Na jaře čelila společnost Hartmann-Rico obrovskému náporu. Odběratelé, čeští i zahraniční, se všichni zároveň snažili předzásobit, zatímco dodavatelské řetězce kolabovaly. „Koronakrize ukázala, jak velkým problémem může být závislost na dodávkách z mimoevropských trhů. Řada výrobních podniků se teď bude zamýšlet nad přesunem svých závodů,“ předpokládá Marek Třeška.
Co pro vaši společnost znamenal nástup koronaviru?
Zasáhlo nás to hned na několika frontách. Dlouhé týdny jsme měli problémy s dojížděním zahraničních pracovníků, především z Polska. K tomu se přidala poměrně vysoká vlna zaměstnanců na ošetřovném, a to v době, kdy se trh snažil předzásobit a poptával několikanásobky běžné produkce. Navíc nebylo možné předvídat, jak budou fungovat dodavatelské řetězce, především ty mezinárodní, což jsou ale dneska prakticky všechny. Byla to tedy velmi napjatá doba a stálo nás spoustu energie a času vůbec se zorientovat, přijmout opatření a všechno to srozumitelně předávat jak zaměstnancům, tak zákazníkům.
Na druhou stranu nám to ale i něco dalo. Řadu věcí jsme se naučili dělat efektivněji, třeba nábor pracovníků a jejich vzdělávání, což teď obojí běží hlavně online. Výrazně se nám zvýšila počítačová gramotnost, a plno věcí díky tomu teď děláme rychleji, efektivněji, ekologičtěji. A nadále chceme tento trend posilovat.
Jak se vám dařilo obchodně?
Z tohoto pohledu se sešlo několik protichůdných vlivů. Snaha českých i zahraničních odběratelů předzásobit se zdravotnickými pomůckami nám v jistém okamžiku navýšila obrat. Nárůst by byl ale mnohem vyšší, kdyby nevznikly zmíněné komplikace s dodavatelskými řetězci, které prostě nebyly schopné zajistit žádané objemy. Ceny vysoce poptávaného zboží dramaticky rostly, ale stejně tak i náklady na transport. Naše společnost se snažila co nejdéle udržet původní ceny. Nemáme ambice zneužívat situace.
Navíc nám vznikly i nadstandardní náklady. Doposud jsme utratili přibližně deset milionů korun a očekáváme, že náklady do konce roku ještě vzrostou. Investovali jsme zejména do technického vybavení umožňujícího zaměstnancům práci z domova a do ochrany těch, jejichž profese naopak home office neumožňuje. A zdaleka nešlo jen o nákup ochranných prostředků, dezinfekcí, rukavic, roušek. Začali jsme měřit teplotu při vstupu do provozů, přistoupili jsme i ke stavebním úpravám, abychom riziko nákazy mezi zaměstnanci co nejvíce snížili.
Když to všechno shrnu, počítám, že obrat společnosti bude díky nadstandardní poptávce určitě vyšší než v minulém roce, ale kvůli těm dalším vlivům nebude nárůst zisku nějak dramatický.
V Česku na podzim přichází druhá vlna koronaviru, podařilo se vám na ni připravit?
My jsme měli štěstí, že jsme byli připraveni už na tu první. Minulý rok jsme digitalizovali řadu backofficových a interních procesů. Nebýt toho, tak nevím, jak bychom fungovali v kterékoliv vlně. Jsme proto teď daleko klidnější a věříme, že nás nic nepřekvapí.
Změnili jste nějak firemní strategii?
Vzhledem k tomu, že jsme součástí velké nadnárodní skupiny, není ani možné, aby se v tak krátké době výrazně změnily výrobní či dodavatelské procesy. Ale musím říct, že se ukázalo, jak velký problém může být v podobných situacích výpadek dodávek z mimoevropských zemí. Takže v tomto směru se snažíme být aktivní a nabízet centrále v Německu podněty, jak podobná rizika do budoucna snížit.
Bude takto uvažovat většina výrobních firem?
Určitě. A nemusí se jednat jen o otázku Číny, o které se mluví nejčastěji. Koronavirus jasně ukázal, jak snadno se stane, že jsou jindy spolehlivé dodávky z mimoevropských zemí najednou nedostupné. A že čím blíž se vyrábí, tím snadněji se situace řeší.
