Diskuze - Kde na to vzít aneb na jaký úvěr nakoupit?

Co uděláte, když třeba dlouhodobě onemocníte - máte finanční rezervu ve výši pěti, šesti měsíčních splátek nebo pojištění proti neschopnosti splácet? Pokud jde o telefon, nikdy bych si nekoupila žádný za deset tisíc, pokud bych na tom byla tak špatně, že bych neměla deset tisíc v hotovosti... A měsíční cena za použití mobilu 400-500 Kč - pro mě hrůza - žádná přidaná hodnota - to si radši koupím mobil za dva tácy a každý měsíc si místo toho zajdu jednou měsíčně na dobrou večeři do restaurace. Ale to je otázka priorit...

Já osobně se úvěrům nebráním. Je jasné že když potřebuju nový starý vůz, těžko budu pět let střádat do kasičky a chodit pěšky a těšit se představou že už jenom 3 roky a budu taky jezdit. Plně se stotožňuji s přirovnáním "šiška dynamitu", protože pravý klíč k úvěrům je jednoduchá matematika. super je třeba úvěr 1/10. Dosloužil mi telefon a nový me stál 8970,- + 10% ihned. To jim klidne dám protože obchod je obchod. Kdyz ho budu chtít za rok prodat, tak určitě za 4-5000,,- takže mě vyšel na polovičku. Jediná rada: splátky musí být vždy nižší než kolik vám po nich zbyde na účtu

Půjčka od příbuzných? Nesmysl. Pokud to mají v hlavě v pořádku, tak nepůjčí.
Na bydlení je hypotéka skvělá věc. Vzal bych si ji, i kdybych měl vše v hotovosti. Peníze mohou mezitím vydělávat jinde.
Nesmyslné je brát si úvěr na spotřební zboží. Plazmová televize časem ztrácí na ceně fyzicky i morálně. Za rok nemá hodnotu ani poloviny nákupní ceny. Diskutabilní je pračka, lednička, sporák, protože bez nich se žije hůř, než bez televize. Bílé zboží je však relativně levné a v případě nutnosti se dá koupit na nějakou kreditku, kterou můžu splatit bezúročně do termínu nebo s úroky na několik málo splátek. Obvykle to vychází levněji, než splátkový prodej.
Pokud by mi vítr utrhl kus střechy, tak nebudu čekat, až mi pojišťovna vyplatí plnění nebo až si na to vydělám. Prostě si na to ještě tentýž den někde půjčím, než mi voda způsobí ještě víc škody. Nezodpovědností by bylo nechat si zničit obydlí jen proto, že se nechci zadlužit.

Ja mam jinou logiku, vsechny volny BILY penize prouveruju nebo dam na leasing. Jinak by jsem je musel dat statu, s fungovanim ktereho NEJSEM spokojen. Je to proste, treba moji rodice si chteji koupit auto, koupim ho na sebe, se slevou, bez DPH, u me leasingovky uz mam procento navyseni lepsi nez u hypoteky. A od rodicu dostanu prachy na drevo a ty mi vydelavaji mnohem, mnohem vic nez je to procento u leasingu.

S úvěrem by se mělo zacházet jako se šiškou dynamitu. Někomu by neměl patřit do ruky vůbec. Nejsem apriori proti úvěrům. Někdy jsou třeba. Ale je třeba s nimi zacházet velmi, ale velmi opatrně. Teda pokud nejsem asociál, jehož děti vyrůstají v dětském domově a já spím pod mostem, kde mám pod kamenem igelitku s veškerým majetkem. Ten ať si půjčí, kolik mu libo a kolik mu věřitelé dovolí. Jejich blbost, když to nedostanou zpátky.

Zlatá slova, do mramoru tesat. A spořit - spořit do slanmíku. Ani kačku, nazdar.

Odpovím na titulní otázku: na žádný... Je-li to možné a na bydlení si musíte půjčit, tak si půjčte od příbuzných - je jen malá možnost, že když se vám něco stane, tak vaší rodinu z bytu či domku vyženou. Zápůjční společnosti to udělají bez skrupulí s plnou držkou keců, jak se chtěli domluvit a že je jim to líto...Neexistuje věc, která stojí za to, abyste si na ní půjčili. Mít dluh je nezodpovědnost. A souhlasím s autorem, že je to horší než chlast...