S jakými potížemi k vám pacienti přicházejí?
Nejčastěji kvůli bolestem kloubů. Dál s bolestí svalů, někdy v celém těle. Jsme také jeden z oborů, který se zabývá diferenciální diagnostikou chronických bolestí zad. Někdy si člověk ani na nic nestěžuje, byl k nám odeslán pro nějaké odchylky v krevních testech nebo třeba na rentgenu nebo kostní denzitometrii. Na lůžkových odděleních pak revmatologové konzultují při různých nejasných postiženích vnitřních orgánů, například zánětech ledvin, plic nebo těžkých vyrážkách.
Jak probíhá vyšetření? Co při něm zjišťujete?
Při neúrazové bolesti v jednom nebo více kloubech, které bývají nejčastější, nejprve rozhodujeme, jestli jde o onemocnění zánětlivé, degenerativní, nebo jiné. Při známkách zánětu určujeme, o jakou zánětlivou chorobu se může jednat. Komplexní revmatologické vyšetření se skládá z vyšetření všech kloubů v těle a standardního interního vyšetření, jaké znají lidé z preventivní prohlídky u praktického lékaře.
Která onemocnění se tedy řadí mezi revmatická? A s jakými se nejvíc setkáváte?
Revmatické v tom užším smyslu znamená systémový zánět, tedy zánět zprostředkovaný poruchou imunitního systému, nikoliv infekcí. Hlavní jsou revmatoidní artritida, ankylozující spondylitida (Bechtěrevova choroba), psoriatická artritida a systémový lupus erythematodes. Často léčíme pacienty s dnou, při které je zánět zapříčiněný nadbytkem krystalů kyseliny močové. Laická veřejnost ale slovo revmatické používá pro jakékoliv neúrazové bolesti kloubů, tedy i nezánětlivé poruchy, které „naštěstí“ bývají mnohem častější než ty zánětlivé. Hlavní nezánětlivou kloubní nemocí je osteoartróza nebo laicky prostě artróza, dál vídáme pacienty s fibromyalgickým syndromem nebo kloubní hypermobilitou. Zabýváme se i léčbou osteoporózy. U té jde ovšem o riziko zlomeniny, jinak ji člověk nijak nepociťuje.
Jak moc ta onemocnění ovlivňují lidem život?
To záleží na konkrétní diagnóze, eventuálně aktuální aktivitě zánětu. Například při aktivní revmatoidní artritidě nebo jiné zánětlivé nemoci se někteří pacienti nejsou schopní sami ani obléknout a často pro bolest nespí. Je potom krásné a příjemné sledovat, jak při správné léčbě úplně rozkvetou a jejich život se vrací do normálu.
Jak vznikl mýtus, že jsou revmatické potíže záležitost starších lidí?
Mýtus to je i není. Záleží na tom, jak si právě vykládáte pojem „revmatické“. Obvyklou příčinou neúrazové bolesti kloubů je osteoartróza a ta je výrazně asociovaná s vyšším věkem. Tvrzení o revmatu spojeném s vyšším věkem je tedy do určité míry pravdivé. Zánětlivé nemoci obecně ale postihují všechny věkové kategorie a někdy i děti.
Revmatické choroby trápí třikrát víc žen než mužů. Ví se proč?
Existuje řada možných příčin, hlavní hypotézou jsou rozdíly v hormonech. Ve skutečnosti jsou ale u žen častější jen některá onemocnění, z těch zmiňovaných revmatoidní artritida a systémový lupus. Psoriatická artritida postihuje ženy a muže stejnou měrou, Bechtěrevova choroba a dna se víc vyskytují u mužů.
Jaké jsou příčiny vzniku těchto chorob?
U většiny zánětlivých nemocí jde o souhru genetické dispozice a vlivu zevního prostředí. Bohužel, u většiny nemocí nejsme schopní najít jeden konkrétní faktor, jehož odstraněním bychom nemoc vyléčili. Výjimkou je snad silný piják piva trpící dnou, ten by se mohl zbavit nemoci abstinováním.
Jak velkou roli tedy hraje životní styl?
U systémových zánětlivých nemocí, „revmatu“ v užším smyslu, je hlavním rizikovým faktorem kouření, a to nejspíš i pasivní. Vyšší riziko představuje i obezita. Vliv pohybové aktivity je však nejasný a otázka složení stravy je – kromě té zmíněné dny – zcela otevřená. Chronický stres má na zánětlivé nemoci vliv spíš menší.
A dědičnost?
Vliv genetické dispozice je přítomen v nějaké míře vždy. Pravděpodobnost rozvoje nemoci u příbuzných pacienta se liší podle typu nemoci, u některých diagnóz je malé, u revmatoidní artritidy okolo 40, u osteoartrózy okolo 50 procent.
Dá se těmto nemocem předejít?
Bohužel prakticky ne, dá se jen snížit riziko. Nejdůležitější je nekouřit. Potom udržovat zdravou hmotnost a snad pravidelný pohyb v přiměřené intenzitě. Pravděpodobně je také důležitá léčba chronických infekcí, z nichž nejrozšířenější (a zároveň většinou skrytou) je paradontóza. Zde můžeme riziko snížit pravidelným čištěním zubů včetně mezizubních prostorů a pravidelnou návštěvou dentální hygieny a zubního lékaře.
Jak se zánětlivé nemoci, „revma“, typicky léčí?
Hlavním prostředkem jsou protizánětlivé léky, pro které se v revmatologii používá pojem DMARDs, z anglického Disease Modifying Anti-Rheumatic Drugs. Je to široká skupina léků, jejichž hlavním účinkem je modifikace a potlačení imunitní reakce. Nejčastěji používaný je metotrexát.
A co biologická léčba?
Biologická léčba je jeden z podtypů DMARD. Slovo biologická tu ale znamená jen výrobní postup, při němž se používá biotechnologie, „využívají se bakterie“. Na rozdíl od klasických léků, které se připravují chemickou syntézou. Biologické léky jsou přesně cílené na konkrétní receptor či mediátor zánětu. Jsou velmi účinné a relativně bezpečné. Nejsou ale vhodné pro každého.
Je možné se úplně vyléčit?
Pro systémové zánětlivé choroby obecně platí, že je zcela vyléčit nelze, na rozdíl třeba od infekcí, které dokážeme zcela odstranit jednorázovou kúrou antibiotik. Většina pacientů s těžší formou nemoci potřebuje léky dlouhodobě, často celoživotně, ale při správné léčbě o své nemoci prakticky nevědí.
Radim Zelený
Studoval žurnalistiku v Praze. Pro Peníze.cz a Finmag píše články o korporacích, ale i malých a středních firmách. Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem