Jste šéfem velké pojišťovny, předpokládám, že máte sjednané životní pojištění…
Ano, samozřejmě. Lepší otázka by byla, kolik jich mám.
A kolik jich máte?
Hodně. (smích) Jako ředitel zodpovídám za každý produkt, který naše pojišťovna pustí do světa. A není lepší způsob, jak si všechno otestovat, než zkoušet na vlastní kůži. Tím pádem nemám jen celou řadu životních pojištění, ale také všechny ostatní pojistné a investiční produkty, které máme v portfoliu. A protože odpovídám i za Slovensko, mám sjednané také všechny produkty nabízené na Slovensku.
Na to ale asi máte finančního poradce?
Mám finančního poradce, který se mi stará o portfolio českých a slovenských finančních produktů. S ohledem na mé vzdělání, praxi i současnou práci to ale se mnou nemá vůbec lehké. Řekněme, že sám čas od času také přicházím s drobnými nápady, jak optimalizovat. Na druhou stranu bez mučení přiznávám, že mi hodně pomáhá ve chvílích, kdy dojde na česká daňová zvýhodnění či státní penzijní systém. U nás v Německu je přece jenom všechno nastavené odlišně.
Vraťme se ještě na chvíli k mé úvodní otázce o životním pojištění. Je velice pravděpodobné, že ředitel české a slovenské pobočky globální pojišťovny životní pojištění mít bude, jak byste ale přesvědčil mě jako potenciálního klienta, že bych si životní pojištění měl pořídit taky. Řadě mých vrstevníků pořád „životko“ přijde jako vyhazování peněz.
Zeptal bych se vás, čeho si nejvíce vážíte, co je vaším nejcennějším majetkem?
Pravděpodobně život jako takový…
Ano, ale protože je vám třicet, řekl bych, že je to spíš vaše zdraví. Pokud jste zdravý, můžete pracovat, budovat kariéru, zabezpečit svou rodinu, splnit si své sny. A proto byste si měl své zdraví chránit stejně, jako chráníte svoje auto nebo byt. Zdraví je zkrátka to nejcennější, co máte. Nezní to logicky?
Zní.
Tak vidíte. (smích).
Pořád se ale najde celá řada lidí, kteří si myslí, že od ochrany jejich zdraví je tu stát. Napadá vás něco, co byste jim vzkázal?
Před dvěma měsíci vážně onemocněla moje asistentka. Stejně jako já pochází z Německa – ze země, kde se stát opravdu stará. Samozřejmě jsem jí řekl, ať zůstane doma, léčí se, a až bude znovu fit, vrátí se do práce. Potud vše v pořádku. Když mi ale začala vyprávět, kolik peněz reálně dostane od českého státu, pokud bude v dlouhodobě pracovní neschopnosti, bylo to, myslím, něco kolem tří set korun na den, zhrozil jsem se. Právě takové příběhy jasně ilustrují, jak „vážně“ to český stát myslí se staráním se a jak je důležité být připravený na nečekaný propad příjmů, jestliže k něčemu takovému dojde. V žádném případě nechci útočit na český sociální systém, ale pokud si někdo opravdu myslí, že se o něj stát postará, ať si promluví s někým, kdo se někdy v životě dostal do podobné situace jako moje kolegyně.
Napadá vás nějaké řešení, jak lidi přesvědčit, že je nejvyšší čas vzít odpovědnost za sebe do svých rukou?
Všichni mluvíme o potřebě finančního vzdělávání veřejnosti. A ono jiné řešení zkrátka není. Lidé se opravdu musejí vzdělat – pochopit, že jinak to nejde.
Jak si Češi stojí v porovnání s Němci, když dojde na finanční gramotnost?
Pokud si někdo myslí, že v Německu je to lepší, tak není. Jediný rozdíl je v tom, že stát se opravdu stará, proto se neznalostí nevystavují takovému riziku jako Češi. Němci si zkrátka můžou dovolit být méně vzdělaní, protože od státu dostanou více než Češi. A to se netýká jen sociálního systému, ale také zajištění na stáří. Němci vědí, že se o ně vždy někdo postará, ať už to bude stát, nebo zaměstnavatel.
Pro srovnání… Jak by na tom byla vaše asistentka, kdyby se do dlouhodobé pracovní neschopnosti dostala v Německu?
Nejsem si zcela jistý, ale myslím, že bychom jí jako její zaměstnavatel šest týdnů vypláceli plnou mzdu, následně by pak dostávala zhruba 65 procent mzdy, než by se vrátila zpět do zaměstnání. To je obrovský rozdíl. K reálnému, ale stále jen částečnému, poklesu příjmů tedy dojde až po měsíci a půl, v Česku dojde k zásadnímu propadu už po třech dnech a nikdo to moc neřeší.
A to nemluvíme o opravdu závažných onemocněních…
Přesně tak. Pak už je to opravdu traumatizující. Největšímu riziku z tohoto ohledu čelí vzdělaní lidé s vyššími příjmy mezi třiceti a čtyřiceti lety s perspektivou dalšího růstu. Pokud nejste pojištěný, máte rodinu a zasáhne vás podobná tragédie, jste namydlení. Nepatříte do téhle kategorie také?
Kromě rodiny nejspíš ano.
(Na kolegu, který je rozhovoru přítomen) Tak honem, kde máme ty formuláře…
Proč bych si ale měl sjednat životní pojištění právě od vás?
Budu upřímný. Dokud neudělám podrobnou analýzu vašich potřeb, nikdy si nebudu jistý, že je pro vás nejlepší právě naše pojištění. A pokud vám bude některá pojišťovna tvrdit, že má nejlepší produkt pro všechny, nebude mluvit pravdu. Tak to prostě není. Třeba nakonec zjistíme, že je pro vás výhodnější klasické pojištění rizik v kombinaci s pravidelným investováním do podílových fondů.
Zkusím otázku přeformulovat, v čem jste dobří?
Na ja, jsem generální ředitel AXA.
Takže?
Takže ve všem. (smích)
To si trochu protiřečíte…
Trochu. Teď ale vážně. Pokud si svého zdraví ceníte, měl byste vždycky hledat silného a kvalitního poskytovatele služeb, a ne padnout do náruče první zaručeně nejlevnější akční nabídce od neznámé pojišťovny. AXA je největší pojišťovna na světě. V našem náručí se určitě budete cítit bezpečněji.
Zaměřme se na český trh. V čem jste opravdu silní u nás?
U rizikových pojištění nejdeme cestou univerzálních produktů, které by měly pasovat všem, ale ve finále nepasují nikomu. Chceme, abyste od nás dostali pojištění opravdu odpovídající vašim potřebám. Navíc máme, myslím, výborně nastavený systém slev a propojení rizikového pojištění s dalšími našimi produkty, především pravidelnými investicemi.
Zmiňujete pojištění rizik v kombinaci s pravidelnými investicemi. Zatím tu ale nezaznělo spojení investiční životní pojištění. Jak se na ně díváte?
Investiční životní pojištění není ani nástroj zplozenců pekla ani satanovo dítě, jak si dnes řada lidí myslí. Stále je to „pouze“ dlouhodobý spořicí produkt, který – pokud se nastaví správně a dodrží se předpokládaná životnost produktu – dokáže pomáhat stejně dobře, a dokonce kvalitněji než kombinace podílových fondů a pojištění rizik.
Nejběžnější argument používaný proti investičnímu životnímu pojištění je jeho cena…
Samozřejmě znám tenhle argument. Pokud se investiční životní pojištění mění každé tři roky, je špatně úplně všechno. Všichni, kdo takhle životní pojištění nabízejí, by měli být po zásluze potrestáni za klamání spotřebitele. Pokud ho máte na celý život, mění se s vámi a přizpůsobuje se vašim potřebám, dokáže být investiční životní pojištění výborný pomocník. Má navíc jednu nespornou výhodu v porovnání se situací, kdy investujete sám. O peníze se vám starají odborníci, kteří si sice strhnou drobný poplatek za správu, ale zároveň mají mnohem víc informací, nepanikaří a nepodléhají davovému šílenství. Jak už jsem ale říkal, vždycky záleží na analýze vašich potřeb.
Investiční životní pojištění jako takové tedy podle vás špatný produkt není. V rukou špatných distributorů ale dokáže nadělat pěknou paseku…
Přesně tak. A my v naší pojišťovně jsme si v České republice prošli obdobím, kdy pro nás byl důležitější nový byznys víc než spokojený klient. Naštěstí tohle období už je pryč.
Proč jste dělali věci špatně, když jste věděli, že vás to může velmi poškodit?
Stručně řečeno jsme podlehli vidině rychlého a snadného růstu a rozhodli se spolupracovat s podobně nastavenými firmami, které naše produkty distribuovaly, což by se v pojišťovně nikdy stát nemělo. Jsem si ale naprosto jistý, že jsme se ze svých chyb dokázali poučit. Dlouhodobě to nedávalo to smysl ani finančně, ani z pohledu klientů. Navíc to bylo samozřejmě v protikladu s našimi globálními standardy. Za chyby, které staly, jsme zaplatili nejen pošramocenou reputací, na jejíž obnově nyní pracuji, ale také hromadou peněz. Je smutné, že tahle honba za krátkodobými zisky na českém trhu stále přežívá u jiných pojišťoven.
Vnímáte také, že pojišťovnictví je na rozdíl od bankovnictví a sektoru investic stále poměrně „tajuplným“ oborem plným slepých míst? Proč se některé věcí nemění tak rychle jako jinde?
Jde jen a jen o peníze. Když jsme se rozhodli, že už toho bylo dost a chceme být opravdu pojišťovnou dbající na kvalitu, ukončili jsme spolupráci se 165 distributory. Byl to můj první rok v české AXA a opravdu to nebyl rok snadný. Musel jsem akcionářům reportovat výrazný meziroční propad nových obchodů, propadl se nám tržní podíl a samozřejmě klesl zisk. Zvýšení kvality přitom nijak reportovat nemůžete. To se projevuje až v dlouhodobé perspektivě. Dnes už ale zvýšení kvality opravdu pozorujeme. Před lety jsme opravdu mívali u některých produktů až padesát procent storna. Dnes se pohybujeme pod 18 procenty. To je jasný důkaz toho, že jsme se vydali správnou cestou.
Sdílejte článek, než ho smažem