O co jde? Novela zákona o pojišťovnictví do českého práva přenáší změny dané evropskou směrnicí Solvency II. Jejím hlavním cílem, jak se dočteme na webu poslanecké sněmovny, má být „posílení finanční stability pojišťoven a zajišťoven a dosažení vyšší ochrany pojištěných osob před neobezřetným postupem těchto institucí, který by ohrožoval jejich schopnost dostát svým závazkům“. Unie posiluje pravomoci a zodpovědnost kontrolních orgánů (u nás to je především Česká národní banka) a regulací chrání pojišťovny tak trochu před sebou samými a nezodpovědným jednáním, které by v důsledku ohrozilo klienty. Implementací má zároveň dojít ke sjednocení pravidel napříč Unií tak, aby platila stejná pravidla na celém jejím území. Potud vše v pořádku.
O tom, že pojistný trh (především ten s životním pojištěním) regulaci potřebuje, v České republice pochybuje jen málokdo. Právě proto se už několik let připravuje také novela zákona č. 38/2004, o pojišťovacích zprostředkovatelích. Vznikla na základě diskuze Ministerstva financí, pojišťoven a finančněporadenských společností (jedna z nich, společnost Partners Financial Services, je vlastníkem tohoto portálu, pozn. redakce), přes které se dnes většina životních pojistek sjedná. Více se o novele dočtete například v článku Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích: Konec poradců bez maturity. Několikaletá práce na novele, která by zásadním způsobem změnila pravidla hry, chránila spotřebitele, donutila pojišťovny transparentně komunikovat, kolik životní pojištění stojí a jak si jednotlivá pojištění vedou vůči sobě navzájem, a zároveň výrazně zvýšila nároky na finanční poradce, kteří pojištění klientům sjednávají, je nyní u ledu. Může za to „přílepek“ poslance Ladislava Šincla (původní znění zásadní části najdete přiložené v boxu Co se má změnit v zákoně o pojišťovnictví). Cele znění si můžete přečíst zde.
„Přílepek“ rezignuje na všechno, na čem se za poslední roky trh s Ministerstvem financí dohodl (projednávání novely zákona 38 o pojišťovacích zprostředkovatelích bylo pozastaveno). Místo toho přichází pouze s návrhem nastavení maximální výše provize za zprostředkování životního pojištění. Podle něj nesmí přesáhnout 150 procent výše sjednaného ročního pojistného, v prvním roce trvání pojištění lze vyplatit maximálně sto procent ročního pojistného, zbytek je pak splatný během následujících čtyř let. Alternativně pak přichází také s možností pobírat odměnu ve výši dvaceti procent z ročního pojistného za každý rok trvání smlouvy po celou dobu její existence. Tato regulace se má dotknout jak investičního životního pojištění, tak čistého pojištění rizik.
Regulace provize a prodloužení období, po nějž se odměna vyplácí, má podle jeho autora zamezit častému přepojišťování, které odporuje základnímu principu životních pojistek – jejich dlouhodobosti. Pojišťovny návrh vítají, finančněporadnské společnosti ho kritizují především proto, že neřeší problémy trhu jako celku a ignoruje celkovou nákladovost životního pojištění, a jde tedy na ruku nikoliv klientům, ale primárně pojišťovnám, které budou mít po snížení provizí vyšší zisky a méně odpovědnosti.
Níže najdete otevřený dopis generálního ředitele Partners Financial Services Petra Borkovce poslanci Ladislavu Šinclovi z ČSSD, který je autorem „přílepku“. Jde o reakci na Šinclův otevřený dopis Kateřině Schneiderové z Broker Consulting (jeho text najdete v plném znění na konci textu).
Oba texty bereme jako příspěvky do diskuze o směřování trhu s životním pojištěním v České republice, pokud by do debaty chtěl kdokoliv přispět, napište nám redakční e-mail redakce@penize.cz.
Otevřený dopis Petra Borkovce, generálního ředitele Partners Financial Services poslanci Šinclovi
Dobrý večer, vážený pane poslanče,
omlouvám se, že Vás oslovuji takto napřímo, ale vzhledem k tomu, že jste se níže v mailu (najdete ho přiložený v boxu níže, pozn. redakce) odkázal na rozhovor se mnou, a také proto, že jsem na straně poradců a zprostředkovatelů asi největší zastánce nutnosti přísnější regulace na finančním trhu, cítím potřebu se vyjádřit k návrhu, za který bojujete, a poslat vám tento otevřený dopis.
Skutečně věřím tomu, že přísnější regulace pravidel pro poskytování služeb na finančním trhu je jedinou cestou ven z této patové situace, a věřím, že pro šanci na dlouhodobé fungování finančních služeb a finančního poradenství je to jedinečná příležitost. Zejména novela zákona 38 řeší spoustu problematických věcí, a to i bez regulace provizí. Není náhodou, že se na trhu mluví o tom, že pojišťovny daly údajně velký balík lobbistům, aby tento zákon pomohli shodit, protože je nutí nést vyšší odpovědnost a být výrazně transparentnější. A přestože Ministerstvo financí a Česká národní banka za tuto regulaci v zákoně 38 bojují, tak právě přes poslance jej pojišťovny a banky chtějí shodit. Cena má být velmi podobná té, kterou zaplatily lobbistům za to, aby obešly veškeré procedury při tvorbě regulace a prosadily si pro ně výhodnou regulací provizí.
Nicméně, opravdu je třeba si uvědomit, že pojišťovny nejsou v této kauze ti hodní. Za mě jsou to ti hlavní viníci a nechat je napsat tuto regulaci je stejné jako upsat se ďáblu. Oni jsou ti hlavní přebouchávači (interní sítě, konverzní kampaně), oni přijímají jakoukoliv produkci bez ohledu na kvalitu, bonitu pojistníka, nastavení smlouvy atd. – a to i od „poradců“ a „poradenských“ firem, o kterých reálně vědí, že jejich praktiky a způsoby prodeje jsou minimálně pochybné, a kteří třeba i dostali pokutu od ČNB. A jsou to právě pojišťovny, které jim za tuto špatnou produkci stále platí. Nemluvě o tom, že právě je štve náš přístup – Partners politika jednotné provize – tedy skutečnost, kdy dostáváme od všech stejně a stejná provize jde k poradcům bez ohledu na to, jakou udělají pojišťovnu, hypoteční banku či fond (stejné rizikové skupiny). V minulých letech jsme od pojišťoven dostali bezpočet nabídek, aby nám mohly dát více peněz za více produkce.
Jen bodově věcně:
- Je zbytečný nesmysl regulovat provize a neregulovat nákladovost produktu – nic to neřeší, pojišťovny (manažeři a generálové) samotné budou hledat cesty, jak uplatit prodejce, aby to prodávali dál, a tím, že v produktu budou mít stále své poplatky, tak je to ekonomicky v pohodě možné. Řešení à la Polsko a spousta dalších zemí Evropy, kde se regulovaly náklady a poplatky v produktu, je naopak vhodným řešením.
- To, jak je to napsané, tak to skutečně nepovede k tomu, že by klienti dostali něco navíc, a zejména ne vyšší odkupné. Pouze pojišťovnám toho zůstane mnohem více a zbaví se svých rizik. Textace neříká to, že vrácenou provizi musí pojišťovna vrátit a stejně tak neexistuje nic jako poplatek na provizi. To bohužel už samo osobě znamená buď to, že to psal někdo, kdo tomu nerozumí, anebo to psal tak, jak to sám potřebuje.
- Regulovat rizikové pojištění (zejména tak dlouhým stornem) významně poškozuje spotřebitele! Myslet si, že to povede ke zlevnění rizik, je minimálně naivní. Jaký k tomu budou mít pojišťovny důvod? Vůbec žádný. Navíc kvůli zrušení velké části distribuce se na ně sníží tlak a to, co v předchozích pěti až deseti letech zajistilo, že klienti mají dostupná ta správná rizika a za super ceny, tak to skončí. A je opravdu neuvěřitelné, co je možné dnes pojistit a za jakou cenu. Bez tlaku distribuce by k tomu ovšem nikdy nedošlo.
- Regulovat stropem 20 procent i průběžnou provizi je další nesmysl, což říká například i Jakub Strnad z Allianz. Zejména u rizikových smluv dokáží pojišťovny vygenerovat výhodný produkt pro klienta, který neohrozí pojišťovnu, i s vyšší průběžnou provizí a myslet si, že někdo může přežít s 20 procenty ročně, a to při změně ze dne na den, je scestné. Níže kritizujete model distribuce provizí – nebudu to řešit, ale my máme franšízový model, kdy franšízant dostává 75–80 % cashflow, ale má také obrovské náklady na zaměstnance a pobočku, a opravdu si neumíte představit, jak obrovský kmen by to chtělo, aby 20 procent něco znamenalo a aspoň pokrylo náklady, a kolik klientů by muselo být osloveno a jak velký objem práce a rizik to znamená, prostě to nevyjde. A sto procent první rok je sice v pohodě, ale s pětiletým stornem? Umíte si představit, že svůj plat, za který jíte a bydlíte, budete muset vrátit, pokud se v dalších pěti letech něco pokazí bez vaší viny a šance to ovlivnit? Nebo peníze, za které jste zaplatil mzdy či nájem? A to nemluvím o investicích do podnikání, rozvoje a nových projektů. Z čeho, když to pět let nejsou použitelné peníze, a ještě víte, že část poradců tu nebude a storna pojišťovnám zaplatíte i za ně.
- Tak, jak je napsáno, tak to jde obejít hned několika způsoby a děsí mě, co vznikne za zmatek a podvodné kličky.
Vlastně jsem rád aspoň za nějakou tu regulaci, ale nemohu přenést přes srdce způsob síly a peněz, kterým byla a je prosazována. Asi jsem moc naivní. A stejně tak nemohu akceptovat populistické a nepravdivé argumenty, že to dostane klient a že se tím něco řeší. Vznikne akorát obrovský zmatek a minimálně jedna vlna přepojišťování (i když to nebude ta, co „expertka“ Lhotská předpovídá, ale bude to ta, co v jiných zemích, kde se regulovalo). A přestože všechny další hráče na našem trhu nemám moc rád, tak mě děsí, jak regulace může být likvidační a že se mi to může jednou v nějakém oboru klidně stát také. Prostě investujete nemalé prostředky a čas do nějakého podnikání a následně vám to někdo zreguluje, a to ještě mimo standardní legislativní proces, a hotovo, a to téměř ze dne na den. A tento návrh regulace provizí bude pro mnoho subjektů opravdu likvidační. Sníží to mnoha firmám a lidem cashflow o 50 procent a zároveň storna budou z minulých let vyšší, takže reálný pokles cashflow bude ještě vyšší. Ale náklady nižší nebudou. Nebo uděláte zároveň zákon, který zajistí, že se stejným způsobem sníží nájmy v kancelářích a pobočkách a mzdy lidem? Nevím, možná je to dlouhodobá snaha sociální demokracie o likvidaci podnikání, tedy zaměstnavatelů v ČR.
Jedná se o brutální zásah a bezohlednou regulaci, která zvýhodňuje silnou stranu a ničí druhou stranu. A zvýhodňuje stranu korporací, a to zahraničních korporací a zahraničních vlastníků a zisků, na úkor domácích podnikatelů a investorů. A věřte mi, když říkám, že korporace bez tváře a reálného vlastníka jsou hnus a zhouba a klientům nepřinesou dlouhodobě nic, protože jejich jedinou mantrou, alfou a omegou, je zisk a růst zisku a nikdo nenese reálnou odpovědnost, protože za rok tam prostě ti manažeři nebudou. A třešničkou na dortu je vyhrožování šéfů pojišťoven, že samozřejmě zařídí (zaplatí) regulaci i dalších finančních produktů, aby ty jejich nebyly znevýhodněny.
