Ekonomika gangu II: Na drogách většina dealerů nevydělá

Šéf jednoho z chicagských drogových gangů na tom zase tak špatně nebyl. Za rok si vydělal přes sto tisíc dolarů, tedy tolik jako majitel restaurace McDonald’s, a ve srovnání s obyvateli jeho čtvrti si mohl připadat jako boháč. Ostatní členové gangu, který studovali američtí profesoři sociologie a ekonomie Sudhir Venkatesh a Steven D. Levitt, si už tak vyskakovat nemohli. Jejich příjmy prudce klesaly s tím, čím nižší pozici v gangu zastávali.

Šéf gangu měl tři zástupce – vykonavatele (odpovědného za personální otázky), pokladníka (odpovědného za finanční i ekonomické otázky) a posla (zajišťujícího tok drog a peněz mezi gangem a jeho dodavateli). Každý ze zástupců si přišel na 8 400 dolarů ročně – dvanáctkrát méně, než bral šéf.

Pod zástupci stálo 25 až 75 řadových členů, kteří brali v průměru 2 400 dolarů ročně, méně, než byla americká minimální mzda, a podstatně méně, než byl příjem průměrného zaměstnance McDonald´s. A pak dalších 60 až 200 lidí, kteří neměli vůbec žádný plat, někteří dokonce platili gangu za šanci, že by se jeho členem mohli stát (viz výnosová položka „poplatky členů gangu“). Bráno z jiného pohledu, všichni gangsteři dohromady brali za měsíc jen o tisíc dolarů více než jejich šéf.

Kromě nízkých mezd měla jejich práce i další nevýhody. Pracovní náplň spočívala v celodenním postávání na rohu. Na rozdíl od zaměstnanců McDonald´s měli zakázáno užívat prodávané zboží, přičemž loajalita k firmě se vynucovala násilím. Jejich odběratelé byli pod vlivem drog a často nebezpeční. Konkurenční spory se sousedními gangy se řešily rvačkami či v přestřelkách. A jejich nepřítelem byla samozřejmě i policie.

Řadový gangster byl ročně v průměru 1,5krát zatčen, pravděpodobnost, že bude zraněn, byla šedesát procent. Riziko, že gangster bude zabit, činilo sedm procent. Jeho práce byla v průměru padesátkrát nebezpečnější než práce dřevorubce, což je podle amerického Úřadu pracovních statistik nejnebezpečnější zaměstnání v USA. Co víc, bráno dle statistik Texasu (státu s největším množstvím poprav v USA), gangster v chicagském slumu čelil ročně většímu riziku úmrtí, než texaský odsouzenec k trestu smrti.

Bráno téměř z kteréhokoliv pohledu, byla práce průměrného dealera o hodně horší než práce průměrného zaměstnance. Ne, že by si to gangsteři neuvědomovali. Venkateshe se „jeho gangsteři“ mnohokrát ptali, zda by jim na univerzitě v Chicagu nedohodil místo uklízeče. Nízké příjmy si 75 až 80 procent řadových gangsterů zvyšovalo prostřednictvím krátkodobých brigád v supermarketech, restauracích či ve stavebnictví. Hlavním důvodem, proč v gangu zůstávali, byla kromě nedostatku dlouhodobých pracovních příležitostí (mužská nezaměstnanost ve čtvrti činila 35 procent, přičemž 40 procent mužů nebylo evidováno jako pracovní síla) hlavně víra, že se jim podaří postoupit na lépe placenou funkci a stanou se šéfem gangu, nebo dokonce členem představenstva.

Právě kvůli této víře byl zájem pracovat v jejich oboru neuvěřitelně vysoký. To nejen umožňovalo držet šéfům mzdy hrozivě nízko, ale navíc i snižovalo pravděpodobnost postupu řadových členů na vyšší příčky v hierarchii gangu. V podstatě na tom byli dealeři stejně jako ostatní povolání s vysokou konkurencí, například sportovci či herci. Podobně jako většině sportovců či herců, i gangsterům však nakonec došlo, že perspektiva jejich zaměstnání není příliš vábná, a svou práci opouštěli. Ve třiceti letech byl průměrný drogový dealer buď mrtvý, ve vězení anebo dělal něco úplně jiného.

A pointa příběhu? Šéf Venkateshova gangu to nakonec dotáhl až do představenstva organizace. Bylo mu čtyřiatřicet, měl několik aut, domů i žen. Pak se však na jeho gang zaměřily federální úřady, šéf i zástupci byli zatčeni a organizace rozprášena.

Levitt s Venkateshem publikovali výsledky svého projektu v prestižních ekonomických a sociologických časopisech (například v srpnu 2000 v Quarterly Journal of Economics). A v knize Freakonomics, kterou Levitt napsal společně s americkým novinářem Stephenem J. Dubnerem, získal výzkum celosvětovou popularitu. Svým způsobem to tak špatně placení, nevzdělaní chicagští gangsteři dotáhli dál, než si vůbec kdy dovedli představit.

Připomíná vám fungování drogového gangu nějakou jinou organizaci či práci? Napište jakou.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem