Přivedou nás Vánoce do pekla?

Vážená paní Králová, ano, článek jste pochopila úplně jinak než byl napsán i myšlen. Napsal jsem zkušenost. A to negativní i pozitivní. Byl jsem nucen si před více lety vzít pračku na splátky, omlouvám se vám, s pěti dětmi a ženou na mateřské to zrovna lehké nebylo, ale jednak jsem nedal souhlas nikomu nikde se zveřejněním svých údajů, ale bez problémů jsem to doplatil. A nyní po několika letech mi přišel dopis, že mě dala jedna společnost do registru dlužníků Solus. Chápete? Moje tchýně si nikdy nic nepůjčovala a přišel jí dopis také. To je paradox, ale díky jednání se Solusem se toto vyřešilo obratem a i s omluvou. Prostě a jednoduše si toto lidi musí hlídat. Třeba tam ste také a ani o tom nevíte. Souhlasím s Vámi aby hříšníci byli zveřejněni. Ale lituji, nemohu souhlasit v tom, aby k Vašim osobním údajům měl přístup kdekdo. Souhlas je nutný a minimálně písemný. A pokud je myšlena na mne narážka, že pokud někdo neumí hospodařit s penězi, přeji Vám, abyste nikdy neměla finanční problém a jako na potvoru vám neodešla pračka, lednička, zdravotní problémy a dalších pár příjemných věcí. Ale to jistě se nebude týkat Vás. A asi na závěr, zajímal by mne Váš názor, kdyby Vaše osobní data byla všude zveřejněna a zpřístupněna komukoliv s vystavením na očích s dodatkem, že dlužíte peníze tam a tam, a přitom to není pravda. To jistě schvalujete? Tomu se nechce věřit. No a to jsem měl na mysli příspěvkem.

Protože jsem nikdy nic nedlužila, nevim, zda jsem tento příspěvek pochopila dobře. Připadá mi nehorázné, pokud už někdo neumí hospodařit s penězi a musí si je půjčit a navíc je nesplácí, aby si ještě rozhodoval o tom, zda o něm bude veden někde záznam či ne. Před takovými finačně neschopnými jedinci se přeci společnost musí chránit a měli by být uvedeni pokud možno co "nejveřejněji" a ne od nich pro zveřejnění jejich finančních hříchů ještě žádat souhlas.

Podíl klasifikovaných spotřebitelských úvěrů je 9%? Pokud si spravne pamatuji doby, kdy banky mely 30 - 40% klasifikovanych uveru, neni to zase tak spatne.

CBCB je dán ze zákona a je povinný. SOLUS je leasignových a splátkových společností a vznikl dobrovolně právě pro tyto společnosti. Problém je v tom, že zákazník o jejich existenci často neví a pokud jsou v nich náhodou nějaké informace, těžko je shání (a musí za jejich získání platit, i když jsou třeba nepravdivé).

Se Solusem mám osobní zkušenosti a mohu sdělit, že vcelku dobré. Přišly mi domů tři dopisy od dvou společností asi před třemi měsíci. Sdělily mi, že jsem byl předán Solusu a stejně tak i moje tchyně. Ta si doplatila zboží před dvěma roky, ale druhý den přišla omluva, že ona ne.
Já jsem obrátil na vedení Solusu, přímo na předsedkyni, zda to je ci není pravda, že jsem veden. Předala okamžitě velmi ochotně otot k vyjádřením těm dvěma společnostem a musím sdělit, že běhm týdne přišly dopisy, které si dám do rámečku. Tolik omluv, superlativů jsem dlouho nečetl.
Jsou to dvě z největších splátkových firem. Ale moje zkušenost tkví v tom, že jsem stoprocentně věděl, že jsem nikde nikomu nedal souhlas. A to je v současnosti obrovský problém. Lidé toto neznají a přitom je zákon 101 velmi jednoduchý a přehledný, ale hlavně plně pro lidi. Neexistuje rodné číslo bez písemného souhlasu a ten ještě musí mít doprovodné náležitosti. Klientům v tomto směru v první řadě sděluji dotaz, zda dali nebo nedali někde souhlas.
Tedy závěr se Solusem mám dobrou zkušenost. Určitě to zjednodušší i urychlí možnosti úvěrování i v obchodech.

Podle mého názoru je důvodem platná legislativa. Zatímco banky a stavební spořitelny mají zákonem o bankách stanoveno právo si příslušné informace vyměňovat (a nepotřebují k tomu tedy souhlas klientů), tak naopak ostatní subjekty takové právo ze zákona nemají, tudíž potřebují souhlas klienta. Kdyby se registry spojily, musely by i banky vyžadovat souhlas, neboť by do toho bankovního registru "viděly" i ostatní subjekty, což by bylo nad rámec zákona o bankách. Proto si banky budou svůj registr držet vždy odděleně, jinak by si musely opatřovat souhlasy klientů, a to i zpětně, aby data zpřístupnily i dalším subjektům.

ještě bych zdůraznil jeden rozdíl. Solusu musíte dát souhlas, do cdcd jej dávat nemusíte, tam vás členové hodí automaticky i zpětně

Problém je v tom, že registr SOLUS je dílem leasingových a splátkových společností (zapojeny jsou ještě dvě banky), bankovní registr založila skupina bank. Na první pohled jde o "jiné" instituce, na ten druhý mají jedno společné - jde o komerční subjekty a ne nějaký státní úřad či bankovního regulátora, který by mohl pokrýt celý finanční sektor. Oba registry tedy vznikaly odděleně, to je tedy důvod, proč jsou dva (resp. tři, Česká národní banka spravuje registr podnikatelských subjektů a právnických osob).

Proč existují dva oddělené úvěrové registry a proč nejsou spojené? Budou někdy? V čem je problém?