 95 tezí přibitých koncem října 1517 na dveře kostela ve Wittenbergu. Abychom byli historicky přesní: dokument přibitý na dveře kostela je možná jen romantická legenda. Faktem nicméně zůstává, že měla publikace Lutherova polemického seznamu choulostivých teologických témat dalekosáhlé následky.

Rozebírat obsah oněch 95 bodů do detailů by pro dnešního čtenáře nemělo význam. Jednalo se o témata pro sérii teologických diskuzí, které dnes zajímají jen specialisty na historii náboženství. Všechny body se ale týkaly jednoho tématu, jehož význam je i dnes snadno pochopitelný: církevních odpustků. Tedy možnosti koupit za pozemské peníze místo v nebi – buď pro sebe, nebo pro své blízké.

Vstupenky do ráje

Odpustky byly po dlouhá staletí jedním z ekonomických pilířů římskokatolické církve. Jejich prodej plnil církevní kasy dlouhodobě a vydatně. Nebylo divu: pokud máte na výběr jít do pekla, případně trávit tisíce let ve velmi nepříjemném místě zvaném očistec, raději si připlatíte za odpuštění hříchů přímo od papeže.

Existovaly dokonce i padělané odpustky. Muselo to být pro hříšnou duši velké překvapení, přijít do očistce a dozvědět se, že draze zaplacený odpustek nemá žádnou právní platnost: milá duše, je nám líto, ale budeš trpět za své hříchy ještě deset tisíc let, než se dostaneš do nebe. Ale bez legrace – Martin Luther tvrdil, že neplatí vůbec žádné odpustky, neboť lidské hříchy může posuzovat pouze Bůh. Nikoli člověk, tedy ani papež.

Útok na ekonomický pilíř církve i na papežskou autoritu nezůstal bez odezvy. Církevní úřady záhy požádaly Luthera o vysvětlení. Zkraťme to: jen díky přízni saského kurfiřta Fridricha III., řečeného Moudrý, unikl Luther smrti na hranici. Fridrich neponechal nic náhodě, svému chráněnci zajistil bezpečí a po církevní exkomunikaci též azyl na hradě Wartburg.

Zbytek je známá historie: Luther, ačkoli původně věrný římský katolík, z donucení založil novou církev, která zásadně ovlivnila dějiny severozápadní Evropy. Protestantismus nejen zrušil římskokatolické tradice (kromě odpustků také celibát kněží, kláštery, kult svatých, uctívání relikvií a samozřejmě papežskou autoritu), ale přinesl i jiný pohled na člověka, společnost, práci a ekonomické aktivity obecně. Protestantské země dodnes patří mezi nejbohatší a nejvyspělejší, což není náhoda. Termín „protestantská pracovní etika“ má ve společenských vědách váhu.

Dobrý katolík Jindřich

Řekněme ale, že by Fridrich III. nebyl tak moudrý a Lutherovi ochranu neposkytl. Drzý kritik odpustků by shořel v roce 1518 na hranici jako mnoho jiných kacířů a dlouho, velmi dlouho nenašel následovníka. Jak by se dějiny světa vyvíjely v takovém případě?

Bezprostředně po Lutherově smrti v plamenech se nic zvláštního nestalo. Žádné lidové povstání, žádná revoluce jako kdysi v Čechách po mučednické smrti Jana Husa. Život běžel dál, lidé chodili na mše, uctívali ostatky svatých a kupovali odpustky v naději na blažený život věčný.

O několik let později v Anglii se král Jindřich VIII. trápil otázkou následnictví. Jeho zákonitá choť, Kateřina Aragonská, mu porodila pouze dceru Marii. Nikoli však syna, dědice trůnu. Kdyby tak bylo možné – uvažoval král – rozvést se nebo zrušit sňatek s Kateřinou. Vzal bych si svoji milenku Jane Boleynovou, která by mi určitě porodila syna.

Jak to bylo doopravdy

Marie Tudorovna od Anthonise Mora

Jindřichova dcera Marie se skutečně stala anglickou královnou. Nikoli však přímo po Jindřichově smrti v roce 1547, ale později: panovala v letech 1553–1558. Její nedlouhá vláda byla ve znamení rekatolizace a tvrdého pronásledování protestantů. Proto vstoupila do historie pod přezdívkou Bloody Mary – Krvavá Marie. Odklon Anglie od Říma však byl už v době Mariiny vlády upevněn natolik, že se po její smrti Anglie jednou provždy nábožensky osamostatnila. Následná vláda Alžběty I. znamenala jednu z nejslavnějších epoch ostrovního království.

Jenomže papež, který měl jako jediný zákonitou pravomoc anulovat sňatky, neshledal argumenty Jindřichových právníků dostatečnými. Jindřich se musel podřídit moci papeže: manželství s Kateřinou platí.

V jiném světě – přemýšlel král – bych snad našel odvahu postavit se papeži a jeho vůli. Jenomže katolická církev ovládá celou Evropu. Vzbouřit se vůli papeže by znamenalo čelit exkomunikaci. Po ní by mě žádný křesťanský panovník, ba ani šlechtic nerespektoval. Ocitl bych se v izolaci a po mně i moji dědicové a celá Anglie. Nehledě na to, že i doma v Anglii by dozajista následovala vzpoura. A je dost možné, že by vzbouřenci našli zrádce na mém dvoře a uspěli by. Jak bych pak skončil? To je snadné si představit. Jak já sám nakládám se zrádci a vzbouřenci?

