Co se skrývá za Trutnovskou výzvou?

Ta vyzva je snaha curat proti vetru. At se to prumyslnikum libi nebo ne, Cesko se zivotni urovni, ale i naklady drive nebo pozdeji dostane na uroven svych zapadnich sousedu. Muzeme diskutovat jestli to bude trvat 20 nebo 40 let, ale ten trend je nezadrzitelny a casem budou naklady na material i mzdy vyjadrene v EUR velmi podobne a posilovani koruny bude soucasti tohoto trendu. To priblizeni nebude zcela linearni, ono bude obcas rychlejsi a obcas pomalejsi, obcas s kruckem zpet. No a vyvoj EUR v poslednim roce znamena, ze jsme skocili trosku rychleji. Vyrobnim podnikum take nic nebrani nakupovat vstupy v zahranici za EUR a casto to i delaji. Ucebnice tomu rikaji prirozene zajisteni - tedy snaha aby podil nakladu a vynosu v cizich menach byl podobny. Mzdy na cizi menu zafixovat nejde, ale ty jsou zase o tolik nizsi, ze neni duvod ke skuhrani. To si prumyslnici opravdu mysli, ze budou vecne vydelavat na tom, ze budou zamestnancum trvale vyplacet mzdy ve vysi 10% toho co nasi zapadni sousede o 200 km dale? A Skoda MB je podobny pripad. Schvalne se jich zeptejte, jaky podil komponentu na napr. Octavii nebo Superb nakupuji za CZK. A jak dopada srovnani mzdy zamestnance u Skody a VW. A jak vypada produktivita (tedy pocet vyrobenych aut na zamestnance) ve Skode, VW nebo Audi. Problem neni v posilovani koruny, problem se jmenuje PRODUKTIVITA PRACE.

Nevím, jestli autor článku někdy v nějakém malém a středním průmyslovém podniku působil (kromě Škodovky je většina signatářů, pokud vím, malé a střední podniky). Co já vím, není pravda, že devizové toky je možné dokonale znát. Jednak je řada plateb závislých na splnění určitých předpokladů (u kterých není předem jasno, kdy přesně budou splněny - například dodaná elektrárna bude uvedena do provozu nebo zboží bude prodáno), jednak zahraniční odběratel často neplatí včas nebo platí nepravidelně či odběratel zboží reklamuje, aby platbu podržel - a takových čtrnáct dní nebo měsíc zpoždění je u devizového zajištění už pořádně znát. Často se také stává, že jsou devizové toky tak malé, že je žádná banka nezajistí (nebo je zajistí pěkně draho). Další věcí samozřejmě je, že zahraniční odběratelé tlačí marže tak nízko, že se do nich už náklady na zajištění nevejdou. Tím neříkám, že bych s trutnovskou výzvou souhlasil (zdá se mi trochu šílená), jen podotýkám, že teorie se s praxí často trochu rozchází.

Myslíte, že Vám budou Číňané kupovat elektrárnu, Němci škodovky a třeba General Electric, Volkswagen či Daimler Chrysler subdodávky za české koruny? Zahraniční odběratel si dává pěkného bacha, aby měnové riziko zbytečně nepodstupoval a Vaše vyjednávací síla je přímo úměrná Vaší pozici v řetězci dodavatelů. V českém případě tedy většinou nic moc.

No, jelikož se považuji za ekonoma srovnatelného kvalitou s autorem článku, tak říkám, že je - li Euro slabé je koruna silná. Největší část exportu jde stejně do zemí Unie, tak jaképak diskuse kolem dolaru. Menší firma, která se snaží nakupovat v tuzemsku a prodávat v zahraničí je prostě v prdeli s dechem. Je sakra rozdíl, zda dostanu za Euro 34 nebo 30 kaček. Pouze větší firmy si dokáží vybilancovat exporty s importy.

Podle mého postižené firmy spekulovaly na pokles koruny a nevyšlo jim to. Pokud nabízím nějaké zboží, které v určité lokalitě vyrábím, pak je běžné,že se ceny sjednávají jako ceny ex-works v ůčetní měně výrobce, tedy v našem případě v Kč. Pokud tomu tak není a navíc je vlastní přidaná hodnota nízká, pak nepojistit se proti změnám kurzu je hazard.

Jak ukazuje i autorův graf, proti dolaru koruna v dlouhodobém horizontu nijak neposílila. Problémem není silná koruna, ale příliš slabé euro. Očekávám zrychlení inflace v eurozóně, jak se ostatně nyní již děje zejména v zemích, které před eurem měly slabou měnu. Celkem zábavný článek byl tuším předminulý pátek v HN od guvernéra ČNB, který poučoval spekulanty, kteří obchodují v řádech stovek milionů eur, prostřednictvím základních pouček makroekonomie jako S-B efekt,že jejich očekávání ohledně koruny jsou nerealistická. Jejich očekávání se možná brzy změní, pokud se tak již nestalo, díky merkantelistickému postoji ČNB.

Patřím sice k těm, kteří na posilování koruny tratí, ale přesto s Trutnovskou výzvou nesouhlasím. Tato výzva není nic jiného než snaha přenést vlastní problémy na druhé (stát, ČNB). Každá z firem oné výzvy má dostatečné vlastní rezervy. Je třeba vše řešit uvnitř firmy. Snižovat náklady, zvyšovat produktivitu práce apod. Z vlastní zkušenosti vím, že to jde. Je to ale cesta náročnější a bolestivější, než účast na výpadu vůči vládě a ČNB.