Soudní dvůr EU se vyjádří k daňové uznatelnosti úroků z akvizičních úvěrů

Nizozemský Nejvyšší soud požádal Soudní dvůr EU, aby vyjasnil, zda nizozemská pravidla omezující daňovou uznatelnost úrokových nákladů vynaložených na akviziční úvěr jsou v rozporu se svobodou usazování.  Očekává se, že Soudní dvůr dále rozvede své rozhodnutí ve věci Lexel (C-484/19).

Situace – nizozemská holdingová společnost koupila podíl v jiné nizozemské společnosti a tuto akvizici financovala dluhem od spojené osoby usazené v Belgii (FinCo). Díky speciálnímu daňovému režimu podléhalo FinCo nízké efektivní sazbě daně. FinCo se financovalo prostřednictvím vkladu od své belgické mateřské společnosti, která byla zároveň mateřskou společností nizozemské holdingové společnosti.

Podle nizozemských pravidel jsou úrokové náklady vynaložené na vnitroskupinový úvěr, kterým se financuje akvizice podílu ve společnosti, obecně daňově neuznatelné, pokud poplatník neprokáže existenci obchodních důvodů pro financování úvěrem a samotnou akvizici. V případě akvizic od třetích osob se má zato, že obchodní důvody existují, pokud není financování uměle přesměrováno v rámci skupiny.

V daném případě správní soudy došly k závěry, že směrování akvizičního financování přes FinCo bylo motivováno převážně daňovými důvody, a proto je úrok daňově neuznatelný. Nejvyšší soud shrnul, že přestože splnění podmínky existence obchodních důvodů je obtížnější v přeshraničních uspořádáních, jedná se o porušení svobody usazování, které je ospravedlnitelné bojem proti daňovým únikům a podvodům. Soud přesto položil Soudnímu dvoru EU několik otázek týkající se omezení daňové uznatelnosti nákladů vynaložených na financování akvizic podílů (v rámci skupiny i od třetích osob). Na rozsudek si však ještě počkáme.

Ve skutkově obdobném případu (ve věci Lexel) Soudní dvůr naznačil, že je v rozporu se svobodou usazování, když náklady na akviziční financování jsou neuznatelné v přeshraniční situaci a byly by uznatelné v čistě lokální situaci, pokud podmínky financování v rámci skupiny odpovídají obvyklým tržním podmínkám. Soudní dvůr se dále (mimo jiné) zabýval tím, zda by omezení svobody usazování mohlo být odůvodněno bojem proti daňovým podvodům a únikům. Nakonec dospěl k názoru, že pouhá okolnost, že si poplatník přeje odečíst úroky v přeshraniční situaci bez jakéhokoli vykonstruovaného převodu, nemůže odůvodnit opatření omezující svobodu usazování.

V poslední době se objevuje větší počet rozsudků českých správních soudů, které se zabývají odčitatelností úroků na akviziční financování, zejména ve vztahu k principu zneužití práva. Přestože rozsudek Soudního dvora ve věci Lexel se zdá být pozitivní, obezřetnost při strukturování akvizic nových společností je na místě.

V případě zájmu o bližší informace se prosím obraťte na autora článku nebo na další členy týmu EY, se kterými spolupracujete.

Autor:

Karel Hronek

 


Zdroj:    EY
Partners Financial Services

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.