Vše o euru a Hospodářské a měnové unii

O nové měně:

Co je to euro?
Euro je jednotná měna Evropské měnové unie. Od 1. ledna 1999 ji přijalo 11 členských států, a to: Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko. K nim sevšak postupně přidávají další a další země. Název “euro” zvolily hlavy států a vlád na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995.

Jakou má euro oficiální zkratku?
Oficiální zkratka pro euro zní ‚EUR‘. Byla registrována u mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a používá se pro veškeré podnikatelské, finanční a obchodní účely stejně jako zkratky‚FRF‘ (francouzský frank), ‚DEM‘ (německá marka), ‚GBP‘ (libra šterlinků) a ‚BEF‘ (belgický frank).

Jakou má euro oficiální značku?
Značka nové jednotné měny (€) má podobu písmene E proťatého dvěma jasně vyznačenými souběžnými vodorovnými čarami. Inspirací k jejímu vytvoření bylo řecké písmeno epsilon – značka eura tedy obsahuje odkaz ke kolébce evropské civilizace a zároveň je první hláskou jména ‚Evropa‘. Souběžné čáry značí stabilitu eura. Značka je snadno rozpoznatelná a za pár let bude stejně známa jako značka dolaru ($). Slouží také jako příhodná zkratka a ve stále větší míře se objevuje na klávesnicích počítačů a psacích strojů.

Jak dostala jednotná evropská měna název ‚euro‘?
Stalo se tak na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995: hlavy států a vlád zemí EU se na onom zasedání společně rozhodly, že jednotné evropské měně dají jméno ‚euro‘.

Jmenuje se nová jednotná evropská měna ve všech členských státech stejně?
Ano, i když se v různých zemích různě vyslovovuje.

Jaké je používání eura v běžném platebním styku?
Úplně stejné jako tomu bylo s národními měnami, jen bankovky a mince jsou od ledna 2002 jiné. Opravdovou změnu pocítíte, až se vydáte do jiného státu eurozóny. Nebudete muset měnit peníze, takže nikomu nemusíte za výměnu platit provizi. Už nemusíte porovnávat a přepočítávat ceny a nemaříte čas hledáním směnárny s nejvýhodnějším směnným kursem.

Jaké mají jednotlivé bankovky a mince euro hodnoty?
Euro má 7 bankovek a 8 mincí. Bankovky mají hodnoty 500, 200, 100, 50, 20, 10 a 5 euro. Mince mají hodnoty 2 euro, 1 euro, 50 eurocentů, 20 eurocentů, 10 eurocentů, 5 eurocentů, 2 eurocenty a 1 eurocent.

Jak vypadají bankovky euro?
Navrhl je Robert Kalina z rakouské centrální banky. Náměty jsou výrazně symbolické povahy a vycházejí z jednotlivých historických fází, ve kterých se vytvářelo architektonické dědictví Evropy. Na přední straně (aversu) každé bankovky dominují okna a brány jako symboly ducha otevřenosti a spolupráce v EU. Na zadní straně (reversu) bankovek je znázorněn most z určité historické epochy – jde o metaforické vyjádření komunikace mezi lidmi v Evropě a mezi Evropou a ostatním světem. Bankovky jsou různě velké a jsou vytištěny v odstínech zelené, žluté, modré, nafialovělé (lila) a oranžové barvy.

Jak vypadají mince euro?
Zadní strana těchto mincí nese národní symboly, které si ta které zúčastněná země sama zvolila. Přední strana mincí je ve všech členských státech stejná a je na ní znázorněna mapa Evropy na pozadí příčných čar s hvězdami z vlajky Evropské unie. Na mincích o hodnotě 1, 2 a 5 centů se zdůrazňuje místo Evropy ve světě a na mincích o hodnotě 10, 20 a 50 se prezentuje Unie jako shromáždění národů. Mince, které mají hodnotu 1 a 2 eur zobrazují Evropu bez hranic.

Jak se vybíraly návrhy pro bankovky EU?
Evropský měnový institut (EMI) v únoru 1996 vypsal výběrové řízení pro umělce, kteří se profesionálně zabývají navrhováním bankovek. Vítězné návrhy Roberta Kaliny z rakouské centrální banky byly ratifikovány Radou EMI a byly představeny v prosinci 1996 na zasedání Evropské rady v Dublinu. V roce 1997 byly mírně upraveny. V konečné verzi obsahují bankovky řadu důležitých bezpečnostních prvků, k nimž mimo jiné patří fluoreskující vlákna, bezpečností proužek a prvky snímatelné pomocí přístrojů, zajišťující spolehlivé ověření pravosti.

Jak se vybíraly návrhy na mince EU?
Společná podoba přední strany mincí euro byla zvolena na základě soutěže, ve které byla tématika zúžena na tři oblasti: architektura, abstraktní motivy a evropské osobnosti. Výběr na národní úrovni byl proveden ve všech členských státech kromě Dánska. Evropská jury složená z nezávislých odborníků dostala z členských zemí v březnu 1997 k posouzení celkem bylo 36 sérií návrhů a vybrala z nich vítězných devět sad. Konečné rozhodnutí bylo přijato na zasedání Evropské rady v Amsterdamu v červnu 1997. V soutěži zvítězil Luc Luycx, 39letý počítačový odborník z belgické Královské mincovny, kterému byla udělena cena ve výši 24.000 ECU.

Dostala možnost vyjádřit se k návrhu mincí také veřejnost?
Ano, a to ve velkém rozsahu. Vítězný návrh se stal jasným favoritem v průzkumu veřejného mínění zorganizovaném Evropskou komisí v kruzích široké veřejnosti a mezi množstvím organizací uživatelů mincí včetně spotřebitelů a zástupců nevidomých a osob se zbytky zraku. Týž návrh také získal největší přízeň v Evropském parlamentu. Přihlíželo se při volbě návrhu mincí euro také k názoru spotřebitelských organizací? Ano. Návrh, který nakonec zvolila Evropská rada na zasedání v Amsterdamu v červnu 1997, jednoznačně preferovali zástupci spotřebitelů i představitelé organizací nevidomých a slabozrakých.

Jaká opatření byla přijata proti padělání bankovek a mincí euro?
Bankovky euro nesou nejmodernější zabezpečovací prvky, s nimiž lze snadno odhalit padělky, což znamená, že padělání je maximálně ztíženo. Evropská centrální banka a národní banky jednotlivých členských států EU seznamují veřejnost s použitými bezpečnostními prvky v průběhu masové kampaně od začátku září 2001. Podobná opatření na ztížení možné výroby padělků byla uplatněna u mincí. Na opatřeních proti padělání spolupracuje řada nejrůznějších zainteresovaných orgánů, k nimž patří národní a místní policejní síly, Europol, Evropská centrální banka a národní banky členských států a dále Komise.

Všeobecné dotazy k euru:

Jaký je rozdíl mezi eurem a ECU?
ECU (evropská měnová jednotka) nikdy nebyla zákonným platidlem a nikdy neměla podobu oficiálních bankovek a mincí. Představovala koš prakticky všech měn zemí Evropské unie a sloužila jako zúčtovací jednotka, jejíž hodnota závisela na hodnotě “podkladových” měn tvořících zmíněný koš. Stala se prostředkem k ukládání hodnoty v tom smyslu, že značné objemy veřejných i soukromých dluhů byly vedeny v ECU. Mimoto ECU sloužila jako prostředek k platbám mezi podniky a k platbám v zahraničním obchodě; v minimálním rozsahu ji využívali i jednotlivci v šekových transakcích a u spořitelních účtů. Nikdy však nebyla měnou v pravém slova smyslu. Euro je skutečná měna se všemi funkcemi, jaké má měna plnit. Emituje ji Evropská centrální banka a její hodnota nezávisí na žádných “podkladových” měnách, jako tomu bylo v případě ECU. Od ledna 1999 se stává měnou 11 zúčastněných členských států. Její zavádění bylo 1. ledna 2002 završeno emitováním a distribucí bankovek a mincí euro.

