Zdědit stavební spoření? Komplikovanější

Rozumím Vám, ale obávám se, že je to boj s větrnými mlýny... Podívejte se do EU - to je jedno obrovské přerozdělování peněz, kterým se živí desetisíce lidí v celé Evropě - odhaduje se, že přibližně 1/3 peněz jde na náklady přerozdělování...

Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu (Jarmila 24.05.2005 09:24)

Pane Šafránku, já to vím, ale nechce se mi stěhovat se někam na ostrov do Polynésie. Nejhorší na tom je, že se přerozděluje čím dál víc. Všichni reformujou, a čím víc reformujou, tím je to horší. Všichni slibují snížení daně a daně jsou čím dál vyšší. Naši poslanci jsou fakt jako holubi: všechno pos... a střílet se nesmějí.
Kde jsi, malý a hospodárný státe? Našla tě hvězdná pěchota ve vesmírných hlubinách? Kudy se tam jede?

Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu (PSafranek 24.05.2005 09:56)

Z účelu zákona lze dovodit... To je fakt dobrý, takže třeba z Desatera Božích přikázání lze dovodit, že veškeré zákony jsou vlastně zbytečné, ne :-p?

Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu (zinfo 23.05.2005 15:04)

Ještě mně pane Šafránek začněte povídat, že smyslem stavebního spoření je zajištění na důchod a zákonodárce to jen špatně pojmenoval. Stát přispívá na stavební spoření, aby podpořil úsilí občanů k zajištění či zlepšení jejich bydlení. Je jasné, že to všichni nevyužijí, ale systém funguje právě za předpokladu, že nebude využíván 100% účastníků. Příspěvek, který stát již přiznal, ten zůstane, ale další příspěvek po smrti již možný není. Účastníkem se může stát dědic a ten může čerpat jen jeden příspěvek. Z uzavřené a zděděné smlouvy mu však mohou vzniknout další práva, na úvěr atp. Při více dědicích, kteří se nedohodnou musí automaticky smlouva zaniknout.

Desatero je otázka víry a morálky, tady jste trošku mimo. Desatero ani neobsahuje, že další omezení jsou vyloučená.:)

Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu (Tomáš Marný 24.05.2005 15:35)

Promiňte, že skáču do diskuse, nejsem právník, tak jen zírám. Já si vždy myslel, že "veškeré" znamená "veškeré". A vy tady Dane tvrdíte, že v právničtině "veškeré" znamená "to co se zrovna hodí". K čemu pak ale jsou zákony, jestli jejich výklad je tak volný? Ano, možná ten zákon je špatný, ale to se přece nedá napravovat (aspoň doufám, že v právním státě ne) ad hoc výklady proti liteře zákona, ale změnou zákona.

Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu (zinfo 24.05.2005 17:16)

Zákon hovoří o právech ze stavebního spoření. Pozůstalý se tak stává účastníkem stavebního spoření a pokud nemá jinou smlouvu, může samozřejmě čerpat státní podporu na smlouvu zděděnou. Podpora není vázána na smlouvu, ale na účastníka. Mrtvý účastník již není účastník. Zdědil jste tak smluvu, ale účastníkem jste nově vy. Smluv můžete mít kolik chcete, ale čerpat podporu můžete jen jednu. Protože podpora se vyplácí účastníkovi. Podpora, kterou obdržel zesnulý, je předmětem dědictví. Zkrátka ne všechno lze zdědit. Důchod nelze zdědit, práva manžela také ne.:) To že se Vám to nelíbí "že se Vám to zrovna nehodí" je pro Vás smutné, ale je to tak. Zákon je možná špatný už tím, že je. Stát nám z jedné kapsy sebere, aby milostivě pár drobných vrátil. Cestou se ale většina poztrácí v deficitech a nakrmí se žraloci i bouchači.

Zobrazit komentovanou zprávuSkrýt komentovanou zprávu (Pavel 25.05.2005 08:20)

I důchodce je plnoprávný občan a není důvodu se domnívat, že nemůže zlepšovat nebo udržovat své bydlení zvláště, když v důchodu žijí cca 20 i více let. Za tu dobu jejich bydliště údržbu potřebuje. Částku si utrhuje od svých úst nikoliv někoho jiného. Jestliže stát do dědictví počítá veškeré finanční prostředky, pak i plně to, co bylo naspořeno včetně podpor. Podobné úvahy jsou zcela diskriminační.

Já jenom žasnu na čem všem by tento stát chtěl ještě vydělat, dokonce i na smrti. Bohužel toto martýryum nyní prožívám a nikomu to nepřeji. Nejen,že žádného úředníka nezajímá co pozůstllý prožívá a o státu ani nemluvím.Manžel si spořil 5let a nyní stát rozhoduje co a kdy s těmi penězi udělám.Je to další státní hyenismus, kterých jsem již na vlastní kůži zažila dost.