Řízená invaze dětí

Do kaváren chodím, ne tolik jako autor, ale zkušenosti mám podobné jako on. Pokud mě něco ruší, je to buď z neznámých důvodů v kavárně hrající rádio (zvěrstvo, které naštěstí není v kavárnách tak běžné jako v restauracích) nebo hlasitý důležitý hlupák rozprávějící svá moudra na celou kavárnu. Marně vzpomínám, kdy naposledy to byly řvoucí děti, nejspíš nikdy.
Problém je spíš v tom, že děti mnoha lidem vadí celkově. Prostě jim nepasují do života. Někomu se ani nehodí do bytu. Když se na návštěvě známých v jejich novém 120 metrovém bytě moje žena zeptala, jestli poté, co si pořídili nové bydlení, neplánují také děti, dostalo se nám odpovědi v podobě udiveného dotazu, kam že by je asi dali. Opravdu, ten velký a drahý byt byl vhodný snad ke všemu, jen ne k tomu, aby tam byly děti. Viděl jsem i člověka, který si rozmyslel koupi bytu, ze kterého byl nejprve ohromně nadšený, protože zjistil, že sousedi v domě mají děti. Podotýkám, že nešlo o nějakou řvoucí snědou rodinu s deseti potomky, ale o normální spořádanou rodinu s dvěma úplně normálními dětmi. I to může být pro někoho důvod.
Averze k dětem je v nezanedbatelné části společnosti čím dál výraznější. Nejen nechuť děti mít a vychovávat, ale i se s nimi jen setkávat. Trochu mi to připomíná vztah k postiženým za socialismu – tváříme se, že nejsou a nechceme je hlavně nikde potkávat. Než dítě, tak raději gaučového psíka, sem tam poslat pár korun na charitu, nebo, když chci být hodně cool, adoptovat si nadálku (na co největší dálku, pro jistotu) dítko z nějaké chudičké země třetího světa a vést moudré hovory o tom, že sice ty uprchlíky dvakrát nemusím, ale co dělat, stejně sem někdo bude muset přijít, když se už léta potýkáme s úbytkem obyvatelstva.

Do kaváren i restaurací s dětmi, čerstvými školáky, chodím. Občas. A ne vždy dodrží všechna pravidla. Ale jak jinak se mají naučit, jak se v restauraci chovat? Kdybych čekala na to, až jim bude 15, bude na výchovu trochu pozdě... Jinak si myslím, že u trochu větších dětí se už mohou slušně ohradit i sami dospělí. Šlape vám dítě po botě v tramvaji, slušně mu to řekněte. Zdá se vám příliš hlasité? Požádejte ho, ať se ztiší. Tak byste to udělali i u dospělého. Dítě toho většinou hned nechá. Je to určitě lepší, než vrhat vzteklé pohledy po jeho rodičích a syčet něco o spratcích :)

Já myslím, že největší problém některých podniků je, že tam chodí lidi (viz hospoda Na mýtince). Pokud je cílem co nejvíce se odlišit od McDonald´s (které na přilákání dětí a tím i rodičů s věčně otevřenými peněženkami staví svou obchodní strategii), pak toto je správná cesta vpřed. Tržby kapánek klesnou, s nimi i možné zisky, ale to není předmětem tohoto dotazníku.

Ono taky máte "děti" a "děti". Do kavárny nepatří řvoucí mimina či spratci, kteří neposedí a neumějí se chovat, stejně jako opilci obtěžující ostatní. Pokud někdo vyvede šestiletou dámu na dortík, vadí mi to stejně málo jako když do sebe melancholik na baru klopí sedmého panáka a něco si pro sebe mumlá. Ale jak psáno výše, pravidla určuje kavárník. Chytřejší z nich to řeší instalací "stavebně oddělených prostor pro děti" :) jako např. v záběhlickém Hamrsportu, kde jsem koukal že vznikla separátní kavárna s dětskou hernou, zcela mimo prostor kavárny s jídelnou (kde se děti pletly pod nohy zákazníkům nesoucím plné tácy jídla). Takže - nechme to na hostinských a kavárnících, oni si poradí, pokud chtějí naše peníze.

No toto?
Řekl bych, dost humorné téma. Ve svobodné společnosti by takový článek sklidil soucit s autorem a jeho duševním zdraví. Jenže pan kašpárek, ale ani ona "divná" kavárnice, nežijí ve svobodné společnosti.
Má-li někdo soukromou kavárnu (soukromá, není veřejnoprávní instituce), tak si může, ve svobodné společnosti, stanovit svá pravidla, koho tam pustí a pro koho to není. Ta pravidla musí být viditelně označená a to ještě před vstupem do objektu. Třeba na dveřích přeškrtnutá postava dítěte, jako třeba podobné označené mobily, cigarety apod. Třeba v USA naprosto normální a nikdo tam nehledá nějaký segregační, či rasistický podtext, či omezování osobní svobody.
No prostě, chce to čas .....