Provádí se při zavádění eura zaokrouhlování nahoru či dolů, které je pro lidi nevýhodné?
Rada přijala přesná pravidla k zajištění všestranně přijatelného postupu při zaokrouhlování nahoru i dolů. Při každém převodu z národních měn na euro se podle těchto pravidel provádí zaokrouhlení směrem nahoru na nejbližší cent, půjde-li o částku přesně uprostřed nebo výše než uprostřed mezi celými centy, a zaokrouhlení směrem dolů u částek níže než uprostřed. Například:

  • jestliže po převodu dojdeme k částce 1,455 EUR, zaokrouhlí se na 1,46 EUR;

  • částka 1,457 EUR se zaokrouhlí na 1,46 EUR;

  • částka 1,454 EUR se zaokrouhlí na 1,45 EUR.

Při převodech z eura na národní měny se u nejnižší dílčí jednotky těchto měn (např. u feniku v případě německé marky nebo u centimu v případě francouzského franku) bylo postupováno podle stejného pravidla.

Musíme při získání bankovek a mincí euro výměnou za bankovky a mince národní měny platit nějaké poplatky?
Ne, pokud jste ovšem nenahromadili výjimečně velké množství bankovek nebo mincí v národní měně. Bankovní federace EU prohlásila, že za výměnu národní měny na euro v množství “obvykle se vyskytujícím v domácnostech” nebudou banky svým zákazníkům účtovat žádné poplatky.

Jak se na euro převádějí pokuty, daně a jiné podobné platby ve prospěch státu?
Vzato striktně mechanicky, všechny platby tohoto druhu se mezi eurem a zúčastněnými měnami převádějí podle pevných převodních kursů. Vlády jednotlivých členských států se ale mohou rozhodnout k určitým úpravám, pokud by zaokrouhlování podle pravidel stanovených Radou v červnu 1997 mělo vést k číslům zbytečně ztěžujícím práci s příslušnými částkami.

Euro a vaše finance:

Co je to TARGET?
TARGET znamená “Trans-european Automated Real-time Gross Settlement Express Transfer” (celoevropský automatizovaný systém spěšných převodů hrubého vypořádání v reálném čase) a je to elektronický platební systém používaný Evropskou centrální bankou jako nezbytný nástroj k realizaci měnové politiky. Vytváří podmínky pro přeshraniční převody finančních prostředků mezi bankami v reálném čase a umožňuje v rámci eurozóny provádět platby – zvláště na peněžním trhu – při nízkých nákladech, s vysokou mírou bezpečnosti a s velmi krátkou dobou zpracování. TARGET má také důležitou roli při vytváření zdravých a efektivních platebních mechanismů v rámci jednotného trhu.

Jak se stanovovuje směnný kurs mezi eurem a národní měnou mého státu, jestliže moje země není součástí eurozóny?
Měny mimo eurozónu nemají fixní směnný kurs ani při výměně za nynější účastnické měny, ani při výměně za euro. Mohou však participovat na novém mechanismu směnných kursů, ve kterém se směnný kurs vůči euru bude udržovat v pásmu odchylek plus minus 15% od střední hodnoty.

Euro a spotřebitelé:

Jaká opatření se přijímají k ochraně spotřebitelů při přechodu na euro?
V plánech přechodu na euro se ochraně spotřebitelů věnuje velká pozornost. Ochrana spotřebitelů je zajištěna jednak příslušnými předpisy, jednak existencí konkurence mezi dodavateli zboží a služeb. Nařízení přijaté Radou obsahuje celou řadu ochranných prvků:

  • zásada trvání smluv brání veškerým jednostranným pokusům o zneužití přechodu na euro jako záminky k jednostranné změně smluvních podmínek nebo ke zrušení smlouvy;

  • v platnosti jsou přesná pravidla, která zaručují přiměřený postup při zaokrouhlování (směrem nahoru i dolů) u částek v národních měnách měněných za eura a naopak;

Příslušné orgány jednotlivých států, banky a spotřebitelské organizace navzájem úzce spolupracují na zajišťování konkrétních informací pro spotřebitele o veškerých aspektech přechodu na euro, a to zvláště v těch sférách, na které se nevztahují platné předpisy. Takovou sférou je například požadavek na souběžné vyznačování cen nebo účtování bankovní poplatků za služby v eurech: zde Komise vydala doporučení (která byla uvítána Radou na jejím zasedání 2. května 1998) o nejlepší praxi zajištěné dobrovolnými dohodami mezi spotřebiteli a dodavateli. Pro případ, že by tato doporučení nebyla náležitě respektována, si Komise vyhradila právo navrhnout příslušné nařízení. Jak se spotřebitelé mohou vyvarovat “šizení” při převodu národní měny na euro? Za prvé tím, že si budou vědomi platnosti přesných zaokrouhlovacích pravidel, která mají účinnost zákona. Za druhé pak tím, že se přesvědčí, zda je daná provozovna vybavena “štítkem spotřebitelské důvěry”, používaným v mnoha členských státech EU. Na štítku v jeho celoevropské verzi je kresba smějícího se obličeje a název “Payments in euros accepted” (Přijímáme platby v eurech). Štítek je produktem dohody uzavřené pod záštitou Evropské komise mezi zástupci (na evropské úrovni) spotřebitelských organizací a zástupci podnikatelů v oblasti obchodu, cestovního ruchu a řemesel.

Přijímají se mince euro s národními symboly jednoho členského státu i v jiných členských státech?
Určitě. Všechny evropské mince a bankovky jsou zákonným platidlem všude v eurozóně.

Hospodářská a měnová unie:

Co to je hospodářská a měnová unie (HMU)?
Je to oblast jednotné měny v rámci jednotného trhu EU, kde se lidé, zboží, služby a kapitál pohybují beze všech omezení. HMU tvoří rámec hospodářského růstu a stability, který má oporu v působení nezávislé centrální banky a v zákonné povinnosti zúčastněných členských států sledovat zdravou hospodářskou politiku a pečovat o její koordinované uplatňování. Obchod mezi jednotlivými členskými státy představuje 60 % celkového objemu obchodu v EU. HMU se proto přirozeným způsoben doplňuje s jednotným trhem. Tento trh bude fungovat efektivněji a bude komplexněji zajišťovat předpokládané přínosy, až budou odstraněny vysoké transakční náklady spojené s převody různých měn a s nejistotami pramenícími z obav o stabilitu kursů. Pravidla, instituce a cíle HMU jsou stanoveny v Maastrichtské smlouvě.

Proč evropská hospodářská a měnová unie?
Evropská hospodářská a měnová unie je hospodářskou nutností a přirozeným způsobem se doplňuje s evropským jednotným trhem, který znamená volný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu v Evropské unii. Euro odstraňuje vysoké transakční náklady spojené s převody různých měn a s nejistotami pramenícími z obav o stabilitu kursů. Efektivnější jednotný trh podporuje hospodářský růst a zaměstnanost a euro posílí mezinárodní měnovou stabilitu. Snadnost porovnávání cen v eurech přispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti firem a spotřebitelům přinese stálé, někdy dokonce i nižší ceny. Obecně řečeno, jednotná měna posílí jednotu Evropy a bude působit jako faktor stability, míru a prosperity.

