Diskuze: Martin Zach: Sportovat na vozíku? Jde to. Ale za statisíce

Petra ? Jmenuje se Martin Zach !!!!

Vskutku, existuje propastný rozdíl mezi žebravým životem řadového vozíčkáře a zbytkem světa na výsluní v Praze. Zkusme to brát ale jinak: argumentujme chvályhodným a následováníhodným příkladem Petra Zacha. Při posuzování nároku na dávku PnP budu od posudkové komise žádat: srovnejte mne s příkladem Petra! Je moje potřeba nižší - tedy OK, příspěvek bude nižší. Je stejná? Tedy stejný příspěvek.

Je to tak. Martin Zach je sympaťák a přeju mu, ať se má tak dobře, jak to jen jde. Když ale slyším od známé, jak u ní orgány neochotně a zdlouhavě řeší, jestli si opravdu zaslouží nový VOZÍČEK, nebo jen repasovaný, případně nic, a tady superman dostal od státu 100 tisíc na závodní speciál, tak jen tiše žasnu. Koukám, že i mezi vozíčkáři jsou si někteří rovnější.

To je pěkné, že je hoch aktivní a nevzdává se. Ale po přečtení komentářů od jiných (mediálně neznámých) vozíčkářů pod 1. dílem rozhovoru a jejich líčení finančních potíží, jakým běžně čelí, cítím po tomhle rozhovoru opět určitou pachuť. Mnozí bojují doslova o přežití, mají často nižší míru soběstačnosti a přesto pobírají mnohem nižší dávky, než tady na adrenakinu závislý pán, který se polámal sám pitomým skokem bez chráničů po bujaré oslavě. A teď si přečtou, že i když pro ně žádné peníze nejsou, pro Zacha nebyl problém najít mimo jiné příspěvek od státu ve výši 100 000 Kč na další hračku (handbike). To už je skoro výsměch :-(