Vzácné koruny, které můžeme mít v peněžence

Vypadají jako normální peníze. Jenže za ně můžete dostat mnohem víc, než se na nich píše. Prohlédněte si vzácné oběžné koruny české.

Desetikoruna, jakých se do světa rozkutálelo hodně přes čtvrt miliardy? Kdeže! Jeden z tisícovky kusů, které se od těch ostatních liší. Šlo o zkušební odražky, posílané do firem, které seřizují automaty na mince. Pak ale design mince ještě doznal změn. Jejich cena raketově roste. „Před 15 lety se v oběhovém stavu prodávala za cenu kolem 10 tisíc, ve špičkovém stavu její cena byla okolo 40–50 tisíc. Dnes jsme u špičkového stavu zhruba na desetinásobku,“ říká expert na numismatiku Jan Jelínek z aukční síně Macho & Chlapovič. Podle tabulek na webu Sběratel je dosavadní prodejní rekord 625 tisíc korun.

„Nedávno někdo prohlásil, že šance na nalezení této mince v peněžence se rovná šanci, že dotyčný vyhraje hlavní cenu v loterii. Cenu v tomto případě dělá velmi omezený počet dochovaných kusů,“ říká Pavel Krejčíř, expert na sběratelství z Aukro.cz. Jak je poznat? Rok 1993. A pak zkratka měny – těm vzácným mincím se říká „malé Kč“.

V top stavu ji ale nenajdete. Desetikoruna, to je ocelové jádro a měděný plášť. Měď je měkká a koroduje. Aby mince zůstala pěkná, musí se chránit. Jestli nějaká zůstala „tam venku“, roky v oběhu udělaly své. „V oběhovém stavu se cena mince bude pohybovat okolo sta tisíc. Záleží na zachovalosti, můžeme se dostat i výš, podle aktuálního zájmu ze strany sběratelů,“ říká Jelínek.

Není tak slavná. Ale vzácnější. A narozdíl od „malého Kč“ byste rozdíl od běžné mince asi nepřehlédli:  nápisem SPECIMEN, tj. vzorek, na lícové straně. Pochází taky z roku 1993 a jde o jeden ze 125 kousků určených k rozeslání do centrálních bank po celém světě. Ne všechny se rozeslaly.

„Vím o dvou, které se za poslední roky prodávaly, jedna neveřejně před dvěma roky v horší zachovalosti, cena tam byla okolo 150 tisíc, a druhá asi šest až sedm let zpět v aukci za 200 tisíc,“ říká Jan Jelínek z aukční síně Macho & Chlapovič. V perfektním stavu by podle něj mince mohla dosáhnout ceny i kolem milionu a půl. 

U desetikorun ještě zůstaneme. Ale nenechte se mýlit, tahle mezi vzácné určitě nepatří. V roce 2000 se razily „slavnostní“ mileniální desetikoruny a dvacetikoruny. Vypadají sice jinak než ta běžné, ale do oběhu šly miliony, fakticky tedy nemají sběratelskou hodnotu. 

Vzácná je ta, která byla vyražena taky v roce 2000, ale vypadá docela obyčejně. Desetikorun s klasickým motivem brněnské dominanty Petrova vzniklo jen 30 tisíc kusů. Není to supervzácnost, ale za minci v oběhovém stavu byste – samozřejmě v závislosti na opotřebení – mohli dostat tisícovku nebo dvě. Jako nová, tedy ve stavu UNC (uncirculated, neprošlá oběhem) by podle Jana Jelínka mohla mít na trhu cenu osm až deset tisíc. I dvacetikoruny se v roce 2000 razily ve dvou variantách, slavnostní a obyč., ale obě šly do oběhu v počtu milionů.

Vzácné je to, čeho je málo. Na webu ČNB najdete statistiky, kolik se který rok vyrobilo nových mincí. U některých to jsou jeden rok miliony nebo desítky milionů, jiný rok ani ne dvacet tisíc. Některé roky se určité mince razí jen do sad, které se pak nabízejí například sběratelům: aby si mohli pořídit kompletní ročník. (Statistika není úplně přesná: ve skutečnosti ukazuje, kolik nových mincí si banka ten rok převzala, nějaké stovky jsou vždy s vročením z předchozího roku).

Padesátikoruny z takového „hubeného roku“ sice nejsou mince supervzácné, ale jejich hodnota může přinejmenším několikrát přesáhnout nominál. „Někomu to, že má v ruce padesátikorunovou minci, kterou může prodat za sto nebo sto padesát korun, stačí a má z toho radost. Případně si ji odloží. Ne každá mince vám vydělá na nové auto,“ říká numismatik Jelínek. Opečovávaná padesátikoruna z takového ročníku bude mít cenu aspoň několika tisícovek.

Tak tenhle poklad už asi vážně v peněžence nenajdete. A vlastně to ani není až takový poklad. Ale pokud máte strýčka mariášníka, který si před dvaceti lety, když končily desetníky a dvacetníky, schoval zásobičku, můžete se nabídnout, že mu ji přepočítáte. Trpělivost a trocha toho štěstí vám přece jenom nějakou stovečku přinést můžou.

Můžete narazit na ceněný dvacetník z roku 1995 z hamburské mincovny. Tehdy už se drobné razily v Jablonci nad Nisou, ale pár set tisíc dvacetníků dodala německá mincovny jako náhradu za poškozené mince z minulých dvou let. Není to málo, ale v celkové víc než půlmiliardě dvaceťáků se to ztratí. Navíc už mince dvacet roků neplatí, něco se vrátilo do ČNB a posloužilo jako druhotná surovina, něco se rozkutálelo a mnohé zkazilo – hliník na vzduchu dlouho pěkný nevydrží.

Na obrázku ovšem není dvacetník z roku 1995 – jen chceme poukázat na značku mincovny, kterou najdete mezi zadníma lvíma nohama: vlevo tři věžičky, symbol hamburské mincovny, vpravo malé b s korunkou. B jako Bižuterie, tak se původně jmenoval podnik v Jablonci. Hamburský dvacetník z roku 1995 můžete prodat za stokoruny, v pěkném stavu se cena přehoupne i do řádu tisíců.

Nebo se vám ve strýčkově pokladu podaří najít chybičku, protože i mistr mincmistr se někdy utne. Nebo tedy urazí. Bez urážky. Když narazíte na specializovaného sběratelé, může za takovou chyboražbu – jako jsou třeba dvacetníky s rubem pootočeným proti líci – nabídnout zajímavé sumy. Opět se pohybujeme někde v řádu stovek, ale jako vždycky rozhoduje stav.

Hledané jsou taky dvacetihaléře z roků 2002 a 2003, kdy už se počítalo s ukončením jejich platnosti a místo obvyklých desetimilionů se nechalo vyrazit jen 23 490 a 25 000 kusů pro sady mincí.

Státní tiskárně cenin v roce 1993, kdy začala tisknout bankovky koruny české, udělala chyby, ze kterých mají určitě radost ti, kteří si včas všimli. Takový obyčejný Komenský může mít cenu klidně o tři nuly větší, než se píše na papíře. Musíte se ale podívat zblízka – vizte další obrázek.

Co se v roce 1993 stalo? Do českých dvoustovek se dostal ochranný proužek s textem République du Zaïre. Taková bankovka neměla projít výstupní kontrolou. Prošla. Tedy prošly. Kdybyste ji našli v peněžence nebo roky nenošeném kabátě, těšte se. 

„I taková, co si už něco zažila, je zašpiněná, několikrát přehnutá, možná roztržená, popsaná, dnes může udělat tak okolo osmdesáti až sta tisíc. Jemně přehnutá bez dalšího poškození a stop oběhu bude stát kolem milionu korun,“ říká Jelínek. Kdyby se objevila v perfektním stavu, mohla by stát klidně dva miliony. Za třicet let se to nestalo.

S pásky byla vůbec ten rok potíž. Známe i bankovky, kde je místo 200 Kč nápis 200 Kčs. Tolik jako za zairovku za ně ale nečekejte.

Pro kdekoho z nás je štěstí už to, že v peněžence má dvoutisícovku. Když je to dvoutisícovka série E, může to být radost klidně dvou- nebo trojnásobná. Tolikanásobek nominální hodnoty za ni dostanete i v oběhanějším stavu. Za pěknou samozřejmě může být víc.

Sběratelé spíš vyčkávají. Odhaduje se, že do oběhu nešlo víc než 12 tisíc kusů bankovek ze série E. „Na číslovači zatím nebylo objeveno vyšší číslo než 500 a je zaznamenán výskyt série E01–E24,“ vysvětluje expert Jan Jelínek, jak se k odhadu došlo. „Nikdo ale neví, jestli Česká národní banka nemá natisknuté zbylé série a číslovače, jen je z nějakého důvodu zatím nepustila do oběhu, případně jestli do budoucna nedotiskne zbytek.“ 

Vypadá jako běžná stokoruna, ale vlastně je to stokoruna náhradník. Za poškozené běžné bankovky série A se v roce 1993 dotiskovaly bankovky značené sériovým číslem s počátečním písmenem Z. Padesátikoruny, stovky, pětisetkoruny. Stovka v téhle sérii může v pěkném stavu mít cenu v řádu desetitisíců.

Náhradní bankovky série Z se netiskly ve Státní tiskárně cenin, ale v Anglii. Stejně jako náhradní stovky a padesátikoruny mají i pětistovky v perfektním stavu cenu několika desítek tisíc korun.

Papírové padesátikoruny už nepoužíváme dost přes deset roků. Pokud ale nějakou bankovku vzoru 1993 s označením Z najdete, požádejte o konzultaci odborníka. „V závislosti na zachovalosti se cena takové bankovky bude pohybovat od pěti tisíc do desítek tisíc korun,“ říká Jan Jelínek z aukční síně Macho & Chlapovič.