Co se skrývá za Trutnovskou výzvou?

Trutnovská výzva, kterou podepsalo více jak čtyřicet firem, formuluje požadavky tykající se dlouhodobého posilování koruny proti světovým měnám. Dále pak požadavky na uvolnění monetární politiky a návrh na fixaci koruny na euro. Podle této výzvy je vývoj kursu koruny negativní pro naše hospodářství a má vést ke krachům mnoha firem a následnému nárůstu nezaměstnanosti a sociální nestabilitě. S tím lze souhlasit jen do určité míry. Ano některé podniky bude nutné zavřít, ale v tomto případě je opak pravdou.

Většina exportujících firem zná s dostatečně dlouhým předstihem a velkou přesností své cash flow v cizí měně plynoucí z exportu. Proto si tyto finanční toky může bezproblémově zajistit pomocí mnoha finančních instrumentů. V případě prodeje eura nebo dolaru je pro ně forwardový kurs ještě maličko výhodnější. Například: Loni v létě se kurs koruny proti euru pohyboval na úrovni CZK/EUR 34,000, úrokový diferenciál činil přibližně 1% ve prospěch koruny. V případě, že by podnik k 1.9.2001 uzavřel forwardový prodej eura na 19.4.2002 při spotovém kurzu CZK/EUR 34,000 měl by kurs na tento den zajištěn na úrovni CZK/EUR 34,210 a ne současných CZK/EUR 30,200. Rozdíl činí čtyři koruny, což pro některé podniky může být kritické.

Tento příklad jasně dokresluje nezodpovědné chování managementu firem stěžujících si na posilování koruny. Při zajištění pak případné posilování kursu koruny nemůže podnik ohrozit na životě. Bohužel většina firem tuto oblast značně podceňuje a své finanční toky nechává nezajištěné i když proto není žádný seriózní důvod. Výrobní podniky už ze své podstaty nejsou spekulanti na devizových trzích, to ovšem není ani většina bank, a proto zajištění měnových rizik by mělo být samozřejmostí.

Druhou stranou mince je, že trend posilování koruny povede k pročistění tuzemského hospodářství směrem k vyšší efektivitě výroby a s tím spojenému navýšení podílu výroby s větší přidanou hodnotou. Tento proces je ovšem spojen již se zmiňovaným uzavíráním podniků, které nebudou schopny nebo ochotny tento proces přijmout a investovat do nových technologií. K tomu se přidává fakt, že silná koruna výrazně zlevňuje dovozy a tím zlevňuje vstupy výrobním podnikům, a částečně kompenzuje nižší korunové příjmy z prodeje výrobků v zahraničí.

Myšlenka okamžité fixace koruny na euro je v dnešní době zcela zcestná i přesto, že Česká republika usiluje o vstup do Evropské unie a postupně naplňuje konvergenční kritéria. Tato myšlenka byla vyslovena buď z alibistických důvodů (výše uvedené nezajištění měnových rizik plynoucích ze zahraničního obchodu) nebo z neznalosti makroekonomických souvislostí. Pro zavedení fixního kurzu nejsou v současné době splněny podstatné předpoklady. Za zmínku stojí především nutnost pružných mezd, které by místo měnového kursu vyrovnávaly vnější nerovnováhu. Bohužel všichni víme, že mzdy jsou dolu nepružné a proto tato v současné době není namístě o rychle fixaci kursu koruny na euro ani uvažovat. S tímto krokem nelze okamžitě počítat ani při vstupu do Evropské unie. Poučením by měly být minulé finanční krize od Mexika počínaje a Argentinou konče, kde jedním z důvodu byl právě fixní kurs národních měn.

Jaký je váš názor na Trutnovskou výzvu? Myslíte si, že koruna bude posilovat až do doby jejího nahrazení eurem? Nebo ještě do letošního léta oslabí? Podělte se s ostatními o své názory!

Autor pracuje jako portfolio manažer ve finanční skupině J&T.