Průzkum: Krize učí Čechy ocenit kvalitní nábytek

Napůl souhlas, napůl ne. Designový nábytek IMHo dost často bývá psí lejno v honosné krabici zabalené, nekvalitní či nepraktické, IKEA mi spíš než uniformností vadí "hit or miss" kvalitou jednotlivých výrobků. A nákup nábytku do "zásoby" si moc představuit nedokážu neb ne každý má kde tu zásobu skladovat. Vadí mi spíš syslení šeredných pamelákových stěn, červotočem prolezlých, ale "stále ještě stojících" a podobné lpění na krámech do roztrhání. Ty outlety na nábytek se mi jako nápad líbí, myslím, že je to správně hozená návnada na české šetřílky, jen doufám, že mají i kamennou prodejnu kde si může člověk okouknout jestli ty "dva šrámy" jsou dvoumilitrové nebo dvoumetrové....

S článkem naprosto souhlasím, i když si myslím, že to není jen tou krizí, že se Češi začali více orientovat na kvalitní nábytek, ale celkově tím, že se tak nějak mění smýšlení těch lidí. Mám dojem, že konečně pomalu opadává takový ten „pokomunistický“ stav, kdy si všichni nakoupili všechno „co nejlevněji“ do „zásoby“, protože „co kdyby“. Navíc se sem začínají dostávat i designové značky nábytku, takže lidi mají i větší výběr a zjišťují, že ono to „co nejlevnější“ většinou „do budoucna“ moc není. Já sama jsem jakožto student bydlela v podnájmech, které byly jeden jako druhý, protože to všechno byla Ikea, musím říct, že to bylo už skoro jako v nemocnici, jak to bylo všechno stejné. Sama se teď snažím si bydlení zařídit ve více různorodější se zajímavými kousky. Ale je fakt, že ta Češka se ve mně stejně nezapře :D – na peníze koukám pořád, takže většinu věcí mám od Jasair nábytku a jemu podobných, který nabízí nábytek z výstav, takže je za zlomek ceny. Ale tuhle vlastnost už asi hold máme v genech.