Totální válku proti drogám vyhlásil v červnu 1971 americký prezident Richard Nixon. Po víc než pětačtyřiceti letech je jasné, že represivní snahy selhaly. Těžce závislých lidí je mnohonásobně víc, drogové kartely jsou silnější a mocnější a vlády po celém světě utratily miliardy na boj, který – zdá se – nemohly vyhrát. Stále častěji se objevuje názor, že je potřeba protidrogovou politiku zásadním způsobem změnit. Před pěti lety se k tomuto stanovisku přiklonili také členové Globální komise pro drogovou politiku, ve které působí či působili například bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, někdejší ministr Reaganova i Nixonova kabinetu George P. Schultz, bývalí prezidenti Mexika, Brazílie a Kolumbie, spisovatel Carlos Fuentes nebo miliardář Richard Branson. Poselství komise bylo jasné: celosvětová válka s drogami selhala. Má ničivé důsledky pro jednotlivce a společnosti po celém světě. A stojí spousty peněz z veřejných rozpočtů. Jak tedy pokračovat dál?
Co si myslí odborníci? Kde se při snaze potlačit byznys s drogami, drogové kartely a další narůstání počtu drogově závislých ve světě stala největší chyba? Jak se z toho poučit? Jak by se nyní mělo v boji proti drogám postupovat? A může představovat alespoň dílčí řešení legalizace některých drog a konec kriminalizace jejich uživatelů?
Karel Nešpor
primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice
Světová zdravotnická organizace doporučuje snižovat poptávku po drogách i jejich dostupnost.
Uvedu pár poznámek k snadné dostupnosti drog:
- Drogová epidemie v USA začala během války Severu proti Jihu, kdy se masivně používaly opiáty.
- Po porážce Japonska ve druhé světové válce se dostal metamfetamin z vojenských skladů k běžné populaci, což vedlo k epidemii.
- V Česku je problémem závislost na benzodiazepinech. K hlavním důvodům patří skutečnost, že je mnozí lékaři předepisují zbytečně často a nevhodně.
- Největšími zabijáky v celosvětovém měřítku jsou alkohol a tabák s ohledem na jejich dostupnost. Kdyby byl heroin stejně dostupný jako alkohol, znamenalo by to katastrofu.
- A ještě ekonomické hledisko: Velká část nelegálních drog pochází z chudých částí světa. Vyspělé země by měly své trhy otevřít potravinám z jihu a mírnit chudobu rozvojového světa. Prospělo by to všem.
Jiří X. Doležal
novinář, Reflex
Největší chybou drogové války je, že vůbec začala. Pokoušet se z vládní úrovně regulovat tak privátní záležitost, jako je užívání drog, je předem odsouzené k nezdaru – špinavé prsty státu do privátního života lidí nepatří. V současnosti je potřeba legalizovat marihuanu a ostatní konopné drogy (hašiš, olej) pro rekreační použití, zdanit její prodej a legalizovat pěstování pro vlastní potřebu. Opiáty je třeba přesunout do rukou lékařů tak, aby závislí mohli dostat čistou levnou drogu v lékárně, a represi ponechat pouze pro pervitin a ostatní amfetaminy, po kterých se uživatel dřív nebo později zblázní. Proto je na rozdíl od ostatních drog nelze legalizovat. Dekriminalizace a legalizace jsou nejdůležitějším úkolem pro drogovou politiku příštích let.
Jakub Frydrych
ředitel Národní protidrogové centrály
Poselství nikým nevolené a nevalidované Globální komise beru s rezervou. Vysloužilé světové – převážně politické – autority, které ji tvoří, mohly mnoho let ve svých funkcích modifikovat stávající modely boje proti drogám, a přesto tak neučinily. Koncept, který lze univerzálně použít ke snižování poptávky i nabídky po nelegálních drogách, neexistuje a státy na celém světě experimentují s mixem nástrojů svých protidrogových politik se střídavými úspěchy. Navíc s množstvím nezamýšlených efektů. Odvrácenou stranou dekriminalizačních snah je vyšší společenská akceptace životního stylu spojeného se zneužíváním nelegálních drog a doprovodná sociální, zdravotní i kriminogenní rizika spojená s vysokou mírou jejich dostupnosti ve veřejném prostoru. Z obavy, abychom přílišnou represí nepoškodili problémové těžce závislé, ulehčujeme přístup k drogám náhodným, experimentálním a příležitostným uživatelům. Posouváme tak hranici toho, co je normální, mimo meze zákona. To je podle mě největší riziko.
