„Šlechtic vládl a tak to bylo.“ – Díky, nechci

Je nesmysl vracet se zpět,ale je důležité se z minulosti poučit aby se to špatné neopakovalo a proti tomu špatnému co je dnes abychom se uměli postavit...vždy je to jen a jen o lidech....

Nerad bych vás zklamal, ale Rittig by nejspíš seděl na ÚV KSČ a smál by se prasečíma očima své ovarové hlavy celé republice stejně jako dnes. Asi tu dobu pamatujete špatně.

Autor míchá pokrok technologický se změnami státního zřízení a míchá hrušky s jabkama, je na tom hodně vidět, jak moc je i v mladých lidech dodnes zažraný marxismus a jeho fascinace společenskoekonomickým uspořádáním. Příklad: "Pokud byste rolníkovi 14. století nebo poddanému 18. století nabídli dnešní daně a za ně dnešní školství, zdravotnictví a dopravní infrastrukturu, čekali byste, že odmítne?" - Nesmysl jak z nosu, jistěže by odmítnul, kdyby měl v jeho době dnešní daně, tak rychle zemře hlady. A kdybychom měli dnes my jeho daně, tak, zkusím hádat, možná nemáme tolik větrníků, tunel Blanka, metro do Motola, naftu z řepky, solární panely, ale školství a zdravotnictví bychom si ze svého zaplatili v průměru lepší. A taky bychom měli v průměru víc dětí.

Zažil jsem před rokem 1989 a opravdu rád bych se vrátil do doby, kdy by Rittig seděl za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a nesmál by se prasečíma očima své ovarové hlavy celé republice...

Ani nemusíte číst rozhovor s panem Vondruškou, který možná (ten rozhovor jsem nečetl) idealizuje život ve středověku. Podívejte se kolem sebe, kolik lidí plane nadšením pro úžasnou rakousko-uherskou monarchii, která taky nebyla zrovna demokratickým ideálem a za kterou jen v té poslední válce, kterou vedla, padlo 140 tisíc Čechů. Kolik blbečků si dnes vystavuje portréty toho roztomilého císaře, který je objektivně vzato válečným zločincem. A konec konců, kolik lidí dnes teskní po době „klidu a stability“ před rokem 1989, kterou velká část z nás ještě na vlastní kůži zažila.
Kdyby to bylo možné, rád bych každému z nich umožnil roční exkurzi do té jeho vytoužené doby, aby tam žil v sociálním postavení úměrném svému současnému sociálnímu postavení a hlavně bez vyhlídky na návrat do současnosti.