Už zase máme dva Berlíny

On se svého úhlu pohledu člověk těžko zbaví, to je přirozené. Nedokáže to ani autor článku, i když se místy statečně snaží o zdání objektivity. To je ale snad v pořádku, každý má právo na názor a na to, vidět věci po svém. Někdo vidí úžasný multikulturní mejdan. A druhý v tom samém vidí rezignaci na vlastní kulturu a řád a ztrátu pudu sebezáchovy. Podstatné jsou dopady a důsledky toho, co se děje a ne to jestli vidím hrající si děti nebo řvoucí cikány. Podstatná jsou fakta a ne emoce.

I když paní kancléřka tvrdí, že Německo zůstane Německem se vším, co je Němcům drahé, ono to jaksi nejde, když si do země pustí statisíce „nových Němců“, kteří si chtějí žít po svém a tomu Německu se vším, co je Němcům drahé se nemíní přizpůsobovat.

Lucemburský papaláš JCJ, který by měl po brexitu spáchat harakiri, nebo alespoň rezignovat a odporoučet se do propadliště dějin, si otvírá hubu na Maďarsko, místo aby mu poděkoval za to, je věrné své historické úloze, kdy po staletí bránilo Evropu před vpády barbarů.