Limitovaný funkční profil a ztráty – pohled soudu

Chtěli bychom vás upozornit na velmi zajímavý rozsudek Nejvyššího správního soudu z oblasti převodních cen týkající se implikací diktování cenové politiky ve vztahu ke spojeným i nespojeným osobám mateřskou společností.

Spor se týkal daňového období roku 2011, ve kterém česká společnost – fungující v rámci nadnárodní skupiny a prodávající své výrobky jak v rámci, tak i vně skupiny - dosáhla ztráty.

Dle správce daně česká společnost, která je v podstatě v pozici smluvního výrobce, dosáhla v roce 2011 ztráty, neboť nesla rizika, která nemohla ovlivnit a která ovlivňovala mateřská společnost spolu se sesterskými společnostmi (především měnové riziko při nákupu vstupů a riziko určení prodejních cen).

Tato ztráta měla být dle správce daně kompenzována o úhradu za služby, kterou by dostával nezávislý podnik v obdobné situaci. Dle správce daně měla společnost za tuto „hypotetickou službu spočívající v realizaci ztrátové výroby ve prospěch nadnárodní skupiny“ obdržet od skupiny úhradu ve výši rozdílu mezi skutečnými výnosy a výnosy, jež by dosáhla při provozní ziskovosti ve výši 1,26 % (minimální hodnota ze ziskového rozpětí srovnatelných subjektů). Správce daně o tuto částku upravil základ daně společnosti.

Dle správce daně není při daném (omezeném) funkčním profilu zapotřebí zkoumat jednotlivé transakce, ani není podstatné, zda se jedná o transakce mezi spojenými či nespojenými osobami, důležitá je pouze celková ziskovost.

Správce daně dále uvádí, že ziskovost společnosti v následujících letech není pro posouzení převodních cen v roce 2011 relevantní.

Nutno podotknout, že společnost v rámci daňového řízení nejdříve předložila původní zprávu o převodních cenách, ve které byla charakterizována jako smluvní výrobce, který vykonává pouze omezené funkce a nese především rutinní rizika a až následně předložila aktualizovanou zprávu o převodních cenách, kde byl společnosti připisován větší rozsah funkcí a byla označena za licencovaného smluvního výrobce, který se svým funkčním a rizikovým profilem blíží více plnohodnotnému výrobci, přičemž správce daně nesouhlasil s tímto nově stanoveným funkčním a rizikovým profilem společnosti – správce daně se přikláněl ke správnosti původní funkční a rizikové analýzy, přičemž měl za prokázané postavení společnosti jakožto smluvního výrobce.

Jak krajský, tak i Nejvyšší správní soud souhlasily se závěry správce daně.

V případě dotazů se prosím obraťte na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autor:

Michal Kašpar