Jak funguje hospodářská a měnová unie?
HMU je založena na dvou koncepcích: jsou jimi koordinace hospodářské politiky a fungování nezávislé měnové instituce – Evropského systému centrálních bank (ESCB). Definování hlavních směrů hospodářské politiky je úkolem Rady ministrů financí (která sdružuje ministry hospodářství a financí členských států Unie). K tomuto účelu Rada ministrů vydává roční obecné hospodářsko-politické směrnice. Rada ministrů financí může na zúčastněné státy vyvíjet tlak s cílem přimět je k respektování rozpočtových závazků stanovených v jejich ročních programech stability. Na ESCB participují centrální banky členských států Evropské unie spolu s Evropskou centrální bankou (ECB). ESCB je nezávislý, a proto nemůže od žádného členského státu ani od evropských institucí přijímat pokyny. K 1. červnu 1998 centrální banky členských států Evropské unie oficiálně ustavily Evropskou centrální banku (ECB); tato instituce začala v plném rozsahu fungovat od 1. ledna 1999. Jejím hlavním posláním je zajišťovat cenovou stabilitu.

Jaký je rozdíl mezi hospodářskou a měnovou unií a jednotným trhem?
HMU se zásadním způsobem doplňuje s evropským jednotným trhem, který má za cíl zajišťovat volný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu v Evropské unii. S jednotnou měnou bude jednotný trh lépe fungovat, protože odpadnou transakční náklady na konverzi měn, zmizí výkyvy směnných kursů, které narušovaly obchodní a investiční činnost, a zprůhlední se ceny v eurech.

Dá se hospodářská a měnová unie srovnávat s německou měnovou unií z roku 1990?
Ne, HMU se zásadně liší od sjednocení Německa, které proběhlo v roce 1990. Sjednocení Německa znamenalo úplnou politickou unifikaci, nebylo tedy pouhou měnovou unií. Při sjednocení Německa byla měna jednoho státu nahrazena měnou jiného státu (DEM). Na druhé straně všechny státy zúčastněné na eurozóně (říká se jim ‚ins‘ – ti, co jsou uvnitř) přijmou novou jednotnou měnu, euro. Euro se mimoto stane společnou jednotnou měnou zemí, které mají již značně integrované tržní ekonomiky, zatímco východní Německo nebylo se západní částí země nijak integrováno a mělo centrálně plánované hospodářství.

Je možné Maastrichtskou smlouvu upravovat, novelizovat?
Ano. Novelizaci smluv, na kterých stojí Evropská unie, může navrhnout Evropská komise nebo vláda kteréhokoli členského státu. Jestliže Rada po poradě s Evropským parlamentem – a je-li třeba, pak i s Evropskou komisí – rozhodne o zahájení novelizačního postupu, svolá se konference zástupců vlád členských zemí k dojednání dohody o navrhované novelizaci. Taková dohoda musí být přijata jednomyslně a novela vstoupí v platnost po ratifikaci členskými státy tak, jak to žádá ústavní pořádek v tom kterém státě. Tato procedura už jednou proběhla – úpravy Maastrichtské smlouvy byly schváleny všemi 15 členskými státy v Amsterodamu v červnu 1997 a vstoupily v platnost 1. května 1999 po ratifikaci všemi členskými státy. Žádná ze změn se však netýkala ustanovení Maastrichtské smlouvy o Hospodářské a měnové unii.

Proč se před zavedením HMU nekonalo ve všech zúčastněných státech referendum?
Konání referenda závisí výhradně na rozhodnutí jednotlivých členských států EU. Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) – s ustanoveními o HMU – byla ratifikována parlamenty všech členských států a v některých z nich byla potvrzena referendem.

Jak vznikla myšlenka Hospodářské a měnové unie (I)?
Vytvoření HMU je projektem Evropské unie, na kterém se pracuje od konce šedesátých let. Jako oficiální cíl bylo vytvoření HMU přijato v roce 1969 na evropském summitu v Haagu. V tzv. "Wernerově zprávě", která byla vydána v roce 1970, byl představen plán na realizaci HMU v průběhu deseti let. V důsledku ropných krizí, rozdílné hospodářské politiky jednotlivých členských států a oslabení dolaru byly počáteční snahy o spoutání “měnového hada” redukovány na opatření platná pouze pro Německo, Dánsko a oblast Beneluxu. V roce 1979 byl celý proces znovu spuštěn a byl vytvořen evropský měnový systém (EMS), který znamenal do té doby bezprecedentní pokrok v měnové spolupráci. Systém EMS byl zbudován na principu stálých, ale přizpůsobitelných směnných kursů řídících se střední úrovní směnného kursu vůči ECU. ECU (tzv. evropská měnová jednotka) byla novým výtvorem, který představoval průměr jednotlivých zúčastněných měn. Už v době před sjednáváním Maastrichtské smlouvy (1990-1991) se ekonomové a politici shodovali v názoru, že EMS je velkým úspěchem. Nestabilita směnných kursů mezi jednotlivými evropskými měnami se podstatně zmenšila – v letech 1979 až 1985 ve srovnání s obdobím 1975 až 1979 byla poloviční, o další polovinu klesla v letech 1986 až 1989. K úspěchu EMS také přispěl pokles a sbližování míry inflace a dlouhodobých úrokových sazeb v zúčastněných státech [odpověď pokračuje v části II].

Jak vznikla myšlenka Hospodářské a měnové unie (II)?
Úspěch evropského měnového systému znamenal, že jednání o evropské měnové unii, které bylo obnoveno po roce 1985, probíhalo za velmi pozitivní situace, kdy se HMU stále zřetelněji jevila jako nutný krok k dobudování jednotného trhu. Na zasedání Evropské rady v roce 1988 v Hannoveru byl ustaven výbor pod vedením tehdejšího předsedy Evropské komise Jacquesa Delorse, který měl za úkol navrhnout konkrétní fáze přechodu k HMU. Delors doporučil třífázový plán, v němž se počítalo s větší koordinací hospodářské a měnové politiky, jež měla směřovat k vytvoření evropské měny a založení Evropské centrální banky. Na základě Delorsovy zprávy bylo na madridském zasedání Evropské rady v roce 1989 rozhodnuto, že první fáze zavádění HMU začne v červenci 1990. Následně pak Evropská rada na zasedání v Maastrichtu v prosinci 1991 rozhodla, že Evropa bude mít jednotnou měnu do roku 2000. Maastrichtská smlouva stanovila podmínky a harmonogram zavádění evropské měny.

Jaký je rozdíl mezi evropským měnovým systémem (EMS), který fungoval po mnoho let, a hospodářskou a sociální unií (HMU)?
EMS, který byl vyhlášen v roce 1979, v žádném ohledu nebyl měnovou unií. Pomohl však vytvořit pro ni podmínky tím, že zajistil větší vzájemnou stabilitu měn a větší koordinovanost a sbližování hospodářské a měnové politiky jednotlivých členských států. Srdcem EMS byl mechanismus směnných kursů (ERM), který zajistil “stálé ale přizpůsobitelné” směnné kursy mezi měnami. Znamenalo to, že se směnné kursy mohly vůči sobě pohybovat jen v rámci určitých omezených výkyvů. Když byly tyto limity překročeny, orgány odpovídající za dané měny byly vyzvány, aby na překročení reagovaly náležitými opatřeními v oblasti měnové politiky. ERM pomohl stabilizovat směnné kursy zúčastněných měn. Frekvence změn v paritě se pak v letech 1979 až 1995 stále snižovala. Hlavní rozdíl mezi EMS a HMU tkví v tom, že HMU byla zbudována na jednotné měně vytvořené na základě Smlouvy a nahrazující měny jednotlivých států. Byla vytvořena Evropská centrální banka odpovídající za jednotnou měnovou politiku a došlo ke sblížení hospodářské a fiskální politiky v členských státech. V EMS členské státy nadále používaly svoje měny a nadále sledovaly vlastní měnovou politiku. V době svého vzniku EMS znamenala bezprecedentní posun z hlediska měnové autonomie, protože paritu směnných kursů bylo možno měnit pouze “vzájemnou dohodou”.

Jaké jsou stanoveny podmínky pro účast v eurozóně?
Smlouva požaduje, aby ekonomiky členských států dosáhly určité stanovené úrovně z hlediska inflace, schodku veřejných rozpočtů a z hlediska veřejného dluhu, směnných kursů a úrokových sazeb. Dosažení těchto cílů vytváří nejen stabilní hospodářské podmínky, ale také určitý stupeň sblížení mezi zúčastněnými členskými státy, jehož je zapotřebí k náležitému fungování HMU. Konečné rozhodnutí o tom, které členské státy plní požadované podmínky nutné k přechodu na euro, učinila Rada na svém zasedání na úrovni hlav států a vlád 2. května 1998.

O co jde u stanovených podmínek účasti v HMU?
Členské státy se dohodly, že k účasti v eurozóně v rámci HMU je nutné splňovat určité hospodářské podmínky – ty jsou stanoveny ve Smlouvě v článku 109 j. Cílem těchto podmínek je zajistit, aby členské státy před přijetím do eurozóny dosáhly dostatečné úrovně hospodářské stability a konvergence. Až budou v eurozóně, mohly by jejich případné hospodářské potíže mít negativní vliv na ostatní členské státy. Podmínky účasti v eurozóně, tak jak jsou stanoveny ve Smlouvě, mají tedy od samého počátku velký význam pro snižování rizika takových potíží. Byla stanovena konkrétní kritéria z hlediska inflace, finanční situace vlády, stability směnných kursů a dlouhodobých úrokových sazeb. Kromě toho má být připravenost členských států na účast stanovena s ohledem na vývoj ECU, na pokrok v integraci trhů, na stav běžného účtu platební bilance a na vývoj jednotkových pracovních nákladů a jiné cenové ukazatele.

Uplatňují se podmínky k účasti v eurozóně s patřičnou přísností?
Smlouva jasně definuje postup a kritéria pro určování členských států splňujících podmínky účasti v eurozóně. Jak Komise, tak členské státy opakovaně zdůraznily význam striktního prosazování požadovaných podmínek. Co to jsou ‚zprávy o konvergenci‘? Jde o dvě zprávy vypracované na základě Maastrichtské smlouvy, které byly zveřejněny 25. března 1998. Jednu vypracoval Evropský měnový institut (EMI) a druhou Evropská komise. V těchto zprávách se hodnotí, zda jednotlivé členské státy plnily nebo neplnily podmínky pro účast v programu jednotné měny. Na základě těchto dvou zpráv Komise doporučila Radě ECOFIN, aby 11 členských států přijalo měnu euro k 1. lednu 1999. Rada ECOFIN (tj. Rada ministrů hospodářství a financí) doporučila stejný seznam Radě zasedající na úrovni hlav států a vlád. Záležitost byla konzultována s Evropským parlamentem. Rada pak 3. května 1998 na zasedání na úrovni hlav států a vlád s konečnou platností potvrdila, že 11 členských států přijme euro k 1. lednu 1999.

Musí se rozpočtovým podmínkám pro přijetí eura řídit regiony federativních států?
Nikoliv jednotlivě. Při posuzování se musí brát v úvahu pouze plnění rozpočtů na všech úrovních, tj. centrálního rozpočtu, regionálních i obecních rozpočtů a také fungování systémů sociálního zabezpečení. Schodek regionálního rozpočtu se však automaticky odrazí v centrálním rozpočtu federativního státu, a ovlivní tak jeho schopnost plnit požadavky účasti na eurozóně.

Co se stalo s členskými státy, které neplnily kritéria pro přijetí eura od samého začátku?
Členským státům, které neplnily podmínky pro přijetí eura od 1. ledna 1999 (tj. Řecku a Švédsku), byly povoleny odchylky. Tyto odchylky se revidují každé dva roky (případně častěji, požádá-li o to příslušný členský stát). Po revizi odchylky u Řecka rozhodla Rada v červnu 2000, že Řecko už plní všechny nezbytné podmínky a že se do eurozóny může zapojit od 1. ledna 2001. Členské státy, které euro nepřijaly, se nicméně na realizaci hospodářské politiky podílejí. Jako plnoprávní členové Evropské unie mají stejná práva a stejné povinnosti jako země, které patří do eurozóny. Musí například dbát, aby nehospodařily s příliš velkým schodkem; za velký schodek jim ale od Rady nehrozí žádné sankce. Členské státy, které nepřijaly euro, sledují autonomní měnovou politiku, ale jejich centrální banky zůstávají členskými subjekty Evropského systému centrálních bank (ESCB). Pro vztahy mezi členskými státy eurozóny a Dánskem byl stanoven nový mechanismus směnných kursů, který kotví dánskou měnu k euru.

Jak se Velká Británie může v brzké době připojit k HMU, když není v evropském měnovém systému?
Při posuzování, nakolik členský stát, který bude chtít zavést euro až po 1. lednu 1999, plní kritéria konvergence, budou platit stejná pravidla jako na prvních 11 států, které přijaly jednotnou měnu. Smlouva trvá na tom, že měna státu, který chce zavést euro, musí setrvat v pásmu normálního kolísání kursů v rámci mechanismu směnných kursů (ERM) v Evropském měnovém systému nejméně po dobu posledních dvou let a že v průběhu tohoto období nedošlo k její devalvaci vůči měně žádného jiného členského státu. Rámec, který určila Evropská komise ve své zprávě z března 1999 pro vyhodnocování plnění tohoto kritéria, obsahuje tyto podmínky:

  • Participace v ERM poslední dva roky před hodnocením;

  • Variabilita měny měřená podle odchylek nejvýše +/- 2,25 % od středního pásma směnného kursu vůči “zprůměrované měně”.