Eva Césarová
členka České psychedelické společnosti a organizace Youth RISE
Počátky drogové prohibice nebyly postaveny na žádných podložených datech. Byla to zkouška. Zkouška s názvem „Svět bez drog!“ Mohli jsme se poučit z prohibice alkoholu, o kterou se ve třicátých letech 20. století pokusili ve Spojených státech. Uživatele alkoholu zákaz nezastavil, poptávka se pouze přesunula do undergroundové sféry. Na černém trhu kvalita alkoholu poklesla a „dealeři“ byli zavíráni do vězení. Přesně to se nyní už padesát let děje s drogami. Navíc se na desítky let zavřely dveře pro vědecký výzkum látek, i přestože některé mají (dnes již výzkumy podložený) potenciál pro medicínu či osobní rozvoj.
Vnímám jako velké selhání, že právě kvůli totálnímu zákazu jsou drogy dostupnější než kdy dřív. Vznikají stále nové syntetické látky, pro něž vytváří poptávku právě kriminalizace těch stávajících. Stejně tak narůstá i počet uživatelů, kterým chybí respekt a vzdělání o látkách, které mění vědomí.
Společnost bez drog je jen utopická vize ideálního světa, ovšem ne pro každého. Lidé drogy berou a ani prohibice, kriminalizace nebo trest smrti jim v tom nedokážou zabránit. Měli bychom se tedy soustředit na to, jak vytvořit co nejbezpečnější podmínky, abychom eliminovali následky, které může neuvážené užívání mít. S tím přímo souvisí nutnost dekriminalizace a dílčí regulace některých drog, kterou navrhuje Globální komise pro drogovou politiku.
Ivan Douda
vedoucí psycholog střediska Drop In
Takzvaná válka proti drogám je prokazatelně desítky let nejen neúčinná, ale dokonce většinou kontraproduktivní. Fenomén zakázaného ovoce na straně poptávky (hlavně u mladých lidí), obrovské finanční zisky a možnost voličských ovlivnění udržují status quo. Ilustrativní je, že mnoho významných politiků z celého světa nazývá věci pravým jménem až po skončení aktivní politické kariery. Z drogových peněz se nepochybně financují ilegální, ale někdy také legální společenské struktury. Snahy o účinnější regulaci, které berou v potaz i dekriminalizační a legalizační možnosti, se soustřeďují spíš na stranu poptávky – prevenci, výchovu, pozitivní regulaci dostupnosti. Milton Friedman usoudil, že drogový problém není řešitelný, dokud drogy nebudou k dostání v samoobsluhách. Tedy obrovské zisky jsou u drog vázány hlavně na jejich ilegálnost. Ovšem farmaceutický či potravinový průmysl dovede dosahovat velkých zisků i s drogami legálními (léky a tzv. doplňky stravy), zvláště ve spojení s lékaři.
Počítejme s tím, že nepřiměřené užívání psychotropních látek je jednou z daní za svobodu hlavně v západních demokraciích, ale drogy jsou přítomné ve všech režimech a sociálních systémech. Drogový problém není totálně řešitelný, potřebné jsou nepochybně studie protidrogových strategií, typu cost-benefit, které by mohly usnadnit cestu politikům a společnosti k realističtějším přístupům. Někdy je na počátku problémového užívání drog jakýsi pokus o samoléčbu u nějak hendikepovaných jedinců. Někteří lidé nezvládají jejich užívání ať z genetických, osobnostních či společenských důvodů. Těm by měla být nabídnuta přiměřená léčebná a sociální pomoc. I ta je ovšem účinná jen u části případů. Prevence informací prováděná přiměřeným způsobem je důležitá ve vztahu k celé populaci a zvláště mladým. Ovšem nejen ona – obrovskou roli hrají hodnoty společnosti, kvalita rodiny a mezilidských vztahů. Zajímavé poučení dává příklad některých kultur, které umožňují užití drog ritualizovaným způsobem jen v určitých obdobích.
Ivan Bartoš
předseda Pirátské strany
Cílem by mělo být nastavení racionální politiky psychotropních látek, která reflektuje na jedné straně lidská práva (například právo pěstovat bylinu nebo se svobodně rozhodovat v rámci konzumace) a na straně druhé jejich skutečně vědecky podloženou škodlivost. Je nejvyšší čas psychotropní látky legalizovat a zaujmout postoj, který reflektuje jejich reálnou problematiku. Najít řešení, ze kterých nebude profitovat černý trh. Následný zisk z prodeje (kam mizí peníze z legálního tabáku a alkoholu?) poté investovat i do pilířů politiky psychotropních látek. Raději než bojovat, skutečně nastavit racionální politiku psychotropních látek, postavenou na čtyřech pilířích: prevence, léčba, sociální reintegrace a harm reduction – zmírňování dopadů.
Zákony o psychotropních látkách musí brát ohledy na potřeby a fungování společnosti – jen tak si zaslouží respekt. Musí být umožněno vědecké zkoumání a léčebné využití látek, které jsou dnes nelegální a jejichž léčebný potenciál je prokázán. Dospělí lidé nesmí být postihováni za pěstování a držení těchto látek pro osobní potřebu. Musí být zaručena svoboda věcně a objektivně informovat o psychotropních látkách a jejich pozitivních i negativních dopadech na lidský organismus a společnost.
Piráti mají ostatně na drogovou problematiku dlouhodobě jasný názor.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
Stoletá válka proti drogám je fiasko. Důvod je prostý: válka proti drogám jejich výrobu nelimituje, ale v důsledku podněcuje. Vlastně bychom správně o žádné „válce“ ani hovořit neměli. Existence této „války“ umožňuje obchodníkům s drogami žádat na nelegálním trhu daleko vyšší rizikovou přirážku, než jakou by si mohli nárokovat v době „drogového míru“. Tato přirážka tvoří až 90 procent konečné ceny drog (částečně se z ní hradí dodatečné náklady produkce, jako jsou úplatky policistům, celníkům, státním úředníkům nebo politikům). Výrobní ceny běžně užívaných narkotik jsou velmi nízké, plodiny, z nichž se získávají – jako je konopí, mák, koka – se pěstují poměrně snadno, levné jsou i základní chemikálie, ze kterých se vyrábějí drogy snytetické. Nejvíc na zavedení drogové prohibice doplácejí samotní koncoví uživatelé drog, kteří za drogy vydávají daleko vyšší částky, než jaké by platili na legálním trhu. Vypěstování závislosti na mnoha drogách je obdobně snadné jako vypěstování plodin, ze kterých se získávají. Proto je poptávka po drogách nepružná – vyšší cena příliš od koupě neodrazuje. Narkomani pak třeba vykradou zlatnictví, jen aby měli na dalších několik dávek. Vzniká začarovaný kruh, ze kterého není lehké se dostat. Proto ani po stu let válka proti drogám nenese ovoce.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 7. 2016 11:36, Omasta
Když vyšší cena od závislosti neodrazuje, tak by se ceny omamných dog měly snížit. Dealeři by pak vymřeli hladem, protože by mohli prodávat své zboží jen nováčkům. Závislí narkomani, by dostávali recept na drogy za 10% ní cenu, čímž by se předešlo krádežím, loupežím, apod. Akorát to nějak pohlídat, aby se narkoman otestoval, že je závislý, a teprve poté by měl nárok na omezené množství. Aby to nemohl prodávat a svádět slušné lidi. Narkomani, co by se nesnažili vyléčit, a byli by závislí déle než 2 roky, by měli dostat viditelný cejch a čip, aby policie mohla sledovat jejich pohyb.
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.