Zhoubná krize důvěry

Co je to lépe, a co je to hůře? Majetkově jsme na tom většinou lépe. Problém je v duševním rozpoložení, na tom jsme skutečně dost blbě. Nebo myslíte, že je myšlení lidí v pořádku, pokud platí rovnice Politik = zloděj, podnikatel = zloděj, zaměstnanec = měl si se líp učit, nezaměstnaný = socka? Chodím na internetové diskuse, urážíme tam jeden druhého do pravicových, nebo naopak levicových blbců, chybí úcta k jinému názoru, za všechno můžou ci.áni (či jiný zástupný objekt naší zlosti) atd.? Autor správně upozorňuje na tenhle morální balast, a mělo by se na to upozorňovat, dokud se my, občané, nechytneme za rypák. Ať už se to líbí, nebo ne, politici jsou vzorkem společnosti se všemi ctnostmi i neřestmi. A pokud je zásada "Poraď si sám, my ti nepomůžeme" prakticky programovou zásadou posledních vlád a zároveň mantrou spousty diskutujících, pro které je solidarita sprostým slovem, proobčanská opatření jsou nazývána populistickými, kteréžto slovo získalo hanlivý přídech, tak tady prostě blbě bude. Když státní zastupitelství v kauzách nic nedělá, je to špatně, když koná, hned potrefený husy křičej něco svévoli... Majetek nám zkrátka štěstí nezaručí, šťastní můžeme být teprve tehdy, když můžeme věřit svým bližním, můžeme věřit ve spravedlnost, můžeme věřit státním institucím. A takový stav tady žalostně chybí.