Outsider, nebo favorit?

Já se přiznávám, i bez mučení, že na položenou otázku odpovědět, natož jednoznačně, prostě neumím!
Navíc asi nutno rozlišit, zda-li se o věc zajímám pro své krátkodobé či nejvýše střednědobé spekulace, nebo si jen tak zafilosofuji někam hodně dál. I třeba až za horizont mé vůbec možné fyzické existence.

Evropu jako takovou vidím, proti USA, zatím velmi NEKONSOLIDOVANOU z mnoha rozhodujících pohledů. Tedy ji vidím zatím jako těžko čitelnou, resp. míra volnosti jednání (i právě jejích jednotlivých politických součástí), tedy četnost zájmů a z toho plynoucích důsledků a rizik, je vysoká. Výhodou Evropy však je, a významnou dobu bude, existence vnitřních kolonií: tím myslím již nové současné a dále předpokládané rozšíření unie směrem na východ a jihovýchod. Včetně blízkého přeshraničí, kde se ale postupně, jako konkurent, může se svými odlišnými zájmy později znovu objevit Rusko. To vše však samo o sobě dává zatím Evropě možnost významnou dobu profitovat, a to právě a také na postupném růstu spotřeby na těchto nových a přeshraničních územích, odkud budou naopak zajištěny surovinové zdroje a zatím levná pracovní síla. Tak si může, případně, Evropa dlouhou dobu vystačit z velké části i sama se sebou. Když se navíc bude, ke svému i vzdálenému okolí, chovat navýsost pragmaticky, vyváženě a bez třeba i kýmsi jiným vnucených předpojatostí.
Proti Evropě naopak již plně KONSOLIDOVANÉ a homogenní Spojené státy jsou, jak se mi jeví a co se týče spotřeby, na samé hranici současných možností trávení. Prostě papat dál už moc nejde, nebo s velkými obtížemi. Navíc zajištění pokud možno levných (budoucích) zdrojů odjinud bude pro Budulínka asi čím dál tím více spojeno s různými formami SILOVÝCH řešení. Které jsou a budou nákladné, avšak ještě dlouhou dobu ÚSPĚŠNĚ uskutečnitelné právě pro současný technologický náskok a pro již uvedenou konsolidaci USA jako politické, hospodářské a především vojenské jednotky. Což dnes Evropě právě chybí. Pro další bezprostřední vývoj zde bude také významné, do jaké míry se USA budou, tak jako dosud a nikoli nestranně, dále angažovat ve prospěch sionistických zájmů státu Israel. To je dle mne, v dnešních souvislostech, stále latentní rozbuška s těžko předvídatelnými dopady: žel, hodně drahá rozbuška a na účet také amerických daňových poplatníků. Současný americký prezident a kandidát je, prý, s těsnými vztahy na křesťanské sionisty, jeho vyzyvatel z opozice je židovského původu: zda-li je také sionista nevím, jeho názory zatím, žel, neznám, avšak riziko další eskalace konfliktu s metastázami do oblastí právě surovinových zdrojů je možné. A tak, babo raď, co s americkýma akciema!