Diskuze - Z devítipokojového domu do osobního bankrotu

Jo to mě taky zarazilo. 300.000 doláčů je 5.100.000 Kč. Chtěl bych sehnat 5+1 např. v Hostivici za tu cenu. Cha cha. Devítipokoják s marmorem v koupelně by stál minimálně 20 mil, tedy tak čtyřikrát víc než v USA. Kde je chyba?

Pro mne je na článku nejzajímavější ta cena domu v USA. Za 264 tisíc dolarů devítipokojivý důma navíc "automatický zavlažovací systém trávníků, domácí komunikační systém intracom, mramorové desky v koupelnách, parketové podlahy, bezpečnostní systém a vířivou vanu". V ČR za 4 miliony korun koupíme tak slušný byt - třípokojokák :-(.

Četla jsem dobře? John neměl na splátky hypotéky, AUT A KREDITNÍCH KARET? Kolik měli v rodině aut? Kolik kreditních karet? Za co vlastně utráceli peníze? Na jaký úrok? Neměli začít spíš tam? A další: na rozdíl od Johnova domu měly okolní domy "navíc automatický zavlažovací systém trávníků, domácí komunikační systém intracom, mramorové desky v koupelnách, parketové podlahy, bezpečnostní systém a vířivou vanu". Johnův dům už tedy nebyl zcela nový a pro prodej za vyšší cenu by potřeboval modernizaci, která by ho posunula na standard, který se u domu této kategorie očekává. A úplně naposled: John udělal zásadní chybu v tom, že si koupil příliš velký dům. Pravda, zpočátku ho část využíval pro potřeby firmy (pokud 1/3, tak 3 místnosti). Rodina bydlela v dalších 6. Dneska má jen 3. Neměl to raději obrátit? Koupit si byt se 3 místnostmi a teprve časem větší dům?

Je vidět, že tam je vyřizování bankrotů zavedené a rychlé. U nás to trvá roky, dluh narůstá přes poplatky klidně až několikanásobně a věci a nemovitosti v nucené dražbě se klidně vydraží jen za takovou cenu, aby se právě splatil dluh a poplatky exekutorům, i když třeba mají dvakrát, třikrát vyšší cenu.

Záleží, jaká je situace tam u nich. Třeba tam dům nelze prodat jiným způsobem než přes realitku nebo to není vůbec zvykem a nikoho by to tam ani nenapadlo. Kromě toho oproti naším zvyklostem tam ten osobní bankrot následoval velice rychle, za 6 měsíců až rok po objevení se prvních potíží, takže nejspíš ten dluh narostl na úrocích a poplatcích za nesplácení jen velice málo a kdyby ten barák prodával sám, nemusel by ho v žádném případě prodat tak rychle, místo práce ve firmě, kde se snažil něco zachránit, nebo v zaměstnání, kde by začal vydělávat, by prodával dům, což nikdy předtím nedělal.

Mezi známými mám jeden případ, kdy člověk musel prodat vilu a přestěhovat se do bytu poté, co mu přestalo vynášet podnikání. A jeden případ, kdy se mladí lidé rozešli a se ztrátou prodali byt hned po první splátce hypotéky, ale tam šlo spíš o neochotu se uskromnit, nevyzrálost a osobní vztahy. Klasický případ s nezvládnutím splátek ze svého okolí neznám, ale příjde mi to divné, když vidím jak to lidé se zadlužováním přehánějí. Naopak znám 2 případy lidí, které na krach cen nemovitostí číhají jako na mršinu. Takže kdyby představovali mí známí celý trh, tak by hypotéční krize u nás nehrozila.

Nějak mi neni jasný, proč John neprodal barák za 200, a s podnikáním nesekl rovnou. Pokud dům banka prodala za 260, John by ho za 200 prodal ihned - a na to kilo si mohl vzít úvěr na kolaterální příjmy ze mzdy. Vršit dluhy až nadoraz je může skutečně navršit až nadoraz.