Konkrétně ve zdravotnictví je to ale také otázka celkového přístupu. Hlavní komplikace je, že se moc hraje na co nejnižší cenu. Investoři čekají na signál, že pokud začnou vyrábět zde, budou mít třeba i přes mírně vyšší ceny odběratele.
Otázka konkurenceschopnosti je hodně navázána také na modernizaci a automatizaci, do kterých v našich závodech v posledních letech výrazně investujeme. Ale obecně si myslím, že nejen covid, ale třeba i brexit ukázaly, jak je otázka přemístění některých kapacit akutní.
Do vašich závodů se v posledních letech přesunula výroba z Německa. Jaká je v tuto chvíli pozice společnosti Hartmann-Rico v rámci celé skupiny?
Rozhodně jsme důležití. Máme čtyři výrobní lokality, široké portfolio a s šestnácti sty zaměstnanci jsme ve skupině druzí. Navíc jsme regionálně blízko největším odběratelům, mezi které patří vedle Německa třeba i Francie.
Pokračuje podle plánu modernizace vašich podniků, nebo koronakrize investice zpomalila?
Jedeme podle plánu a náš investiční apetit je stejný, ne-li vyšší než před covidem. Dlouhodobě máme ambici stát se ve skupině lídrem ve výrobě našeho portfolia – operačních setů, prostředků k ošetřování ran či pomůcek pro inkontinentní pacienty. Inovace, které zavádíme, se dají rozdělit do tří skupin. První jsou v oblasti produktů či služeb a přinášejí vnímanou hodnotu zákazníkovi. Dále jsou to inovace procesů, které třeba nejsou vidět navenek, ale nám umožňují vyšší nákladovou konkurenceschopnost. Třetí skupinou jsou inovace obchodních modelů – ty se v současné situaci dějí do jisté míry samovolně.
Může pandemie alespoň v něčem pomoci českému zdravotnictví?
Současná pandemie covid-19 je mimo jiné připomínkou, jaký dopad můžou mít infekce na naši společnost. V rámci celé skupiny Hartmann se ještě víc než kdy dřív soustředíme na jednu z největších globálních zdravotních hrozeb. Jen v Evropě každý rok ve zdravotnických zařízeních zaznamenají téměř čtyři miliony případů infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče. U příležitosti Světového dne bezpečí pacientů pod záštitou Světové zdravotnické organizace jsme proto založili celosvětovou iniciativu Mise: Prevence infekcí.
Věřím, že by pandemie mohla vést k určitému prozření a přenastavení priorit tuzemského zdravotnictví. Nejen v důrazu na větší bezpečnost pacientů, ale třeba i k efektivnímu sdílení dat, aby nedocházelo k dublování diagnostiky či zbytečným vyšetřením. Protože to se nepromítá jen do nákladů na zdravotnictví, ale druhotně do celé ekonomiky – lidé u doktorů někdy zkrátka ztrácejí čas. Jsem optimista a vnímám politickou vůli s tím něco udělat. Co mi teď ale chybí, jsou signály, jak se budou po této krizi stabilizovat veřejné finance. Na jejich stabilitě a udržitelnosti je zdravotnictví samozřejmě zásadním způsobem závislé.
Navíc se mluví o tom, že hlavní ekonomické ochlazení teprve přijde. Dají se hledat paralely s hospodářskou recesí, která začala v roce 2008?
Ta byla do jisté míry předvídatelná, cyklická. A nezahrnovala ten aktuální rozměr, kdy se hraje o zdraví lidí. Paralelu bych tedy viděl spíš se španělskou chřipkou. Každopádně před sebou máme vlnu krachů firem, které už před koronavirem hospodařily na hraně a teď situaci neustojí. To bude ale nejspíš teprve první z několika vln insolvencí a krachů. Následovat bude dominový efekt, až pád těchto firem dolehne na jejich dodavatele a další obchodní partnery. Potáhne se to dlouho a stane se z toho pro nás všechny nová realita.
Rozhovor vyšel v říjnovém Finmagu.
Renata Lichtenegerová
Studovala VOŠP v Praze. Sedm let byla redaktorkou podnikatelského týdeníku Profit. Poté se její hlavní pracovní náplň přesunula k přebalovacímu pultu, odkud ale příležitostně psala například pro měsíčník Obchod a finance... Další články autora.
Ondřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem