Co tu zbude po nás? A proč zrovna tak málo?

Staví se rychle, fušerácky a hlavně se šíleně krade.Důkazem budiž stavba justičního paláce v Brně,která měla stát původně 2 miliardy a nakonec stála víc než 3...Cechovní hrdost prakticky neexistuje,firmy jedou hlavně na " rychlý prachy ",všechno staví Ukáčka nebo Slováci,priorita je získat státní zakázku a druhý den po kolaudaci to může klidně spadnout.Eseróčko se zruší a ihned založí stejným ksindlem nové,které za nic nenese zodpovědnost...Něco nového se staví,ale většinou je to tak,jak je uvedeno ve skutečně dobrém článku.

Je to způsobeno zvráceným myšlením lidí, co si vynutili moc rozhodovat. Zatímco v těch vámi vychvalovaných dobých lidé vítali vše nové, dnes se u každé nové stavby hlavně zdůrazňuje, co všechno se kvůli ní zničí. Že i něco hodnotného (někdy) vznikne, nikoho nezajímá.
Jak by asi skončila Eiffelova věž, kdyby tenkrát existovaj nějaký Klub pro starou Paříž a fanaticky chránil pařížské panorama? Jakby by asi vypadaly Hradčany, kdyby v už 9. století existoval Klub pro starou Prahu a zakázal přestavbu původního kostela?
Vypráskejte všechyn ty staromilce, co systematicky ničí všechny dobré myšlenky (většinou protože sami se na žádnou myšlenku nezmohou) a uvidíte, jak se architektura bude rozvíjet.

Myslíte si, že za první republiky bylo víc architektů? Nadaní lidé nekončili houfně u architektury, ale třeba jako dělníci někde ve fabrice a to nadání mnohdy vůbec nerozvinuli. Kolik procent populace mělo tehdy vystudovanou vysokou školu a kolik je to dnes? Kdejakej vořech, kterej by dřív ani neodmaturoval, má snes alespoň nějaký to Bc nebo MBA. A když má dítko nějaký sebemenší záblesk nadání, hned se to odmalička rozvíjí v kroužcích, základních uměleckých školách, v soukromých hodinách na kde co. Schválně, zkuste někde najít, kolik architektů žilo na tomto území tehdy a kolik jich je dnes.

Data na nosičích s životností nanejvýš pár desítek let.

taky se mi panelaky nelibi a jsem rad, ze mam to stesti a nemusim na sidlisti bydlet. na druhou stranu, kdyz mate populacni boom a omezene zdroje, tezko se muzete zdrzovat stavbou z cihel nebo kamene o nejake umelecke praci ani nemluve. ty sidliste, co se stavi v prilehlych prazskych polich si s temi komunistickymi v nicem nezadaji. samotny fakt, ze existuji lepsi materialy a technologie nez pred 50ti lety z toho nic jineho, nez dalsi kralikarny neudela.

Ještě mě napadlo, že to bude "ředěním lidského kapitálu". Počet výtvarně nadaných lidí v populaci je pořád stejný, obyvatel u nás moc nepřibývá.
A zatímco za 1. republiky, pokud měli i radost z "aplikovaných" věcí, se mohli realizovat prakticky jen v architektuře nebo módě. Dnes obrovské množství lidí požere průmysl (protože všechny ty vyráběné věci překvapivě někde navrhuje - "kreslí") a taky všelijaký ten UI/UX design, webdesign, gamedesign ... tam jsou lidé (ti lepší z nich), kteří by ještě před 100 lety houfně končili v oboru architektury.
Ale dnes jsou jinde. Rybníček, ve kterém loví architektura je pořád stejný, ale rybářů je mnohem víc.

Architektura je vždy odrazem společnosti, výpovědí o její úrovni a prioritách a především o úrovni jejích elit. Za posední čtvrtstoletí se toho postavilo hodně, s kvalitou je to, pravda, různé, ale zase tak úplně černě bych to neviděl. Připouštím ale, že nic, co by významem přesahovalo naše humna tu také nevidím. Je to škoda, hlavně Praha by si zasloužila novou výraznou stavbu, kterou by řekla světu, že to město není jen skanzenem. Takovou novou dominantou měla být Kaplického národní knihovna. Je obrovská škoda, že nebyla postavena, to co udělala Bőhmova mafie je zločin.
Zdaleka ale nesdílím autorovo nadšení pro architekturu období socialismu. Pár zajímavých věcí ta doba přinesla, ale kolik jich je? Napadají mě jména Hubáček, Machoninovi, povedené pražské metro, a už jsem vlastně v koncích. Já spíš než spousty „dost pěkných staveb s pěknými sochami před vchody“ vidím hradby sídlišť, sekretariáty okresních výborů strany, venkov plný šumperáků a sochu Lenina na každém druhém náměstí.
S dobou první republiky nebo posledního půlstoletí rakousko-uherské monarchie je vše pozdější těžko srovnatelné. První republika byla u nás pro architekturu totéž, co byla šedesátá léta pro moderní hudbu a film. Socialismus toho moc skvělého nepřinesl a dnešní doba se nám těžko posuzuje, nemáme od ní odstup. I tak ale pochybuji, že se v dohledné době něco významného postaví, právě proto, že úroveň architektury ze všeho nejvíc ukazuje na úroveň elit té které doby.

Je fakt, že čistička odpadních vod nebo odsiřovací zařízení komínů nejsou obvykle nijak architektonicky hodnotné věci. Stálo to miliardy, není to v ideálním případě vidět, ale postavit jsme je "museli" (pro naše vlastní dobro).
Podle mě je důležité, aby každá generace opouštěla lepší svět, než do kterého se narodila. Možností jak svět zlepšit je mnoho, jak ho zprasit také, a ne všechny se týkají "betonové lobby".
A co po nás zůstane? Zřejmě hlavně data. Gigantické množství dat.

No, odborník na architekturu nejsem, ale při pohledu z okna (pracuji v Praze) mě napadají přestavěný Karlín a Holešovice a třeba Smíchov (ten z okna nevidím, ale jezdím okolo) - ty čtvrtě jsou kvalitativně někde jinde, než v historii kdykoliv byly. Pak hyper - supermoderní kancelářské čtvrtě (BB centrum) - minimálně srovnatelné s těmi kancelářskými paláci První republiky. Až za sedmdesát let budou odborníci chválit přestavbu dříve kritizované proluky Myslbek, dostavby Karlova náměstí anebo obchodního centra Palladium (a kritizovat naopak současnou výstavbu), budou se dávno mrtví architekti v hrobech červenat pýchou.

Predstava, ze po me nic nezbyde, mi naprosto vyhovuje! A budu rad, kdyz dalsi metry verejneho prostoru, poli, luk a lanu prestanou zasirat I ostatni soudruzi, kteri citi touhu tu po sobe zanechat nejaky pomnik.

Autor zapomíná na jednu maličkost: Po vládách hákového kříže a rudé hvězdy bylo třeba se nejprve věnovat právě tomu, co již bylo postaveno a kde byla zanedbávaná údržba. A protože finanční ani lidský potenciál není bezedný, je nutné počítat s tím, že velká část tohoto potenciálu byla směrována v posledních letech právě sem. Ale s tím, že dotace často spíše škodí, má autor bohužel pravdu.