Diskuze: Jak na hypotéku? Bude vás to bolet!

Určitě bych se obrátila tady na: https://www.financni-navigator.cz/porovnani-vedlejsich-nakladu-hypotek/. Nevěřil bych, že v dnešní době, chce ještě někdo pomoci. Opravdu s Vámi projdou vše do detailů a víte na co se připravit, jak co bude probíhat, co je zapotřebí, co vás čeká apod.

Nejlepší asi je nechat si udělat srovnání hypoték když už někdo tu hypotéku chce a potom si může každej vybrat co mu vyhovuje.Já hypotéku mám a sem sní spokojenej.Srovnání sem si nechával přes coloseum nemovitosti udělat úplně zadarmo a byl jsem rád že mi hypotéka byla schválena a mohlo se kupovat bydlení.Vím že je plno lidí proti hypotékám,ale nikdo nikoho nenutí..a ti co si hypotéku vzít chtějí,je to jen jejich věc.A ano,někdo má i špatnou zkušenost,ale to ještě neznamená že ta zkušenost musí být špatná všude.

Hmmmm zajimavá reakce, ach jaka škoda, že jej z něj cítít neupřímnost a manipulace ... Bylo by lépe kdyby tu byly opravdu skutečné poznámky a zkušenosti, ne jen vykonstruované odpovědi pro účel a zalíbení a přílákání k produktu ... až toto lidé i bankách pochopí, budou to teprve opravdu banky pro lidi bez úroku ...

Prdlajs: "Nejtěžší situaci mají mladí lidé krátce po ukončení studií, bez velkých úspor, bez velkých příjmů, zato s velkou touhou odstěhovat se od rodičů."

Chybi tam klicova zminka o tom, ze dany scenar plati pouze pokud uz clovek nebydli v najmu

Priteli, nejsem chudy clovek, mam slusny plat, dve auta, mam nekolik nemovitosti a vlastnim i dalsi aktiva. Nejsou to sice dnes nijak zavratne prostredky, ale na duchod mi to staci. Jednu radu bych mel. Snazte se za kazdou cenu vyhnout hypotece. A nebo si vemte jenom nejakou symboliku, ktera nebude predstavovat vice nez tak 10% vasich vlastnich prijmu. Nespolehejte na partnera. Ten vas muze opustit a muze narokovat treba jeste alimenty na deti. Taky vas muze potkat choroba nebo uraz. Nebo vyhazov z prace. Proste to, ze clovek dozije v pohode konce hypoteky planovane na cca 30 let je velmi mala, odhaduji to tak na 1:1000. Zivot zpravidla neprinasi kladna prekvapeni. Skoro bych rekl naopak. Me nahazel do cesty jenom same prusvihy. Prosto bojuju. Jd eto sakr aztuha, ale jde to. Protoze musi. Jina cesta neni. Pod most se mi sakra nechce. To je moje zivotni rada vykoupena dost drsnymi zkusenostmi.

Děkuji mnohokrát za cenné poznámky, byť některé nesměřovaly k článku. Článek není o tom zda brát či nebrat úvěry, zda banky jsou zločinci, zda na statku je lépe, ale jen a pouze k tomu, jak se na hypotéku připravit. Kdo je ochoten podstoupit martýrium a náročnost přípravy, tak jak je v článku popsáno, má vysokou pravděpodobnost že hypotéku splatí a nespadne mezi oněch cca 60 miliard korun nesplácených úvěrů. A to byl cíl článku - naznačit, že úvěr, hypotéka není legrace, ale vyžaduje práci, odříkání, disciplínu. Článek vznikl na základě vlastních zkušeností, nikoliv z tepla kanceláře u monitoru. Sám se dnes divím, co jsme s manželkou vydrželi :-)

Clanek napsal nekdo z banky. Takhle to vypada ze se to da zvladnou a ze hypoteka je jedina cesta. A tezka. A ze budete cely zivot tvrde makat, i po praci. Tak to Bon Voyage, s takovym "zivotem". Aneb jak se stat na 25 let otrokem Banky. Nejdu do toho. Ani nahodou. Kdyz totiz kupujete neco "za kazdou cenu" verte ze dostanete tu nejhorsi. Viz. aktualne splaskla hypotecne-novovystabni bublina v Praze. Kolik paru, kolik lidi se zapykalo na 25-30 let do bytu 2+kk za 3-4 miliony plus 1-2 miliony extra bance??? Desitky tisic.
Je to nejak prirozene, adekvatni? Ani hovno, je to tvrdy, nemilosrdny kseft s masem a penezma. A kdo by mel soucit s masem, zvlast kdyz nebuci ale dekuje a jeste plati...

Článek je napsaný velmi povzbudivě, s až sarkastickým úsměvem škodolibého bankéře, držícího pod krkem polovinu národa. Evokuje přesně to, co je třeba zvážit před tím, než rodinu hloupě zavrhnu a budu se snažit od nich co nejdříve odstěhovat, protože je přece lepší život, než dřít na farmě a kam se podívám, když do nejbližšího města je to 20km. Oni, se 150tis. novomanželské půjčky a třetím dítětem na cestě postavili dům a prakticky třicet let po několika stovkách spláceli. Zhruba po deseti letech dokoupili pár pozemků, chovali dobytek, různě měnili se sousedy plody svých záhonů, protože uživit děti je důležitější než cokoli jiného a fungovalo to. A i když nebyli dál než na zlatých pískách, do dnes jsou přesvědčeni o tom že doma je s rodinou je jim nejlépe. A děti, nepřesvědčíte a samozřejmě je to nezajímá. Přece tady nebudu do smrti dřít jako oni? To se radši odstěhuju do města, vezmu si hypošku a do třiceti let budu bydlet ve svym. To je síla. Takhle blbejch lidí jsou hromady. Ten odstavec o tom, že nebudu chodit do kina, jezdit autem, kouřit a dělat děti je taky nesmysl. Dělat to každej, tak nám zkrachuje ekonomika. Možná přeháním. Možné je i to, že s tím hovnem, co jsem dodnes naspořil v potu tváře, půjdu za svým otcem a poprosím ho za odpuštění. Vrátím se na rodnou hroudu a ze všech sil se budu snažit přesvědčit svoje děti, že to co jim dáváme a necháváme je dar nad dary, aby nemuseli začínat od ničeho a mohli rovnou sklízet plody. Ale koho to zajímá. Když tak čumíte na americké filmy, dokázali byste žít v maringotce. V americe možná, ale tady ne. Řeknou o vás že jste cikáni a vy to přijmete za skutečnost a nedokážete se s tím vyrovnat a vypěstujete si nenávist. Ale co. Dokud budou banky půjčovat peníze, bude dost hlupáků kteří jim za to budou rádi celý život děkovat a stěhovat se do města. A stavět. A hlavně, když nebudete mít dost času na koukání kolem, bude na vesnicích klid a pohoda. Život.

Opět souhlasím, ale člověk s 5 tisíci si to prostě nemůže dovolit. Já v tu dobu ano, ovšem s vypětím úplně všech sil. Dneska už bych si to dovolit taky nemohl. Mám teď jiné priority. Spořím si na důchod. Ovšem pro člověka, který si nemůže dovolit platit za byt (potažmo nájem) dneska 5 tisíc už moc rad stejně není. Ale zase si nemusí spořit na důchod, jednak nemá z čeho, a jednak se jej stejně nedožije. Pod mostem bývá v zimě dost chladno a i v létě je to občas po ránu dost krušné. A to nemyslím v legraci. Ovšem takový člověk by se měl vážně zamyslet nad tím, koho bude volit. Bývaly doby, kdy nikdo nemusel přebývat pod mostem a všichni měli co jíst a nikdo se nemusel bát o práci.

Souhlasím, ale chtěl jsem to mít z krku co nejdříve za každou cenu. Ten byt byl malý a jeho cena byla cca i s vybavením 1 MKč. Ale když si spočítáte úroky a tu děsivou dobu, pak se dostanete k tomu, že ten samý byt vás přijde mnohem dráž a stále ještě není váš. Samozřejmě, že minimální splátka byla menší. Ale ty úroky neklesaly, měl jsem to na překlenovák.

Takze clanek predpoklada ze clovek nikde nebydli a tudiz nikde neplati najem. Myslim, ze ale v CR neni moc lidi, kteri by meli kromne najmu a penez na zivobyti jeste dalsich patnact az dvacet tisic na odkladani si na hypoteku.
Pokud nekdo ma dostatecny prijem na to aby splacel hypoteku a jeste platil cely najem, tak ten se nema moc ceho obavat.

5 tisic mesicne? a neni dulezitejsi kolik kdo vydela?:) pro nekoho je 25tisic/mesic malo, pro nekoho je i 5tisic/mesic moc...

pokud je to ze stavebka, tak bud povinna splatka byla mensi, nebo bych cenu bytu videl na cca 3 mega. To je pak ale samozrejme problem. U stavebka se obecne splaci rychleji nez hypo. Kolik lidi ale dokaze zaplatit by za 3 roky?

Tento článek to podle mne příliš dramatizuje (odříkání, konec luxusu, bude vás to bolett atd.). Je třeba si uvědomit základní fakt - hypotéka není pro každého. Rozhodně ne např. pro těch 70% českých domácností, které mají problém s mimořádným výdajem 10tKč. Je to dlouhodobý závazek a člověk, který si ji bere musí být schopen dlouhodobě a to i předtím, než si ji bere, s velkou rezervou pokrýt splátku, pokrýt si a započítat i související rizika (neschopnost splácet, nemoc, úmrtí). A taky ty naprosto normální věci, jako je mateřská manželky, nároky dětí rostoucí s věkem apod., nemluvě o normálním chodu domácnosti.
Pokud se někdo rozhodne pro hypo ve chvíli, kdy se jeden rok mimořádně zadaří, aniž by měl objektivní předpoklady, že se mu bude takto dařit i nadále, tak asi bude mít časem problém, zvlášť pokud je „nadoraz“. Dalším faktorem je i fixace a podmínky hypotéky, je třeba se o to starat.
A úrok? Je třeba si uvědomit časovou hodnotu peněz, ne jen spočítat, kolik přeplatím. Ano, jsou to velké cifry, ale v dlouhém časovém horizontu. Dnes lze získat hypo po daňovém odpočtu bez problému pod 4% p.a., inflace se střednědobě pohybuje okolo 3% a růst nominálních mezd byl za posledních 10 let cca. 6% ročně. Tzn., jsou 2 varianty – vezmu si hypo, 10-30 let platím nákladový úrok a bez ohledu na to, jaká je pak průběžná reálná cena nemovitosti, já mám užitek z toho, že bydlím tam, kde chci. Úrok je do velké míry eliminován inflací a nominální mzda je obvykle ještě nad inflaci, což znamená, že při konstatní splátce se tato vůči příjmům rodiny postupně snižuje (např. při 5% růstu nominální mzdy je splátka po 10 letetch na úrovni 60% té dnešní).
A nebo můžu zvolit 2. variantu a šetřit. Zde pracuje inflace proti mně, protože veškeré náklady průběžně rostou, tzn. nejsem schopen uspořit celé navýšení mzdy. K tomu je reálný předpoklad nárůstu cen nemovitostí v dlouhém období, které je v nějaké relaci s kupní silou, takže ve finále třeba sice nezaplatím tolik, co do té doby na hypo, ale přeci jen víc než dnes, ale zase jsem nějakou dobu nebydlel tam, kde bych chtěl. A tento užitek si musí vyhodnotit každý sám.

"Takze clanek predpoklada ze clovek nikde nebydli a tudiz nikde neplati najem."
Ne. Podle mě spíš článek předpokládá, že člověk bydlí u rodičů a neplatí jim nájem. Aspoň mně to přišlo na tenhle typ lidí cílené.

Nu, možná to není reakce na mě, ale pokud ano, pak jenom douška. Nedělám v bance (ale docela bych rád). Pak také, když se vám nějaký byt líbí a vyhovuje vám, musíte jednat v řádu hodin. Dny už jsou passé. Hypotéku také nemám rád, ale někdy to není špatná cesta. Ovšem chce to dost přemýšlet a sakra počítat. A pak, psal jsem, že to chci mít - tedy to splacení - z krku "za každou cenu". Tedy nikoli koupi, ta byla fantastická a těžko bych koupil výhodněji a levněji v tak atraktivní lokalitě, ale že to chci mít zaplacené za každou cenu. A to ze dvou důvodů. Po pěti letech (vzhledem k daním) to můžete prodat, aniž se musíte starat, co na to banka (když je to defacto její - viz. hypotéka). A za druhé, když to zaplatíte s minimálním navýšením úroků, byt příliš na ceně nestoupne. Ale když budete garzonku platit třicet let, je pravda, že vás vyjde na bezmála tři miliony. Čili skoro ve všem se shodneme. :-)

No, konečně článek podle mého gusta. Občas si někde něco půjčím a pak se snažím to zaplatit co nejdříve. Naposledy jsem si koupil malý byt a platil jsem ho tři roky. A musím říct, že to byla docela fuška. Měl jsem ho ze stavebka a měsíčně jsem platil přes 25 tisíc. Sám samozřejmě. A po třech letech nejen že bych si nezvykl, ale trvat to dýl, tak se zblázním. Žil jsem z několika desítek korun na týden. To prostě nejde. Ideální splátka z jednoho platu je tak těch 5 tisíc, čili ze dvou platů tak kolem desítky. Ale to je tak kolem dvou mega hypoška, a kde máte pozemek a další věci. Kdepak, článek je napsaný ještě velmi milosrdně. Hypotéka je často závazek na celý život. A za dvacet let každej onemocní rakovinou nebo jiným svinstvem, každej se rozvede, každýmu budou zlobit dětičky. A přesto budete ještě desítky let platit. Navíc tu je nezaměstnanost, stáří, ve třiceti je to diametrálně jiné než ve čtyřiceti neřkuli v padesáti...kdepak, to je lepší se oběsit rovnou. Vyjde to levněji.

Já bych to taky tak nedramatizoval jak to je v článku napsaný. Pro naši rodinu hypotéka žádnou zvláštní zátěž nepředstavovala, ale to záleží na poměru hodnota nemovitosti / úspory / disponibilní příjem. Mně hypotéka vadila hlavně psychicky, nemám dluhy rád, a člověk má pocit, že to při prasáckým chování banky nemusí vždycky skončit dobře.

Zase to nepřehánějte a nezevšeobecňujte. Zkušenosti s hypotékou jsou velmi různé, jsou lidi, kteří by si ji (ani žádnou jinou půjčku) brát raději neměli, a jsou také lidi, pro které je to úplně v pohodě.