A to píši jako zastánce přísnější regulace a člověk, co doufá, že vlastně projde aspoň toto, ale zároveň jako znechucený občan a podnikatel, který nechápe, že je tak snadné zregulovat celé odvětví, zavést cenovou regulaci a obejít vládu, dozorové i další orgány a bez širší diskuze a navzdory všem doporučením odborníků. Protože někdo má pocit, co je hodně a co málo, a neví nic o investicích, rizicích i dalších nákladech v daném oboru. Stačí dost vlivu a peněz pro lobbisty, hezký příběh a zkreslená čísla.
Aby to nevypadalo, že jen kritizuji, mám i konkrétní doporučení a návrh, jak by regulace měla vypadat, aby byla pro klienta skutečně přínosem:
- Pokud to dokážete - zrušte regulaci provizí, ale regulujte nákladovost a transparentnost produktu! Maximálně tři srovnatelné poplatky a cena rizika a jednotný ukazatel nákladovosti a povinnost tvořit produkty s nákladovostí jen do určité výše (podobně řešeno údajně v Austrálii).
- Pokud se nepodaří bod 1, tak neregulujte rizikové pojištění – to je transparentní komodita, nejsou tam reálně poplatky a regulace nepovede k tomu, v co píšete, že doufáte. Dlouhodobě naopak. To, co píšete, už se stalo a porovnání deset let zpátky je neuvěřitelné. Je neuvěřitelné i to, co tady můžeme pojistit a za jaké ceny a co vše například v Polsku neexistuje či za jaké ceny to tam je.
- Pokud jde skutečně o ochranu spotřebitelů a pročištění trhu, pak zachraňte novelu zákona 38, regulující podstatnější věci a zajišťující, že to nemohou dělat lidi bez maturity a bez oprávnění, že prodejci aut budou odborníky na pojištění a hlavně, že pojišťovny budou muset mít transparentnější produkty a hlavně konečně ponesou odpovědnost za to, komu platí provizi, co a přes koho prodávají. A dejte tento přílepek, regulující provize či radši nákladovost, právě k novele zákona 38. Pokud projde regulace provizí bez novely zákona 38, pak příštích pár let bude na pojistném trhu totální chaos a Česká národní banka s tím bez oprávnění, které jí dává právě novela 38, nic nenadělá.
- Dejte do zákona jednoznačnou větu – co vrátí zprostředkovatel na stornu, tak dostane klient zpátky, ale stejnou výši musí pojišťovna klientovi vrátit, i když to uzavře přes internet, interní síť či pobočku. Je nutná rovnocennost a i pojišťovny by měly nést riziko pětiletého storna.
- Stornoobdobí pět let na provizi 100 procent je extrémní přenesení podnikatelského rizika a je zbytečné. Chápal bych to u provize 180 procent ročního pojistného. Tři roky jsou matematicky naprosto v pohodě a na další provizní části rok. Ale chápu, že to asi nedokáži vysvětlit mailem.
- Posledním doporučením je realizace regulace, která dopadne právě jen na ty, kteří trhu dělají špatné jméno, a ty, kteří přepojišťují. Pokud zavedete povinný registr smluv životního pojištění, tak se u jakéhokoliv klienta bude moci pojišťovna podívat, kolikátá je to smlouva, kdo ji zprostředkoval a jestli dává smysl ji nahradit jinou. Jen registry dokáží účinně vyčistit trh, a to bez protiústavní cenové regulace.
Pokud jste dočetl až sem, tak díky a omlouvám se za dlouhý mail.
Krásný večer a příjemný víkend
Ing. Petr Borkovec
Partner a generální ředitel
Partners Financial Services
Sdílejte článek, než ho smažem