S velkou nechutí, ale bez možnosti výběru, se Jindřich VIII. rozhodl přenechat následnictví trůnu své dceři Marii, původem poloviční Španělce a oddané římské katoličce. Když se Marie I. po otcově smrti ujala vlády, počínala si jako nejkatoličtější španělské veličenstvo, které si dokážete představit.

Moc církve a klášterů rostla. Z vybraných desátků a dalších daní se stavěly kláštery a katedrály a církevní knížata žila pohodlné životy. Bohoslužby se vedly v latině a snahy o rozšíření vzdělanosti mimo rozsah tolerovaný církví narážely na nepochopení. Anglie a Skotsko se vyvíjely podobně jako Španělsko, kde vláda rovněž fakticky náležela všemocné církvi. Anglická inkvizice tvrdě pronásledovala kacíře všeho druhu. Světská vláda se musela zadlužovat, neboť se jí nedostávalo peněz. Chyběl kapitál na podnikání a ekonomika stála na dílnách. Vědecký pokrok se zastavil, neboť zabývat se vědou znamenalo pohybovat se na hranici kacířství.

God save the Habsburgs

Španělé postupně upevnili svůj vliv na Anglii, která se nakonec dostala pod vládu Habsburků. Jako všude, kde vládli, si i v Anglii počínali konzervativně. Drželi se tradičních feudálních pořádků, kladli tradiční zemědělství nad průmysl a nejevili žádnou zvláštní náklonnost vědě a vyššímu vzdělání.

Od Lutherovy smrti uplynula tři staletí. V roce 1818 byla Anglie druhořadou evropskou mocností. Liberálnějším Francouzským královstvím již hýbala průmyslová revoluce. Nepokoje z roku 1789 těžce otřásly mocí dynastie Bourbonů, král Ludvík XVI. ale nakonec dokázal revoluci potlačit a díky dobrým radám moudrých mužů zavedl konstituční monarchii. Vliv církve sice ve Francii zůstal silný, avšak nikoli tolik jako jinde v Evropě. Francie byla také první zemí, která vyhlásila toleranci ostatních vyznání, přežívajících do té doby v ústraní.

Jak to bylo doopravdy

Poprava Ludvíka XVI. na kolorované mědirytině Georga Sievekinga

Ve skutečnosti vláda Ludvíka XVI. padla v roce 1789 kromě jiného i v důsledku velkých výdajů spojených s podporou americké revoluce. Francouzský monarcha pomáhal zámořské republice, protože chtěl oslabit anglického krále. Podpora severoamerických povstalců, ať už finanční, nebo vojenská, představovala pro Francii tak velkou zátěž, že se hospodaření státu zhroutilo – a mohla vypuknout Velká francouzská revoluce, která nakonec Ludvíka XVI. přivedla pod gilotinu.

Anglie byla bez Luthera a bez reformace podstatně vojensky i ekonomicky oslabena. Římskokatolická církev ukousla koruně velkou část příjmů, proto měla Anglie jen slabé námořnictvo. Nepředstavovala tudíž takové nebezpečí pro Francii, která byla ekonomicky, kulturně i vojensky na mnohem vyšší úrovni.

Kromě toho anglické kolonie v Severní Americe osídlili převážně konzervativní katolíci, kterým se v hlavách nehonily hříšné myšlenky na rovnost všech lidí a práva na život, svobodu a hledání štěstí. Beztak hrály slabé a nepočetně osídlené anglické kolonie v Americe druhé housle.

L'Amérique

Francie se stala centrem evropské kultury a vzdělanosti. Do Paříže se stěhovali ti svobodomyslnější z Angličanů, kteří nemohli snést bigotně katolickou a všeobecně zpátečnickou vládu Habsburků ve své zemi. Francie se stala motorem evropské ekonomiky díky pokročilému právnímu systému, příznivému obchodu a podnikání a také dobrému školství a podpoře vědy a výzkumu.

Rovněž na druhé straně Atlantiku se hovořilo převážně francouzsky. Vzhledem k absenci vážných konkurentů – Britové neměli sílu kolonizovat víc než malé území na severovýchodě kontinentu a Holanďané na tom byli podobně – měli Francouzi volné pole působnosti. Bez zásadního odporu obsadili prakticky celou Severní Ameriku. A když toto obrovské frankofonní území vyhlásilo roku 1820 nezávislost pod názvem Confédération de Louisiana, bylo jen otázkou historicky krátkého času, než se francouzská Amerika stala přední světovou a zakrátko i vojenskou supervelmocí.

Nyní, v roce 2017, si jen hrstka církevních historiků vzpomene na německého kacíře, který byl před 499 lety upálen. A už vůbec nikoho nenapadne, že bez této zdánlivě bezvýznamné události by se světové dějiny mohly vyvíjet jinak. Anglie se mohla stát přední námořní mocností a kolébkou průmyslové revoluce. Namísto Louisianské konfederace by dnes světovou supervelmocí mohl být nějaký anglofonní státní útvar na území Severní Ameriky. Francouzština by nebyla světovým jazykem číslo jedna. A v restauracích rychlého občerstvení značky MacMahon by si lidé na celém světě nedávali Le Grand Mac, ale Big Mac! Zní to směšně, n’est ce pas?

Úvodní obrázek: Martin Luther přibíjí své teze na vrata kostela. Ferdinand Pauwels

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem