Jak české firmy investují do veřejně prospěšné činnosti

Ne, tenkrát nepomohla žádná nadace, ale příbuzní. Stát má v rukou sociální pracovníky, soudy a další nástroje, ale nijak Vám bohužel situaci neulehčí, jen buzeruje. Pomocnou ruku najdete jen na konci vlastního ramene. Proto i dneska pomůžu jen tomu, kdo má snahu, ale ne tomu, co jen natáhne pazouru a dál se nijak nesnaží. Cikánské děti? My to kolikrát meleme o líných cikánech, ale nevidíme, že Ukrajinci jim dumpingovými cenami sebrali práci. Co dělá stát? Nic, toleruje to a Romům vyplácí podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky, co ho zajímají nějací Cikáni. Zkuste si na www.justice.cz zadat do vyhledávače jméno Mykhailo a pak proklikávat. Existují u nás firmy, které mají v popisu činnosti "nekvalifikované zednické práce a úklidovou činnost", ale to je jen zástěrka pro legalizaci pobytu Ukrajinců na našem území. Já to jednou zkoušela, rekord na jednu firmu bylo 140 společníků, běžně 20-40. Abych nedělala to houbeles, apelovala jsem na poslance a žádala změnu zákona (ne jen jednoho). Odpověď : vážená dámo, Váš podnět je sice zajímavý, budeme o něm diskutovat, ale jinak je všechno v pořádku. No comment.

Žřejmě byste přesto nerada, aby se vás tehdá bývala byla ujala nějaká nadace, která by vám pomohla s legislativně-právními úkony (pomoci zajistit alespoň na to na co máte právo), případně pomohla finančně. Inu - smiřte se s tím, že mnoho dalších tu pomoc rádo přijme, a mnoho dalších na ní rádo přispěje, dokonce z jednou již zdaněných peněz, nebo vlastní pracovní silou. Ba dokonce že někdo dokáže přenést přes srdce i takovou rasovou křivdu, jakože v árijské zemi nenecháme pochcípat cikánské děti. Jinak vždycky mně dojímají až xlzám lidi, co jsou ochotni donekonečna filosofovat o tom, co se kde špatně dělá a jaxe kde co rozkrade a co by SE mělo dělat, ale sami dělají houbeles.

Milý Jezevče, na jednu banální autonehodu mi ve 14 letech zemřeli oba rodiče. Zůstaly jsme dvě děti, já a o dva roky starší brácha, my tu nehodu přežili. Za dva roky poté nás státní ruka šátralka vystěhovala z bytu po rodičích do rozestavěné hrubé stavby, kterou začali rodiče stavět, ale která byla zkolaudována o nějakých 17 let později, my jsme oba studovali a neměli jsme na dokončení peníze. Může Vám říct, že bydlet v bytě bez evidenčního čísla je zajímavé: pošta Vám nechodí, elektřinu nemůžete připojit, volit nemůžete, protože do právně neexistujícího bytu Vám nedojdou volební lístky, nesečtou Vás při sčítání lidu, protože bydlíte v neexistujícím bytě... Takže jsme dělali komunistům různá alotria, jako třeba se přihlásili dodatečně do volebního seznamu, až si hoši řekli, že z toho asi bude průser, protože v našem volebním obvodu volilo 102,3 % oprávněných voličů. Elektřina nám šla celých 17 let na stavební rozvaděč, řádně se může přihlásit až u zkolaudované stavby. Po asi 16 letech jsme zjistili, že se elektroměr zaseknul, asi nevydržel rozmary počasí, takže jsme pak brali elektřinu jen za nájem elektroměru, protože to nešlo vyměnit. Kolaudace byla provedena až po 17 letech a v rozporu se všemi předpisy, protože před kolaudací nesmíte v bytě bydlet, ale my tam byli vystěhováni státní mocí. Do sčítání lidu jsme taky nebyli zahrnuti, nedostali jsme sčítací archy. Na druhou stranu jsme zas měli trochu legrace. Jéžiš, já bych Vám mohla vyprávět, co to znamená nemít rodiče!
Bohužel v našich dětských domovech je bez rodičů zhruba každé 50. dítě, ostatní děti rodiče mají. Jak to, že stát nedovede zajistit, aby se o děti starali? K čemu máme sociální pracovnice? K sezení v kanceláři? Pokud se rodiče starat nechtějí, pak by se měl stát postarat, aby se staral někdo jiný, ale rodiče aby tu péči zaplatili. Ono nasekat haldu dětí a hodit je na krk státu dovede každý, ale zodpovědně děti vychovat, aby z nich něco bylo, to už je horší, stojí to čas a hromadu peněz a práce. Takže v rámci jakési charity máme živit děti, zatímco rodiče si dál vesele šu**kají za bukem? O tom charita není. Zkuste si zjistit, kolik peněz skutečně potřebným dojde. Já to odhaduju na nějakých 5 % z poskytnutého, ostatní se jaksi vypaří cestou. Pokud sledujete akce kolem charit, tak je to hlavně reklama a se skutečnou charitou to má společného jen málo.

Přeju vám děvenko, abyste se co nejrychleji a na co nejdelší dobu a v co nejširší možné míře ocitla v situaci, v jaké jsou recipienti pomoci všelijakých charit. Stačí jedna banální autonehoda . . . .

Asi píchnu do vosího hnízda, ale já bych charitu zakázala. To není charita, ale zavrženíhodná reklama, útočící na city a často zneužívající děti k žebrání, místo aby v této době chodily do školy. Za komunistů jsme kritizovali, když chodily děti na chmel a na brambory, dneska chodí místo vyučování žebrat na kdejakou hovadinu, jednou tříkrálová sbírka, podruhé předvánoční, potřetí na zvířátka v útulku, na amazonské čulibrky a tak dále. Každý se holedbá, že dává na opuštěné děti. Kolik jich ve státě je? Podle toho, kolik lidí se s tím holedbá, je opuštěné snad každé dítě, které se v tomto státě narodí a ještě musíme nějaké dovézt, aby bylo komu ty penízky dávat. Charita v podobě, jak tu existuje, slouží k naprosto nesmyslnému rozhazování zdrojů. Dává se na děti v dětských domovech. Ale je třeba rozlišit, CO se jim dává a havně JAK JSOU TYTO DĚTI VYCHOVÁNY PRO ŽIVOT. Pomocí charity? Cha, cha, cha, tomu teda nevěřte. Dítko si zvykne, že jeden rok se jede k moři s Fischerem, další rok na hory s jiným sponzorem. Přitom ale nemá možnost získat rozumné vzdělání, protože pokud by šlo na střední školu, maturuje v 19, ale v 18 musí opustit brány dětského domova a končí s holým zadkem na ulici, bez příjmů, bez domova a s rokem školy před sebou. Pokud jde do učení, vyučí se do 18 let, ale opět končí na ulici s holým zadkem. Pokud by mělo štěstí a dostalo se do pěstounské rodiny nebo jiné podobné formy náhradní rodinné péče, bylo by na tom lépe. Jenže pěstounská péče je ze strany státu fakticky diskriminována ve prospěch dětských domovů, přestože z hlediska výchovy je daleko lepší. Dětský domov má roční náklady na jedno dítě cca 190.000,- Kč, rodina stejné dítě vychová se čtvrtinovými náklady. Rozdíl je v tom, že rodina vykonává řadu prací jaksi "zdarma", z lásky k dítěti. pravda, tato práce zdarma ale není zahrnuta do HDP, neplatí se z ní daně a nesnižuje nezaměstnost tím, že není třeba zaměstnávat kuchařku, pradlenu, švadlenu, topiče a domovníka, které zaměstnává dětský domov, nehledě na to, že dítko po opuštění dětského domova si neumí uvařit oběd a pokud sežene bydlení, pak neví, že musí zaplatit elektřinu a topení. Na to mu totiž už žádný sponzor nedá. Nebylo by lepší místo halasně propagované charity se o děti skutečně postarat? Totéž, jen v bleděmodrém, platí pro charitu pro tělesně postižené a důchodce.

Každý z nás popisuje jiný případ. Já ten, kdy firma v podstatě organizuje veřejnou sbírku. Vy ten případ, kdy firma vyčlení ze zisku část, kterou daruje. V mém případě jde tedy o plnění veřejného slibu, který firma předem dala, ve Vašem případě jde o dar v rámci optimalizace daní. Takový dar firma poskytne jen tehdy, dosáhla-li solidních výsledků, aby měla na plánované výdaje a případně na dividendy, které předpokládala vyplatit. Jestliže firma vyhlásí sbírku, musí slibu dostát i v případě, že by měla slabou uzávěrku. Proto ta moje poznámka o důkazu finanční síly a stability. Prostě firma, která nestojí na pevných základech si takovou akci sotva dovolí.
K té odvážné otázce, kdo to vlastně platí: Dar chápu jako čin, kdy se někdo vzdá části svého majetku ve prospěch jiného - a to nezištně. Pokud firma podporuje charitativní akce s cílem zlepšit svojí image, nejde o nezištnou pomoc, ale v podstatě o formu reklamy, která má své místo v rozpočtu firmy na straně nákladů. Omezí-li firma tuto reklamu, pravděpodobně tím ztratí část spotřebitelské důvěry. Musí tedy s takovými výdaji počítat předem. Minimální cena výrobků a služeb firmy musí tedy zahrnovat mimo materiálových, energetických a mzdových nákladů i podíl na charitativní dary. Pod tuto cenu již nelze jít, jinak by se firma musela vzdát plánovaného rozvoje, obnovy, snížit předpokládané dividendy nebo výdaje na reklamu včetně darů. Nepředpokládám, že by některá firma např. odložila modernizaci výrobní linky, protože se jí zželelo zdravotně postižených nebo ohrožených dětí. Proto si myslím, že ty dary platí spotřebitelé, stejně jako ostatní výdajové složky. Zákazník si tedy platí za to, že se mu firma více líbí, protože dává dary na charitu. A to mi na tom trochu vadí. Jinak jsem samozřejmě raději, když firmy sponzorují dobročinné projekty, než aby ty peníze odevzdávali jako daně politikům, kteří je zneužijí k uplácení voličů.

Panáček má nějaké konkrétní vědomosti o tom, že někdo něco ukradl nebo vytuneloval? Tak honem šup šup na státní zastupitelství splnit svou zákonnou oznamovací povinnost. A nebo si tu necintej pentli, chlapečku.

Konstrukce, že dary altruistů platí ve skutečnosti zákazníci v ceně zboží - je stejně odvážná jako tvrzení, že daně ve skutečnosti neplatí firma, ale platí je zákazníci v ceně zboží. Uvažte příklad na konkrétních číslech: Firma může 2% zisku před zdaněním alokovat jako dar. Pokud tedy vydělá milion korun - může buď nikomu nedat nic, zaplatit (cca) 30% DPPO z milionu, a zbylých 700.000 reinvestovat nebo rozdělit akcionářům. Nebo dá někomu dát 20.000 dar, zaplatí 30% DPPO daně z 980.000, a zbylých 686.000 reinvestovat nebo rozdělit akcionářům.
Kontrolní otázky: a) Co zaplatili zákazníci v tom druhém případě jinak nebo navíc? b) Dostali akcionáři ve druhém případě ze zisku firmy stejně nebo méně peněz? c) Jaký je v tom vydělaném milionu rozdíl pro akcionáře z hlediska deklarace finanční síly firmy?

Co se týce daru od : C.Pojistovna , Mostecká U. , S.Plynárny jejich majitele jsou nejvetsi cesti zlocinci vsech dob = cca. 5 miliard korun za 5 let ugaunerili a ted se temi dary chteji zavdecit vlade a soudu , aby jim ty miliardy korun a jejich koncerny nechali. Kozeny a Krejcir se nezavdecovali a tak jdou do vezeni. Majitele Agrofertu a Ostravsko KD daruji asi malo nebo nic a tak to zle muze dopadnout s nimi. Tunelari jsou pry posledni dobou pronasledovani. Jestli pak si to odnesou i ti , co vykradli miliony z C.Sporitelny a K.Banky a mezi nimi blizka pribuzna pana presidenta ? Nebo si to odnesou jen ti se slabou protekci u vlady a bez protekce ?

Do jisté míry Vám rozumím. Pokud to ovšem taková firma dělá transparentně - např. uvede na svém výrobku: "Koupí tohoto výrobku přispíváte 1Kč na konto Pes Filipes.", nemám námitky. Skutečnými dárci jsou vždy zákazníci firmy, firma je pouze přerozdělovačem namísto státu (a věřím, že lepším). Tím, že firma zveřejní výši daru na konkrétní účel, se nechlubí její ředitel, jaký je dobrák. Spíše by to mělo být chápáno jako poděkování zákazníkům za jejich účast na té charitativní akci a jako důkaz, že s jejich penězi je nakládáno rozumně, tak jak bylo slíbeno a nemusejí tedy litovat, že za výrobky té firmy zaplatili o něco více. Firma tak vlastně dělá drobným přispěvatelům službu - mohou bez dalších poplatků přispět malou částkou na dobrou věc.
Z pohledu akcionáře může být taková firma zajímavá právě proto, že schopnost poskytovat dary signalizuje do jisté míry finanční sílu a stabilitu firmy. A ta je pro investora cennější, než o zlomek procenta vyšší vykázaný zisk. Akciovky mají navíc jisté informační povinnosti vůči akcionářům, takže i takovéto dary by měly zveřejňovat zcela samozřejmě.

Ano tomu rozumíte dobře. Jednak ŘLP je jedinou státní firmou ze seznamu dvaceti soukromých TOP FILANTROPů - a jinak existuje zákon, že firmy (dokonce i státní) mohou darovat dar v jisté výši z obratu, jinak ty peníze zaplatí zbůhdarma na daních. A pokud si položíte otázku, oč je horší stovka poslaná dětskému domovu přímo nějakou (třeba i státní) firmou, než stovka tamtéž poslaná přes státní rozpočet - zřejmě dojdete ke stejným premisám, jako strejda jezevec. Stát ty peníze často pošle na stejný účel - neb i stát podporuje charitu, a i soukromé firmy podporují altruistické akce. A co namítnete proti těm ostatním firmám ze seznamu? Že dávají své vlastní soukromé peníze nějakých chudákům dětem nebo nadacím, které by bez jejich pomoci nechal stát pochcípat? I kdyby skrz nějakou nadaci pomohli jednomu jedinému dítěti, na které se stát vykašlal, ať si přitom zapózuje kdo chce a jak chce. V našem daňovém systému je to jeho jediná odměna.

Milý jezevče, pohled na TOP FILANTROP v předmětném článku je opravdu úsměvný. Rozumím-li tomu dobře, tak i státní podik jako Letiště Praha s.p. je filantropem? Tedy pan ředitel věnoval s laskavým svolením státu za každého občana korunku na ušlechtilou věc. No bezva. Ale u těch ostatních firem – prostě si myslím, že se to dělá proto, že se to chce, minimálně proto, aby to bylo vidět. Je to kombinace marketingu, pózování a bůhví čeho ještě. Raději to nerozebírejme. Já na křišťálové studánky nevěřím. Chci vidět nějakého pana ředitele, jak dává třeba 10% platu ze svého. Nebo pana majitele firmy (ale ne hlavního akcionáře) - fyzickou osobu. To beru. Ostatní je jen póza zahalená do hávu, který se zrovna hodí. Ale je to můj názor, diskuse je pro tříbení názorů. Jen si prosím nenadávejme.

Firmy že rozdávají peníze z cizího a na cizí účet? Kdopak kopnul do kamene, pod kterým jsi hnil? Ať už dar fyzicky podepíše ředitel nebo správní rada, vždycky jsou to zdroje, s jejichž redistribucí musí souhlasit majitel firmy (akcionáři)!!!! A co třeba soukromé firmy - fyzické osoby, nebo s.r.o vlastněné jedním člověkem nebo jednou rodinou? Co je na tech penězích firmy cizího, ty tuponi?????? A proč by člověk měl páchat dobro jen z jednou již zdaněných peněz? Jaký je rozdíl mezi stovkou, kterou stát poskytne na státní penzíňák nebo státní dětský domov - a jaký je rozdíl mezi stovkou, kterou chce podnikatel poslat na charitativní penzíňák, nebo soukormý dětský domov? Maximálně tak ten, že z té "státní" stovky cestou někdo půlku rozkrade, a k té soukormé je naopak potřeba vydělat ještě jednou tolik na daně. Takže pro recipienty je zhruba 4x výhodnější, kdyby charita byla podporovaná přímo altruisty.