V rezoluci ze zasedání Evropské rady v Amsterodamu v červnu 1997 se praví, že nastolení nového mechanismu směnných kursů od roku 1999 pomůže zajistit rovnost podmínek pro budoucí účastníky, pokud jde o hodnocení kritéria směnných kursů. Zároveň se ale v této rezoluci uvádí, že “účast v mechanismu směnných kursů bude pro členské státy mimo eurozónu dobrovolná”. Co znamená pojem ‚ins‘ a ‚pre-ins‘? ‚Ins‘ (ti, co jsou uvnitř) jsou členské státy Evropské unie, které byly přijaty do eurozóny. ‚Pre-ins‘ (“čekatelé” na účast v eurozóně) jsou členské státy, které nepřijaly euro buď proto, že nesplňovaly požadované podmínky, nebo proto, že jim Smlouva dává možnost novou měnu nepřijmout (to je případ Dánska a Velké Británie). Pokud jde o členské státy, které zpočátku neplnily požadované podmínky (šlo o Švédsko a Řecko), usoudila Komise, že Řecko tyto podmínky splnilo v červnu 2000, takže se tato země mohla připojit k eurozóně k 1. lednu 2001. Situace Švédska se bude hodnotit každé dva roky – případně na přání Švédska častěji. Dánsko a Velká Británie systematicky hodnoceny nebudou, ale svoje setrvání mimo eurozónu mají možnost kdykoliv přehodnotit. Jaký je vztah mezi ‚ins‘ a ‚pre-ins‘? Všechny členské státy zůstanou plnoprávnými členy Evropské unie. ‚Pre-ins’ ale budou nadále používat vlastní měny a ne euro. Vztahy mezi těmito měnami a eurem budou regulovány podle nového mechanismu směnných kursů (ERM2), jehož úkolem je zajišťovat stabilitu mezi měnami ‚ins‘ a ‚pre-ins‘. [Podrobnější údaje naleznete v technické odpovědi.]

Proč Velká Británie nespadá do první vlny zemí přecházejících na euro?
Podle zvláštního protokolu (č. 11) tvořícího součást Maastrichtské smlouvy se Velká Británie rozhodla uplatnit své právo‚zůstat stranou‘ a oznámila Radě, že od roku 1999 nehodlá přejít do třetí fáze HMU. V prohlášení k HMU ze dne 27. října 1997 však britský ministr financí Gordon Brown oznámil, že je třeba, aby se vláda a obchodní kruhy Velké Británie v průběhu daného volebního období intenzivně věnovaly přípravám na přijetí jednotné měny tak, aby země mohla – bude-li si to přát – přejít na euro ve funkčním období příštího parlamentu.

Jaký právní status mají Velká Británie a Dánsko, které stojí mimo HMU?
Z právního hlediska Dánsko a Velká Británie uplatňují své právo neúčasti, které si vyjednaly ve vztahu k ustanovením o HMU obsaženým ve Smlouvě o Evropské unii (Maastrichtské smlouvě), jež vstoupila v platnost v listopadu 1993.

Proč v první vlně zemí přijímajících euro není Švédsko?
V hodnocení z března r. 1998 Evropská komise shledala, že Švédsko nesplňuje konvergenční kritéria pro přijetí eura, a to ze dvou důvodů: švédské zákony o centrální bance nejsou v souladu se Smlouvou a švédská měna nebyla v průběhu posledních dvou let dostatečně stabilní. Rada proto rozhodla, že Švédsko neplní podmínky pro přechod na euro již v roce 1999.

Ovlivňuje zavedení eura také měny členských států EU, které nejsou od začátku v eurozóně?
Ano. Maastrichská smlouva stanoví, že směnné kursy měn členských států je třeba považovat za věc společného zájmu. Z hlediska řízení směnných kursů bude zavedení eura mít bezprostřednější vliv na ty členské státy, které nepřešly na euro, ale podílejí se na novém mechanismu směnných kursů (ERM2), který je v platnosti od ledna 1999. ERM2 váže měny těchto členských států na euro. Z hlediska obchodní činnosti znamená zavedení eura, že firmy a domácnosti členských států stojících mimo eurozónu budou mít co dělat s měnou, která platí v mnohem rozsáhlejším hospodářském prostoru než dosud kterákoli z dosavadních měn členských států EU. Transakcí v eurech bude daleko více než v kterékoli jiné měně v Evropské unii. Společnosti provozující činnost v členských státech mimo eurozónu mohou zjistit, že je jednodušší vést účetnictví v eurech a dost možná, že bude výhodnější provádět v eurech i domácí transakce. Proto může euro koexistovat s národními měnami jako paralelní měna v těch členských státech EU, které nejsou.

Jak se účastnické členské státy EU stabilizují vůči euru?
Od 1. ledna 1999 byl starý mechanismus směnných kursů ERM nahrazen novým ERM2, který pomůže stabilizovat měny členských států nezúčastněných v eurozóně. ERM2 váže tyto měny k euru. Účast v ERM2 je sice dobrovolná, ale účast v něm se předpokládá u států, kterým byla udělena výjimka a které si časem budou přát nakonec do eurozóny vstoupit. Aby směnné kursy vycházely z trvale udržitelné kursové politiky, k tomu významnou měrou napomohou také povinné konvergenční programy předložené členskými státy stojícími mimo eurozónu. Trvalá konvergence (sbližování) hospodářských základů je předpokladem udržitelné stability směnných kursů. Proto se členské státy na podporu stability cen dohodly na disciplinované a odpovědné měnové politice.

Mohlo pro členské státy EU se stabilními měnami být výhodnější ponechat si původní měny a starat se o zachování silného směnného kursu?
Za prvé, základ, ze kterého vyrostla evropská HMU, zaručuje stejnou stabilitu, jakou mohla mít kterékoli z nahrazených měn. Za druhé, dokud směnné kursy mezi jednotlivými měnami nebyly nezvratně fixovány, existovala možnost, že výkyvy nominálních směnných kursů (které mohou postihnout i stabilní měny) naruší obchodní a investiční činnost v Evropské unii. Účast v mechanismu směnných kursů (ERM) zajistila omezení výkyvů směnných kursů, ale nemohla je zcela vyloučit. Na jednotnou měnu můžeme tedy pohlížet jako na zásadní doplňující faktor k zajištění náležitého fungování jednotného trhu.

Je nutná daňová harmonizace, aby mohla hospodářská a měnová unie správně fungovat?
HMU bude schopna fungovat i bez harmonizace daňových sazeb v Unii. Se zavedením eura se ale zřetelně ukáže, že při rozdílných národních systémech zdanění nelze předpokládat, že bude spolehlivě fungovat i jednotný trh. V Evropské unii už bylo určitého stupně harmonizace daňových soustav dosaženo: existují například společná pásma pro sazby daně z přidané hodnoty (DPH). V prosinci 1997 se konalo zasedání rady ministrů financí, na kterém proběhla široká debata o koordinovaném postupu na úrovni Evropské unie se zaměřením na řešení problematiky škodlivé daňové konkurence. Debata vycházela ze sdělení Komise ze dne 5. listopadu 1997. Pozornost byla věnována především třem oblastem:

  • daně v podnikatelské činnosti ;
  • daně z příjmu z úspor a daně vybírané srážkou u zdroje v případě úroků převáděných přes hranice;
  • licenční poplatky a tantiémy mezi firmami.

Po uzavření debaty Rada přijala usnesení o daňové etice v podnikatelské činnosti a Komise navrhla dvě směrnice – jednu o placení úroků, licenčních poplatků a tantiém mezi společnostmi (4. března 1998) a druhou o harmonizaci zdanění přeshraničních úrokových plateb fyzickým osobám v Evropské unii (20. května 1998). Cílem návrhu bylo zastavit daňově motivované pohyby kapitálu a ekonomické deformace na jednotném trhu uplatněním minimálního efektivního zdanění úrokových příjmů.

