Jakým směrem by se měla dál ubírat Evropská unie? O jednotném názoru členských zemí nemůže být řeč. Stále častěji proto slýcháme o vícerychlostní Unii nebo státech jádra a periferie. Jedni by rádi větší centralizaci a schopnost rychlého a jednotného rozhodování, druzí naopak prosazují volnější svazek na principu obchodního spolku, ve kterém nebude mít Brusel tak velkou moc.
Tak jako tak. Volání po změně stávajícího modelu Evropské unie, je stále naléhavější. Olej do ohně minulý týden ještě přilil šéf německých sociálních demokratů Martin Schulz. Na sjezdu své strany mluvil o nutnosti vytvořit z Evropské unie federaci. Kdo by ústavní smlouvu „Spojených států evropských“ odmítl, musel by podle Schulze z kola ven.
Jak se na stávající fungování Evropské unie dívají ekonomové, politici a zástupci akademické obce? Je potřeba důsledná reforma? A pokud by to bylo jen na nich, jakým způsobem by na to šli?
Jan Zahradil
europoslanec
Dnešní EU čelí čtyřem krizím najednou – hospodářské, migrační, bezpečnostní a krizi důvěry. Ukazuje se mimo jiné, že EU si postupně nabrala příliš mnoho pravomocí, které nedokáže zvládat. Jedním z řešení je zavedení takzvané flexibilní integrace. Jednoduše se to dá vysvětlit takto: Ať se každý integruje, jak moc chce a jak je to pro něj výhodné, a ať k tomu nenutí ostatní. S flexibilitou souvisejí samozřejmě i výjimky z určitých politik (migrace, eurozóna).
Evropská komise si musí přestat hrát na politickou, zvolenou evropskou vládu a musí se znovu stát tím, čím ve skutečnosti je – výkonným administrativním tělesem, které jedná v rámci mandátu od členských států.
Hlavním přínosem EU a jejím základním stavebním kamenem je společný trh ztělesňující čtyři základní svobody. Na něj potom přímo navazuje liberalizace obchodu se třetími zeměmi, kde se pro Česko i pro EU otevírají obrovské příležitosti.
Tomáš Prouza
ekonom, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti
Především je potřeba, aby EU uměla rozhodovat rychleji, aby důležité věci – ekonomická spolupráce, obrana a bezpečnost, obchodní dohody, modernizace a digitalizace – nemohla brzdit jedna či dvě země. Musíme se také mnohem víc soustředit na obranu před těmi, kteří by chtěli, aby se EU rozpadla, aby tady vládla nejistota, obavy a krize (a zatím v té obraně vůči Rusku selháváme). Máme šanci být jediným úspěšným, svobodným a bohatým regionem světa. A pokud se budeme schopni bránit a pokud se nenecháme paralyzovat těmi členy EU, kteří nechtějí, aby Evropa lépe spolupracovala, máme šanci to dokázat.
Pavel Kohout
ekonom, Partners
Evropská unie by se především měla uskromnit, pokud jde o moc a peníze. Moc Bruselu je obrovská a prakticky nekontrolovatelná. Jen naivní blázni věří slibům, že další centralizace moci je nutná, protože jedině tak lze dosáhnout moudrého řízení celého kolosu. EU by se měla vydat opačným směrem. Rezignovat na touhu vytvořit kontinentální impérium, protože impéria končívají špatně. Ideálně by se měla vrátit k ideálu svobodného pohybu zboží, osob a pracovní síly a kapitálu. EU nepotřebuje vládu, parlament, armádu, společnou zahraniční politiku ani další atributy státu. Obchodní spolek svobodných zemí je ideál.
Jan Keller
sociolog, europoslanec
Evropská unie má smysl jen jako ochrana před tlaky globalizace, tedy před diktátem velkých koncernů a finančních obrů, které jsou bohatší a vlivnější než jednotlivé státy. Evropská unie bohužel v tomto směru nefunguje. Pokud je reformovatelná, pak by reformní úsilí muselo, podle mého názoru, sledovat následující priority:
- Musel by se zvrátit současný trend přenosu daňové zátěže z velkých firem a nejbohatšího decilu populace na střední a nižší příjmové vrstvy.
- Muselo by se dosáhnout rovnoměrnějšího rozložení pracovních míst s vyšším stupněm přidané hodnoty mezi jednotlivými členskými státy.
- Musely by přestat závody ke dnu ve věci sociálního dumpingu, kdy chudší země se podbízejí lacinou prací, což má zpětný vliv na zvyšování rozdílů v oblastech, jež jsem vzpomenul v předchozích dvou bodech.
Pokud se v těchto ohledech EU nezmění, jen to potvrdí její faktický dvou-, či dokonce trojrychlostní charakter.
Petr Mach
ekonom, bývalý europoslanec
EU bez reformy ve smyslu vrácení pravomocí zpět členským státům zahyne. Za úplné minimum považuji navrácení pravomocí členským státům v oblasti migrace a společné měny – aby migrační kvóty nebo zavádění eura bylo věcí dobrovolnosti. Vzor, jak by se EU měla přeměnit, už existuje – Evropské sdružení volného obchodu (EFTA). EFTA je domluvou suverénních států na volném obchodu i volném cestování bez zbytečné byrokracie. Takové společenství by bylo prospěšné pro všechny naše občany.
Aleš Michl
ekonom, spolumajitel investičního fondu Quant
Všechno potřebuje svůj čas. Netlačme zbytečně dopředu změny ohledně pevnějšího spojení EU. Naopak udělejme EU uvolněnější, podtrhněme, že EU je tady proti válce a pro volný obchod a cestování. Netlačme země do nějaké federace, Brusel a Štrasburk, ať si nepřivlastňují roli národních parlamentů. Nechme státy dýchat, neregulujme vše. A taky bych Británii nabídnul dohodu, na které by mohla postavit nové referendum o brexitu.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom společnosti Cyrrus
Dokud státy západní Evropy tmelil strach ze Sovětského svazu, nemohly si dovolit „luxus“ ideologie. Za časů Evropského (hospodářského) společenství se soustředily na vzájemnou spolupráci, případně integraci jen do té míry, do jaké to bylo ekonomicky přínosné.
Není náhodou, že euro bylo zavedeno až po zmizení železné opony. Je to politický projekt, který upřednostňuje ideologii evropské jednoty před ekonomickými zákonitostmi. Právě euro dobře vystihuje, co je dnes s EU špatně a jak by se měla reformovat. Euro přehlíží lidskou přirozenost. Přehlíží, že politici evropských zemí, dokonce včetně „Evropanů“ Merkelové nebo Macrona, nebudou vždycky ochotni upřednostnit bruselský kabát před národní košilí. Proto se třeba Merkelová staví proti společnému eurodluhopisu, ačkoli pro fungující měnovou unii jménem USA je takový společný dluhopis naprostou samozřejmostí.
Realistické je žádat takovou reformu EU, která ji v jistém smyslu dovede zpět před rok 1992. Lidská přirozenost a z ní plynoucí ekonomické zákonitosti musí opět dostat přednost před ideologií.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 12. 2017 9:02, Ramesse II.
EU zreformovat nejde, je ve stejném stádiu, v jakém byl v roce 1990 Sovětský svaz - EU stejně jako SSSR překročila Rubikon a není jiná cesta než rozpad. Co to bude vše obnášet a co bude následovat, to je věc jiná, ale to už nebude v režii EU.
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.