Proč nechci byt na hypotéku

Jenom malé doplnění. Pokud by se zdvojnásobily dnešní sazby, tak by s tím určitě v průměru korespondovalo i zvýšení inflace a zvýšení příjmů. Tak tragicky bych to neviděl. Nehledě na to, že by se vždy našla nějaká banka, která na tom bude lépe. A za těch pět let snad už bude konsolidace hypotéky běžnou záležitostí. Předpokládám, že za tu dobu bude již běžné prodávat i kupovat nemovitosti včetně „běžících“ hypoték.

Souhlasím a mohu potvrdit. Když jsme se občas stěhovali (rekonstrukce), tak jsme zjistili kolik máme doma tzv. "ležáků". Ihned jsme to přetřídili a něco odvezli na Charitu a něco do odpadu. Pak jsme také přitom našli věci, které jsme léta hledali. A to i včetně zapomenutých dárků pod stromeček. Když se takhle párkrát přestěhujete, tak zjistíte, že Vám k běžnému životu stačí opravdu málo (myslím z oblečení a obutí).

Chtel bych videt banku, od ktere by jste v 45-50 letech dostala hypoteku. Pokud by se takova nasla, tak by vam napalila dvojnasobnou urokovou miru, protoze jste 2x rizikovejsi, nez kdyz je vam 25-30.

A teď trošku vážněji - zatím se mi nikdy nestalo, že by pronajímatel smlouvu vypověděl, pouze jednou byl jasně dán horizont dostudování jejich dcery. Pokud totiž seženete slušného a spolehlivého nájemníka, raději mu dáte i dlouhodobou slevu než abyste investoval do shánění nového a riskoval, že to bude někdo nezodpovědný, kdo vám byt za rok vybydlí.

No, naopak musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že je velmi zdravé se tak jednou za 3 roky přestěhovat. Víte, kolik vám ubude věcí? A když už se nemůžete stěhovat, tak to chce aspoň rekonstrukci, která vás donutí věci sbalit do krabic a zamyslet se nad tím, zdali tu či onu věc doopravdy potřebujete...

navíc 15 let starý vlastní byt.
zapomněl jste ale na možnost, že vám pronajimatel vypoví smlouvu a vy se budete muset vystěhovat. asi nebude problém najít jiný byt, ale přibudou náklady se stěhováním a vzhledem k českému hromadění věcí budete přemýšlet nad moudrostí přísloví "lepší jednou vyhořet než dvakrát stěhovat"

Nebyly zde zmíněny dvě věci: 1. O "výhodnosti" úrokových sazeb. Úrokové sazby, za které banky nyní půjčují, jsou fixovány nejdéle na 5 let (až na výjimky). Pokud se za pět let budou peníze na mezibankovním trhu půjčovat za dvojnásobek, stejně se zdvojnásobí i sazba účovaná klientovi v 6. až 10. roce splácení. Není to nemožné - vždyť za kolik se půjčovalo před 5 lety? 2. O délce lidského života. Pro někoho je vlastnictví nemovitosti cílem samo o sobě (například pro mě). Táhne mi na 30 a za pár let si chci koupit vlastní domek. Ty se na rozdíl od bytů za rozumných podmínek pronajmout nedají. Pokud si toho domku budu chtít během života užít (a to chci), prostě musím jít do rizika. Pokud se mi v životě něco p****e, tak holt smůla, budu to muset nějak vyřešit. Já jen nestrávím život čekáním na "nejvhodnější" příležitost ke koupi.

Myslím, že to je přímo výtečná inevstice!

To taky, pokud chcete počítat pouze v monetárních termínech. Ale jinak taky můžete investovat do koníčků, cestování a podobně. Přijde vám to jako špatná investice?

To tedy nechápu. Vždyť po přestěhování se do bytu na předměstí Prahy Vám prudce klesne kvalita bydlení oproti vile v Seattlu...

Přečetla jsem si členek a všechny příspěvky velmi pečlivě. Teď jenom dodám. Neumím si představit, že bych si s manželem brzy po svatbě vzala hypotéku /bez nějaké větší fin.hotovosti/ a pustili se do stavby. Do toho by přišla ztráta zaměstnání manžela a nebo snad i rozvod. Jak by se situace řešila. Splátky nad naše možnosti. Možná by byl dům i neprodejný anebo s velkou ztrátou. Takže si myslím, že bych si vzala hypotéku až v starším věku /cca 45-50 let/, kdy bych už měla i docela slušnou částku uspořenu a hypotéka by nepředstavovala tak dlouhou dobu splátek a přesto bych mohla postaveného domu užít.

Máte pravdu, že nájemní byty ve srovnání s družstevními jsou dražší a to mnohdy podstatně. Ovšem rozdíl mezi vlastním a družstevním bytem mi tak malý nepřipadá. Především, vlastnictví znamená vázat větší sumu v nemovitosti. Pokud se budu chtít odstěhovat kvůli práci, zhoršení lokálních podmínek, či z jakéhokoli jiného důvodu, budu muset svůj majetek prodat, nebo pronajmout. Momentální tržní cena v té době může být velmi nevýhodná, pronájem na dálku by mi dost komplikoval život. V takovém případě jsem stále vlastníkem a musím se o nemovitost starat. V případě pohromy mohu o všechno přijít. V družstevním bytě mi hrozí jen ztráta vybavení bytu a vlastních věcí. Ať už se někdo rozhodne pro nákup nemovitosti, bytu, bydlení v nájmu či členství v družstvu, předpokládám, že jde vždy o snahu bydlet co nejvýhodněji. Výhodnost investic do nemovitostí, dluhopisů, vkladů, akcií, vlastního podnikání atd. je závislá na konkrétní době. Uložením peněz na delší dobu se smiřuji s tím, že hodnota mé investice bude kolísat. Není problém kdykoli prodat akcie nebo podílové listy, jsou-li zrovna nahoře. Vlastní byt ale tak snadno neprodám. A hlavně - když prodám, musím si jiné bydlení koupit a to ve stejné době - za stejných podmínek. I já bych si jednou rád pořídil vlastní dům, kde bych měl klid, který v paneláku nikdy mít nebudu. A počítám s tím, že to bude stát nejen dost peněz. Abych na něj jednou měl a ještě mi zbylo na klidné stáří, rozhodně teď nebudu rozdávat bankám za hypotéky, nebudu nic nakupovat na splátky. Budu se snažit vydělávat a výdělek co nejlépe investovat.

Článek sice není na 100% objektivní, ale rozhodně nutí k přemýšlení. Bydlení je u nás skutečně velký problém, pokud někdo nedědí apod. Bohužel státní bytová politika (je vůbec nějaká) je silně deformovaná. Za posledních let se např. vydalo na podoru stavebního spoření a hypoték cca 75 miliard kč.A kolik se z toho postavilo nových bytů? Kdyby se tyto prosředky použily an podporu bytových družstev a obecních bytů spolu s postupných uvolněním cenové regulace, byly by výsledky mnohem lepší a konečně by se rozběhnul trh s pronajímáním bytů i mimo Prahu. Zkuste si dnes pronajmout byt někde mimo Prahu, nemáte šanci, obce vše prodávají (většinou stávajícím nájemníkům nebo i s neplatiči).....

Obávám se (vlastní zkušenost), že takováto praxe je u "vlastníků", kteří pronajímají byt načerno bez souhlasu majitele nemovitosti. Pokud máte smlouvu s majitelem nemovistosti, pak by se tato smlouva měla řídit existujícími pravidly a "slušným" chováním. Osobně mám takovou smlouvu a nájemné platím měsíčně (6 000,- + 1 600,- služby), ročně dostávám vyúčtování a smlouva je na dobu určitou. Vzhledem k tomu, že jsem řádně platícím nájemníkem, nemám obavu, že nedojde k obnovení smlouvy. Případné problémy v bytě (prasklé trubky...) řeší majitelé.

Pro všechny, kterým chybí dovedení kauzy do konce. Pokud budete bydle v nájmu a ušetřených 8-9 tisíc korun budete investovat za předpokladu průměrného výnosu 3% p.a., tak na konci patnáctého roku budete mít 1,93 milionu korun. Takže jeden má vlastní byt, druhý skoro dva miliony. Co je víc?

Tak mne napadá, kde bude ten důchodce, který má stěží na nájemné brát na opravy své chýšky aby mu nespadla na hlavu? A bude mít dost sil, aby si alespoň něco udělal svépomocí, nebo bude živit stavební a jiné firmy pochybných kvalit, kterých už mám osobně delší dobu plné zuby? A za CO???

Ano, ale vy zde porovnáváte skoro 2 stejný byty. Plno lidí, zapomíná, že družstevní byt je něco podobnýho jako vlastní, neboť jste členem družstva. Něco jinýho by bylo, kdyby jste byl v opravdovým nájemním bydlení. Pan vlastník by řekl 5.500,- a půl roku dopředu na ruku. A vždy po půl roce na půl roku dopředu. Což je standardní cesta u mnohých vlastníků.

Nemám hypotéku, mohu však srovnávat vlastnictví bytu a nájem družstevního bytu. Oba byty jsou ve stejném městě Ústeckého kraje. Nájem družstevního bytu o ploše 40m2 činí v posledních letech okolo 1500 Kč. Je v něm zahrnuto vše mimo plateb za plyn a elektřinu v bytě. Nový člen platí navíc poplatky za převod práv, zálohu na členský podíl a zápisné, celkem 5800 Kč. Před pěti lety jsem koupil pro matku byt od města o ploše 56m2 + podíl na spol. prostorech za cca 43000 Kč. Plocha pokojů a kuchyně je u obou bytů téměř shodná. Byt ve vlastnictví využívá k ohřevu TUV a vytápění plynový kotel, v družstevním je ÚT s účinnou regulací a poměrovým měřením tepla a tekoucí TÚV. Za právníka a znalecký posudek jsem platil cca 4000 Kč. V loňském roce jsem koupil nové vstupní dveře a plastová okna za 60000 Kč. Čeká mne rekonstrukce elektroinstalace. Těsně před prodejem bytů nechalo město v domě zřídit půdní vestavby. Zřejmě přitom nebyl proveden dobře statický posudek, neboť od té doby si dům sedá a praskají vnější stěny. Původně odhadovaná cena bytu dle znalce 253 000 Kč se tak jistě sníží. Poplatky společenství vlastníků činí 723,- Kč měsíčně, poslední vyměřená roční daň z nemovitosti 218,- Kč. V družstevním bytě byla provedena výměna oken za plastová a regulace ÚT - hrazeno z fondu oprav (tedy z nájemného - dříve "vyhozených" peněz). Zde nájemné zahrnuje např. také úklid společných prostor a údržbu a provoz výtahu, narozdíl od vlastního bytu. Náklady na malování, instalatérské práce, úpravy a vybavení bytů jsou v obou případech hrazeny bydlícím (ať už nájemníkem, či majitelem). To se u družstevního bytu netýká oprav a rekonstrukcí ÚT a stoupaček - fond oprav. Obdobně revize elektroinstalace a plynu. Z dosud známých údajů plyne, že náklady by se měly vyrovnat cca za 11,5 roku. Za tu dobu ovšem mohu zcela jistě počítat s dalšími náklady na opravy vlastního bytu a tedy prodražení jeho vlastnictví na úroveň blízkou počáteční odhadované ceně, za kterou byt ovšem stěží prodám. Takže dlouhodobé vlastnictví bytu vede ke ztrátě. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu i fakt, že kdo nic nevlastní, nemá co ztratit, není vázán finančně, časově ani místně. A jak jsem již uvedl na začátku, mám to podstatně snazší, neboť se to obešlo bez hypotéky. Podobně uvažuji o "výhodách" vlastnictví auta, které je nyní v provozu asi 4x za měsíc a ujede cca 100 km. Obávám se, že touha něco vlastnit může snadno vést ke stavu, kdy člověk vlastní jen děravou kapsu. Naprosto souhlasím s názorem, že vlastnictví je řehole vyžadující velkou dávku zodpovědnosti. Nenechme se zmást případy, kdy měl někdo štěstí nebo získal majetek nepoctivou cestou.

Mno, zkuste si ten článek přečíst až do konce a zjistíte, že nemáte tak docela pravdu. Mně nevyhovuje žádná doba zadlužení, proto si nepůjčím, ale to je jiná věc. Já neuvažuji jako vy - člověk zcela podmaněný cílenou propagandou bank a pseudobank. Zkuste si jen uvědomit, že 15 - 25 let opravdu MŮŽE být nadosmrti, stát se může všelicos (jistě si ovšem platíte pojistku, viďte..). Nejde-li o nejhorší, můžete přijít o práci a za těch 15-25 let chci vidět, jak jako třeba 50 letý dlužník nějakou seženete..Úspory si těžko naženete, vše cpete bance (dobrá - spíše většinu). Nemyslím si, že platíte nepatrně více než v nájmu. Myslím, že solíte spolu s hypotékou spoustu jiných věcí a ani nevíte co všechno - přečtěte si ten článek - je doopravdy dobrý.

Na věc nemám vyhraněný názor, záleží na preferencích každého jednotlivce. Faktem ovšem je, že obsažená kalkulace je zcela chybná, protože jaksi nezohledňuje vlastnictví nemovitosti po splacení hypotečního úvěru.