Instituce HMU:

Co to je Rada ministrů a Evropská rada a jakou roli hrajív hospodářské a měnové unii?
Rada, nazývaná také “Rada ministrů”, je složena z představitelů členských států na ministerské úrovni – každý stát má v Radě jednoho zástupce. Konkrétní složení Rady záleží na projednávané problematice. V případě HMU jde o ministry hospodářství a financí (ECOFIN). Ti na zasedáních ECOFIN odpovídají za účinnou koordinaci hospodářské politiky členských států, za dodržování Paktu stability a růstu a za orientaci politiky směnných kursů. Rada přijímá veškerá legislativní opatření, která jsou nutná k činnosti HMU. Činí tak na základě návrhů Komise. Tímto postupem byl například uzákoněn právní status eura a neodvolatelné směnné kursy mezi eurem a jednotlivými účastnickými měnami. Naproti tomu Evropská rada je vždy tvořena hlavami států a vlád členských států a předsedou Komise. Evropská rada vytváří politické stimuly k rozvíjení HMU, včetně orientace na hospodářskou politiku členských států a Unie.

Co je to Evropská centrální banka (ECB)?
ECB byla oficiálně ustavena k 1. červnu 1998. Spolu s patnácti centrálními bankami členských států Unie tvoří součást Evropského systému centrálních bank (ESCB), v jehož statutu je stanoveno, že jeho primárním cílem je udržování cenové stability. K hlavním úkolům ESCB patří definování a implementace měnové politiky pro eurozónu, provádění devizových operací a udržování a správa oficiálních devizových rezerv členských států. ESCB má také za úkol podporovat hladké fungování platebních systémů a pomáhat v práci příslušným národním orgánům při zajišťování dohledu nad činností úvěrových institucí a stabilitou finančního systému. ESCB je řízena rozhodovacími orgány ECB. Jsou to:

Výkonný výbor, sestávající z prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a čtyř dalších členů.

  • Řídící rada (rada guvernérů eurozóny), složená z členů Výkonného výboru a guvernérů centrálních bank jednotlivých členských států zúčastněných v eurozóně;

  • Generální rada (rada guvernérů EU), složená z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů centrálních bank všech členských států EU.

Co to byl Evropský měnový institut (EMI) ? EMI začal fungovat k 1. lednu 1994 jako předchůdce Evropské centrální banky v tom smyslu, že značná část jeho práce se týkala příprav činnosti Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank. Na rozdíl od ECB tento institut neměl odpovědnost za provádění měnové politiky – ta zůstala v rukou národních orgánů; institut také neměl možnost provádět devizové intervence. Plnil dva hlavní úkoly: posilovat spolupráci centrálních bank a koordinaci měnové politiky a provádět potřebné přípravy k ustavení Evropského systému centrálních bank, který by zajišťoval jednotnou měnovou politiku a vytvoření jednotné měny. Prvním prezidentem EMI byl Alexandre Lamfalussy. V roce 1997 ho vystřídal Wim Duisenberg, který se posléze stal prvním prezidentem ECB. Co je to Evropský systém centrálních bank (ESCB) ? ESCB se skládá z Evropské centrální banky (ECB) a z centrálních bank jednotlivých členských států EU. Centrální banky jednotlivých členských států, které nejsou v eurozóně, mají zvláštní status, který jim umožňuje provádět vlastní měnovou politiku, ale nedovoluje jim podílet se na rozhodování měnové politiky eurozóny, ani na realizaci této politiky. Ve statutu ESCB je jako jeho hlavní cíl stanoveno udržování cenové stability. K základním úkolům ESCB patří stanovení a realizace měnové politiky v eurozóně, provádění devizových operací a vedení a správa oficiálních devizových rezerv členských států. ESCB také podporuje hladké fungování platebních systémů a přispívá k práci příslušných orgánů na národní úrovni při finančním dohledu nad úvěrovými institucemi a nad stabilitou finančního systému. ESCB je řízen rozhodovacími orgány ECB, a to:

  • Výkonným výborem složeným z prezidenta a viceprezidenta ECB a dalších čtyř členů. V současné době je prezidentem ECB Wim Duisenberg a viceprezidentem Christian Noyer. Členy výkonného výboru jsou dále Eugenio Domingo Solans, Sirkka Hämäläinen, Otmar Issing a Tommaso Padoa-Schioppa;

  • Řídící radou složenou z členů Výkonného výboru a guvernérů centrálních bank jednotlivých členských států zúčastněných v eurozóně;

  • Generální radou složenou z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů centrálních bank všech členských států EU.

Do jaké míry bude Evropská centrální banka nezávislá?
Evropská centrální banka (ECB) a centrální banky jednotlivých členských států budou zcela nezávislé na politických i soukromých institucích členských států i Evropské unie. Tato zásada je zakotvena v Maastrichtské smlouvě a potvrzují ji další právní a zákonná ustanovení a normy. Nezávislost členů rozhodovacích orgánů ECB – Rady guvernérů a Výkonného výboru – je zaštítěna Maastrichtskou smlouvou, kde se například stanoví maximální doba, po kterou lze zastávat funkci ve Výkonném výboru. Tímto maximem je jedno osmileté funkční období. Mimoto se u všech členů jmenovaných do těchto orgánů požaduje, aby byli uznávanými odborníky a měli profesionální zkušenosti v řešení měnových a bankovních záležitostí.

Má Evropská centrální banka politickou odpovědnost?
Ano. Evropská centrální banka (ECB) musí pravidelně podávat Evropské radě a Evropskému parlamentu zprávy o své činnosti. Parlament také může vyzvat členy Výkonného výboru ECB – jeho prezidenta, viceprezidenta a čtyři ostatní členy – k vysvětlení měnové politiky ECB.

Jakou roli v HMU hraje Evropský parlament?
Evropský parlament se podílí na přijímání legislativy týkající se HMU a má poradní roli při řešení různých aspektů fungování HMU. Konzultace s Evropským parlamentem se vyžaduje při posuzování připravenosti členských států na vstup do eurozóny a při jmenování členů Výkonného výboru Evropské centrální banky (ECB). Může také zvát prezidenta ECB a členy Výkonného výboru ECB na jednání parlamentních výborů k vysvětlení měnové politiky ECB.

Jakou roli mají v HMU národní vlády?
Národní vlády odpovídají za svou hospodářskou politiku, za koordinaci této politiky prostřednictvím jednání Rady a za dodržování limitů, pokud jde o schodky státního rozpočtu a výši veřejného zadlužení – jde o limity stanovené ve Smlouvě a v Paktu stability a růstu. Po přechodu na euro však vlády a ústřední banky členských států, které jsou v eurozóně, už nadále nebudou odpovídat za měnovou politiku.

Jakou roli hrají v HMU národní parlamenty?
Národní parlamenty budou nadále odpovídat za posuzování a schvalování legislativy o hospodářské politice jednotlivých členských států, která tvoří základní složku HMU. Smlouva o Evropské unii, kde se ustanovuje založení HMU, byla ratifikována parlamenty skoro všech členských států (některé členské státy, například Francie, předložily Smlouvu přímo občanům ke schválení v referendu). I při existenci HMU si národní parlamenty zachovají status demokraticky zvolených orgánů členských států s vysokou legislativní pravomocí.

Bude ustaveno evropské ministerstvo financí a hospodářských věcí?
Žádné ministerstvo financí jako takové existovat nebude, protože konečnou odpovědnost za vlastní hospodářskou politiku si ponechají jednotlivé členské státy, a to i po plném přechodu na euro. S národní měnovou politikou to však bude jinak – za měnovou politiku totiž bude odpovídat Evropská centrální banka v rámci HMU. Vlády členských států si ale samy musí utvářet optimální strukturu své hospodářské politiky tak, aby byly schopny plnit cíle stanovené Evropskou unií, což především znamená, aby se vyvarovaly nadměrných rozpočtových schodků. Hospodářská politika se bude koordinovat na celoevropské úrovni. Jako součást koordinačních snah byl ustaven Pakt stability a růstu.

Může účastnický členský stát z HMU vystoupit?
Smlouva o Evropské unii neobsahuje žádné ustanovení o možnosti vystoupit z HMU. Může být členský stát vyloučen z účasti na eurozóně?
Ne, Smlouva o Evropské unii neobsahuje žádné ustanovení, které by dávalo možnost vyloučit členský stát z používání eura, pokud tento stát bude plnit požadované podmínky.

Co se stane s účastnickým členským státem, který po přechodu na euro přestane plnit konvergenční kritéria?
Po přechodu členského státu na euro Rada sleduje ze všech čtyř konvergenčních kritérií (tj. inflace, schodky veřejných rozpočtů, směnné kursy a úrokové sazby) pouze nadměrné rozpočtové schodky. V Paktu stability a růstu, který vychází ze Smlouvy, se stanoví limit schodku veřejných rozpočtů na 3 % hrubého domácího produktu (HDP), který lze překročit pouze za zcela mimořádných a výjimečných okolností. Podle Paktu stability a růstu může Rada ukládat sankce (především ve formě pokut) v případě, že členský stát ve stanovené lhůtě nepřijme žádná opatření k nápravě nadměrného rozpočtového schodku.

Jakou máme záruku, že pokuty uvedené v Paktu stability a růstu budou opravdu uloženy?
V přísně formálním smyslu je zárukou zákon, protože okolnosti, za kterých může být namístě uložení pokuty, jsou stanoveny v nařízení Rady, které je pro členské státy spadající do eurozóny závazné. Ve skutečnosti však k použití takových sankcí nejspíše dojde velmi zřídka, protože politický postup směřující k uložení takových sankcí má vytvářet maximální tlak, který “provinilý” členský stát odradí od zachovávání rozpočtového schodku přesahujícího 3 % hrubého domácího produktu (HDP). Tento limit lze překročit pouze ve výjimečných případech stanovených v nařízení Rady. Stojí za to si pamatovat, že než je uložena sankce ve formě pokuty, má daný členský stát možnost nadále zachovávat nadměrně deficitní rozpočet v rozporu se zákonnými ustanoveními i navzdory tlaku ze strany svých partnerů a Komise po dobu nejméně dvou let. Do té doby bude sankce mít podobu neúročené kauce.

Co se stane, jestliže potrestaný členský stát nebude schopen zaplatit pokutu udělenou podle Paktu stability a růstu?
Je nanejvýš nepravděpodobné, že by se kterýkoli členský ocitl v situaci, která by mu nedovolila zaplatit uloženou pokutu. Když Rada usoudí, že členský stát má nadměrný rozpočtový schodek, je takový členský stát vyzván ke složení neúročené kauce nepřesahující 0,5 % hrubého domácího produktu. Průměrný roční příjem států v Evropské unii je ekvivalentem 46 % hrubého domácího produktu. Kauce by se po dvou letech změnila na pokutu, čímž by daný členský stát o částku tvořící kauci přišel, ovšem pouze tehdy, pokud by “provinilý” členský stát do dvou let nenapravil stav svého deficitního rozpočtu (tj. rozpočtu se schodkem přesahujícím 3 % hrubého domácího produktu).

Jak je zaručena stabilita eura?
Uplatňováním zdravé politiky řízené podle cílů HMU směřujících k zajištění stability. Evropská centrální banka (ECB) má jako hlavní cíl stanoveno udržování cenové stability v eurozóně. Tento cíl zajišťuje ECB naprosto nezávislým způsobem. Členské státy v eurozóně již dosáhly značného stupně hospodářské konvergence (sblížení) v oblasti veřejných financí, inflace a úrokových sazeb. Tyto členské státy se zavázaly, že budou sledovat politiku zaměřenou na stabilitu a že budou posilovat koordinaci svých hospodářských politik. A konečně i samo euro omezuje rizika měnové nestability, protože snižuje citlivost vůči výkyvům směnných kursů a zároveň zajišťuje vyváženost mezinárodního měnového systému.

Bude hospodářská a měnová unie umožňovat volný pohyb kapitálu?
Ano. Smlouva o Evropské unii stanoví zásadu zakazující veškerá omezení plateb a veškeré restrikce pohybu kapitálu mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Mohou některé členské státy v eurozóně hrát v HMU dominantní roli?
Ne. Měnovou politiku uplatňovanou Evropskou centrální bankou (ECB) bude formulovat její Řídící rada, jejíž členové podle Smlouvy musí jednat nezávisle a hlasovat podle principu jeden člen – jeden hlas. Koordinaci hospodářské politiky bude zajišťovat Hospodářská a finanční rada (ECOFIN), která v případě potřeby hlasuje kvalifikovanou většinou. V žádné instituci není možné, aby jeden členský stát při přijímání rozhodnutí nabyl vrchu.

Co je to Pakt stability a růstu a jak je důležitý? (I)
Pakt stability a růstu představuje dohodu mezi všemi členskými státy, které podle této dohody musí dodržovat specifickou fiskální a rozpočtovou kázeň – ta je součástí jejich střednědobých hospodářských cílů. Pakt je důležitým činitelem zaručujícím udržitelné a stabilní hospodářské řízení. Pakt byl přijat na zasedání Evropské rady v Amsterodamu v červnu 1997. Má dva zásadní aspekty: za prvé jde o preventivní systém včasného varování s cílem zajistit a napravit nedostatky z hlediska rozpočtu dříve, než rozpočtový schodek přesáhne hodnoty 3 % hrubého domácího produktu (HDP), což je limit stanovený ve Smlouvě. Za druhé jde o soubor varovných opatření s odrazujícím účinkem, s jejichž použitím se na členské státy vyvíjí tlak, který je má odradit od nadměrných schodků a v případě, že k nadměrnému schodku dojde, přimět je k rychlým opatřením směrujícím k nápravě. Členské státy v eurozóně se mimoto zavázaly, že budou usilovat o plnění střednědobých rozpočtových cílů blížících se vyrovnanému nebo přebytkovému stavu.

Co je to Pakt stability a růstu a jak je důležitý? (II)
Pakt stability a růstu představuje dohodu mezi všemi členskými státy, které podle této dohody musí dodržovat specifickou fiskální a rozpočtovou kázeň – ta je součástí jejich střednědobých hospodářských cílů. Pakt je důležitým činitelem zaručujícím udržitelné a stabilní hospodářské řízení. Pakt byl přijat na zasedání Evropské rady v Amsterodamu v červnu 1997. Má dva zásadní aspekty: za prvé jde o preventivní systém včasného varování ke zjišťování a nápravě nedostatků z hlediska rozpočtu dříve, než rozpočtový schodek přesáhne hodnoty 3 % hrubého domácího produktu (HDP), což je limit stanovený ve Smlouvě. Za druhé jde o soubor varovných opatření s odrazujícím účinkem, s jejichž použitím se na členské státy vyvíjí tlak, který je má odradit od nadměrných schodků a v případě, že k nadměrnému schodku dojde, přimět je k rychlým opatřením směrujícím k nápravě. Členské státy v eurozóně se mimoto zavázaly, že budou usilovat o plnění střednědobých rozpočtových cílů blížících se vyrovnanému nebo přebytkovému stavu. Jaké nástroje měnové politiky se v HMU budou uplatňovat?
Měnovou politiku v eurozóně bude realizovat Evropská centrální banka (ECB), jejíž prioritním cílem je zachování cenové stability. ECB s konečnou platností rozhodne o měnovém rámci (tj. o strategiích, nástrojích a postupech), jímž určí mantinely své činnosti. Evropský měnový institut vypracoval zprávu určenou Evropské centrální bance. Zpráva bude Evropské centrální bance předložena ihned po jejím ustavení. Ve zprávě se jasně říká, že ECB má uplatňovat soubor nástrojů měnové politiky pokrývající operace na otevřeném trhu, stálé zdroje, případně i povinné minimální rezervy; tyto nástroje by měly v dostačujícím rozsahu umožňovat uplatňování zdravé a účinné měnové politiky pro celou eurozónu.