Takovýto druh rozdávání peněz je asi obecný trend, ale mně se to z duše protiví. Firmy rozdávají peníze z cizího a šéfové se natřásají, jak jsou dobří. Jsou to ale peníze akcionářů, tak nechť si je tïto vyberou a naloží s nimi dle svého. Nechutné státní daňové hrátky nebudu komentovat. Uznávám jedinou charitu = ze svého. Vše ostatní je v našich podmínkách pouze rozdávání /třeba i pro dobrou věc/ na cizí účet. Společenské vědomí je k tomuto masírováno a málokdo se veřejně postaví proti. Před lety jeden kamarád - právník suše konstatoval - "nejlepší, jak v dnešní době přijít v penězům je založit si nadaci". Podívejme se na historické začátky nadací - zakládali je bohatí lidé, ale ze svého! Ne na úkor společníků, akcionářů nebo nedej bože, že by "zaštítili" nadaci svým jménem a prostřednictvím třeba žebravých studentů jí zajišťovali peníze. Charitativní koncert, kde si každý koupí vstupenku ze svého - prosím. Ale ne z firemních peněz. To prosím ne.

Tahle regulace firemní filantropie ze strany státu se dá vysvětlit snad jen obavou socialistů, aby si nedejbože voliči nezačali myslet, že ty firmy zase nejsou tak zlé, jak se jim politici svojí ochranářskou politikou snaží namluvit. Politici si raději zásluhu na pomoci lidem v nouzi přisvojují, ačkoli jim přispívají z cizích kapes. Kdyby tu pomoc alespoň dělali pořádně.
Řešil jsem se svým zákazníkem takový problém. Přijal ZTP zaměstnance. Já jsem pro něho dělal na zakázku nějaké pomůcky, aby mohl být zapojen do pracovního procesu. Zákazník po mně chtěl, abych na ty práce vystavil fakturu s textem, který mu nadiktoval Úřad práce, aby na to dostal příspěvek na vytvoření prac. podmínek pro ZTP zaměstnance. Mně ten text připadal hloupý, tak jsem to napsal mírně jinak. A byl jsem nucen fakturu přepsat, jinak by žádný příspěvek můj klient nedostal. Protože mne takováto ukázka nesmyslné byrokracie pokaždé nadzdvihne, byl jsem v pokušení stornovat tu platbu a věnovat tu práci klientovi zdarma. Základ daně bych si v tom případě ovšem snížil pouze o nerealizovaný zisk z té zakázky. Jako dar to uplatnit nemohu. Jelikož je ta částka pro mne dost citelná, raději jsem se skřípěním zubů přepsal tu fakturu. Nač potřebujeme úředníky, kteří se nenamáhají ověřit, nač byly použity peníze ze státního rozpočtu a schovávají se za slovíčka na faktuře? Papír snese všechno. Není pak divu, že sociální výdaje ruinují rozpočet, když stát rozdává každému, kdo na papír napíše nadiktovanou ptákovinu. To je skutečně ohromná zásluha. Zatímco ta skutečná se bez blbosti na papíře neuznává.:o)

Souhlasím s Jezevcem.

Hlavní problém vidím v tom, že nenažraný stát ponechává altruismu jen bagatelní legální prostor. Možnost snižovat jen daňový základ, a ne vlastní daňovou povinnost - je sám o sobě demotivující. Jeho limity jsou pak přímo amorální.
Dokud je legální, aby firma, která reinvestuje veškerý zisk, neplatila daně žádné - potom mají firmy vždycky daleko větší motivaci utrácet za auta, techniku a vybavení kanceláře, školení zaměstnanců, a podobné investice které mají přímý efekt na funkcionalitu firmy, ne-li na všelijaké švindlagentury - než snižovat daňový základ filantropií. Dar by měl být odečitatelný z DANÍ, nikoliv jen z daňového základu. A jeho výše by neměla být jen symbolická.