Vlivy HMU:

Kdo na HMU vydělá a kdo prodělá?
Vydělají občané Evropské unie, kteří v každodenním životě pociťují výhody větší hospodářské stability vytvořené v eurozóně – dělníci, zaměstnanci, spotřebitelé, vlastníci domácností, podnikatelé. Některé z těchto výhod plynou z hospodářského růstu a ze zvýšené konkurenceschopnosti firem, které se chopily nových příležitostí vzniklých s nástupem eura. V globálním ekonomickém pohledu platí, že HMU vytváří v evropském hospodářství ovzduší zvýšené důvěry. Prodělat mohou větší i menší firmy, které se nedokáží včas náležitě připravit na konečný přechod na euro k 1. lednu 2002.

Přinese HMU rozdělení Evropské unie?
Ne, HMU představuje další krok na cestě k těsnější spolupráci v Evropské unii. HMU dovršuje budování jednotného trhu a má zásadní význam pro pokračování integračního procesu v Evropě.

Co se stane, když se HMU zhroutí?
Zhroucení HMU by Evropské unii a jejím členským státům způsobilo velké politické i hospodářské škody. HMU však byla důkladně plánována a připravována po řadu let a začala fungovat v době, kdy zúčastněné členské státy již dosáhly vysokého stupně hospodářského sblížení (konvergence), což znamená, že tato unie je vybudována na velmi pevných a zdravých základech.

Jaké hlavní hospodářské výhody plynou ze zavedení eura pro zúčastněné členské státy?
Hlavním přínosem eura je stabilní hospodářské prostředí, které zajišťuje nízkou úroveň inflace a nízké úrokové sazby. Členské státy ušetří ve třech oblastech: sníží se náklady, protože odpadne převádění a přepočítávání měn; náklady se také sníží v důsledku zdravé konkurence v eurozóně; pro místní podnikatele se vytvoří zdravější podnikatelské a investiční prostředí. Bližší pohled na tyto tři hlavní oblasti nám dá tyto poznatky:

  • Převod měn. Eliminace nákladů spojených s přepočítáváním a konverzí měn v rámci eurozóny přinese podle odhadů každoroční úspory ve výši jednoho procentního bodu ročního hrubého domácího produktu (HDP) v EU.

  • Jednotná měna. Používání jednotné měny usnadní srovnání cen ve všech zúčastněných členských státech EU. To podpoří konkurenci. Na tomto vývoji vydělají především evropští občané a spotřebitelé.

  • Obchod a investice. Eliminace kursových rizik posílí v HMU potenciál obchodních firem, především malých a středních podniků..

Jaké náklady vzniknou vládám členských států v souvislosti s přechodem na euro?
Přímé finanční náklady členským státům vzniknou hlavně v souvislosti se zaváděním nových účetních systémů ve státních a obecních financích, se zaváděním nových informačních systémů, se zajišťováním příslušných školení, s výrobou a distribucí nových bankovek a mincí a s pořádáním informačních kampaní pro veřejnost.

Některé členské státy nebudou v eurozóně. Bude to mít negativní důsledky pro vnitřní trh?
Největší potenciální nebezpečí pro stabilitu vnitřního trhu by pramenilo z nestálosti směnných kurzů mezi eurem a měnami členských států, které zůstaly mimo eurozónu. K zamezení takového nebezpečí schválila Evropská rada na svém zasedání v Amsterodamu v červnu 1997 rámec pro nový mechanismus směnných kursů, který je stavěn tak, aby omezoval kursové výkyvy. Dalším zdrojem stability bude plná účast všech členských států na úzké koordinaci hospodářské politiky prostřednictvím Rady ministrů hospodářství a financí.

Pomohla hospodářská a měnová unie upravit cenové rozdíly mezi členskými státy v eurozóně?
Zavedení eura zostří konkurenci mezi členskými státy, které euro přijaly. Z toho logicky vyplývá, že se následně sníží ceny některého zboží a některých služeb. To ale neznamená, že ceny všech běžných výrobků a služeb budou po celé Evropské unii stejné. Stejně jako za dnešní situace, kdy se ceny v jednotlivých členských zemích různí, přetrvají pravděpodobně mnohé cenové rozdíly v jednotlivých členských státech i v době po zavedení eura. V jednotlivých zemích mohou nadále platit různé úrovně nepřímých daní, z čehož nutně vyplývá, že se budou lišit i ceny. Je ale nasnadě, že velké cenové rozdíly se neudrží.

Jak byly zavedením eura ovlivněny burzy a obecně všechny finanční trhy v členských státech v eurozóně?
Na finanční trhy v Evropě má přechod na euro dalekosáhlý dopad už od vyhlášení eura k 1. lednu 1999. Jednotná měna má velice příznivý vliv na rozvoj efektivnějších integrovaných trhů se silnějšími finančními toky (s vyšší likviditou) a s nižšími finančními náklady pro dlužníky. Burzy v Evropské unii už před zavedením eura uvažovaly o fúzích a partnerstvích. Byla například uzavřena dohoda o vytvoření organizace Euronext sdružující burzy v Paříži, Bruselu a Amsterdamu. Euronext je prvním přeshraničním trhem cenných papírů, derivátů a komodit v eurozóně. Předpokládá se, že konsolidace mezi dvaatřiceti burzami v Evropské unii bude pokračovat. Trhy státních dluhopisů byly už od 1. ledna 1999 rychle přeměněny na jednotný evropský trh s obligacemi. Většina dlužních cenných papírů v oběhu a všechny nově vzniklé dlužní nástroje emitované zúčastněnými členskými státy jsou denominovány v eurech. V Evropě vznikl druhý největší trh státních dluhopisů na světě (po trhu dolarových státních dluhopisů v USA). Finanční instituce, platební systémy a clearingové systémy pracovaly s eurem už od okamžiku jeho zavedení. Také objem emisí podnikových obligací v eurech můžeme úspěšně poměřovat s celkovým objemem emisí dolarových obligací.

Bude hospodářská a měnová unie (HMU) znamenat zvýšení příspěvků členských států do rozpočtu Evropské unie?
Ne. HMU nemá přímý vliv na výši příspěvků členských států do rozpočtu EU.

Je euro hrozbou pro národní identitu?
Je sice pravda, že národní měna je v některých členských státech významnou součástí národní identity, ta je však tvořena mnoha dalšími prvky – společnými dějinami, jazykem, kulturou a lpěním na symbolech (takovým symbolem je například monarchie). Všechny tyto prvky budou po zavedení eura nadále existovat. Euro se mezitím stane symbolem společné evropské identity, která nepředstavuje žádnou hrozbu pro národní identitu jednotlivých států.

Zdroj: Delegace Evropské komise v ČR (www.evropska-unie.cz)

Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.