Zdroj: Shutterstock
Zákon o rodině to říká docela jasně: „Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.“ Pokud jeden z rodičů platí výživné na dítě před dosažením jeho plnoletosti, odvádí peníze vždycky k rukám nebo na účet toho, se kterým dítě žije a který se o ně stará. Po osmnáctinách má ale dítě nárok dostávat peníze přímo. A to po tu dobu, co se „soustavně připravuje na budoucí povolání“.
Tolik teorie. Praxe je barevnější a přináší s sebou nejednu otázku A co když? A co když budu při škole chodit na brigádu? Nebo dokonce do práce? Co když si založím živnost? Co když se odstěhuju od rodičů?
Praxe přináší otázky, Peníze.cz odpovědi.
Když nedošlo k rozvodu, rodiče spolu sice nežijí, možná u nich nežije potomek, ale na finančních záležitostech se všichni shodli, nikdo nic neřeší. Nejsou otázky, nepřinášíme odpovědi.
Pak tu máme situaci, která by mohla být úplně stejná, nebýt manželství a rozvodu. Pokud se rozvádí manželství s dětmi, pak musí soud, i když mezi rodiči není o výši výživného sporu, dohodu rodičů schválit.
A pak je tu třetí situace, kdy k dohodě nedošlo a o výši alimentů musí soud rozhodovat. U rozvodu je to automatické, pokud k rozvodu nedochází (ať kvůli tomu, že nebyla svatba, nebo proto, že se jím nikdo nechce zabývat), musí dostat podnět. Jak vysoké potom výživné je?
Existují sice doporučení a tabulky, ale nejsou závazné. Zákon říká, že „dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů“, ale při pohledu na sumy přiznaného výživného vidíme, že soudy to právo vykládají různě. Nicméně: platí, že každý případ se posuzuje zvlášť a přihlíží se nejenom k majetkovým poměrům rodiče, který má alimenty platit, ale i k jiným věcem: „Hlavním faktorem pro určení vyživovací povinnosti je skutečnost, že oprávněný není schopen sám se živit. Zkoumají se potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a zároveň schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodiče,“ uvádí Blanka Vlachová z advokátní kanceláře TaylorWessing.
věk dítěte | výše výživného |
do 5 let | 11 až 15 % |
od 6 do 9 let | 13 až 17 % |
od 10 do 14 let | 15 až 19 % |
od 15 do 17 let | 16 až 22 % |
nad 18 let | 19 až 25 % |
Tabulka, kterou vypracovalo ministerstvo spravedlnosti, má pouze charakter doporučení, pro soudce není nijak závazná. Pro hrubou orientaci rodiče ale význam má, minimálně tehdy, když by výživné mělo být výrazně ničí, dává určitě dobrý důvod se ptát, proč to tak je.
Roli samozřejmě hraje i to, jestli už je dítě dospělé. „U nezletilého dítěte, které dokonce vykonává povinnou školní docházku, musí být přiznávání výživného, které odpovídá odůvodněným potřebám dítěte, pravidlem,“ říká Štěpán Ciprýn, advokát z advokátní kanceláře CIKR. U zletilého studenta se ale předpokládá určitá schopnost se o sebe postarat, a tak je stanovení vyživovací povinnosti vždy závislé na konkrétních okolnostech. „Důležité je, jestli daný typ vzdělání představuje ještě přípravu na budoucí povolání, anebo jde již jen o nadstandardní doplňování znalostí,“ dodává Ciprýn.
Pokud se ale mladému člověku jen nechce pracovat, soud by mu výživné přiznat neměl. „V případě, že dítěti ve vlastní obživě nic nebrání, a přesto si zaměstnání nehledá, nebo pokud dítě studuje nikoliv za účelem prohlubování kvalifikace, ale pouze samoúčelně proto, aby nemuselo do zaměstnání, může být vyživovací povinnost rodiče zrušena,“ upozorňuje Blanka Vlachová.
Některé rodiče překvapí, že musí na výživu potomka přispívat i po tom, co dosáhl plnoletosti. A i některé informovanější zarazí, že musí platit alimenty po jeho šestadvacetinách. „Vyživovací povinnost není bezbřehá, ale není limitována věkem dítěte a nekončí dosažením 26 let věku,“ říká právnička Vlachová.
Kde se ale vůbec vzalo těch 26 let? Tato věková hranice určuje, do kdy je stát ochotný považovat člověka za nezaopatřené dítě. Jde o hranici pro výplatu některých dávek státní sociální podpory.
Pod pojmem nezaopatřené dítě se rozumí dítě do skončení povinné školní docházky. A i potom, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže:
Soustavnou přípravou na budoucí povolání se myslí studium na středních, vyšších odborných či vysokých školách nebo příprava ve speciálních výcvikových střediscích pro osoby se změněnou pracovní schopností. Soustavnou přípravou na budoucí povolání ale není studium, při kterém člověk pracuje tak, že musí platit nemocenské pojištění, má nárok na hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání nebo při kterém je příslušníkem armády či v jiném služebním poměru.
Za nezaopatřené dítě je člověk považovaný taky v případě, že už dokončil povinnou školní docházku, ještě mu nebylo osmnáct, je vedený v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.
Se sociálními dávkami ale vyživovací povinnost rodiče nemá nic společného. Ta se řídí – připomínáme zákon – schopností dítěte samostatně se živit. „Pokud by dítě nebylo schopno samo se živit kupříkladu z důvodu invalidity, bude vyživovací povinnost rodičů trvat po celou dobu jeho života,“ doplňuje Blanka Vlachová.
Studenti, kteří si přes léto přivydělávají na brigádě, se o alimenty bát nemusí. A nezáleží, kolik si přes léto vydělá, brigáda prostě není stabilní ani pravidelný zdroj příjmů a nevede řečeno úředním jazykem „k dlouhodobému a efektivnímu zajištění potřeb“.
Něco jiného ale je, když se vedle student nechá zaměstnat v hlavním pracovním poměru. Když mu pak rodič bude chtít výživné upřít, má silný argument. „Když bude dítě zaměstnáno na hlavní pracovní poměr, soud může mít velmi pravděpodobně za prokázané, že je schopno se samo živit, a rodič vůči němu tedy vyživovací povinnost nemá,“ říká Vlachová.
Pokud soud uzná, že si dítě zajistilo stabilní a dostatečný příjem, může rodiče povinnosti platit alimenty zprostit. „Neplatí to ale v případě, kdy by student vedle školy pracoval jen z toho důvodu, že by jinak neměl dostatek finančních prostředků, a zaměstnání by ho podstatně omezovalo ve studiu. V této situaci by vyživovací povinnost rodičů trvala i nadále, jelikož placení výživného by zlepšilo možnosti studia,“ doplňuje Ciprýn.
U dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti se bát nemusíte. Berou se zase jen jako brigáda; zaměstnání v těchto režimech se většinou vykonávají nepravidelně, s malým výdělkem a na povinnost platit výživné vliv nemají. „Stejně tak v případě, že má student zapsanou živnost jako vedlejší činnost, nemusí to nutně znamenat, že je schopen sám se živit,“ říká Vlachová.
Dálkoví studenti většinou alimenty nedostávají. Nejčastěji tuhle formu studia volí právě proto, že chodí do práce a živí se sami. Přesto se může stát, že soud výživné přiklepne i dálkaři. „Kdyby se dítě studiem soustavně připravovalo na své budoucí povolání, přičemž by systém nebo poměry dítěte nedovolovaly prezenční formu studia a dítě by si objektivně nebylo schopno vydělávat dostatek prostředků, vyživovací povinnost rodičů by trvala,“ říká právnička Vlachová. Příkladem takové situace může být třeba to, že takový student pečuje o blízkou osobu.
Další otázka, která se v praxi často objevuje, je ta, co s výší alimentů – případně vůbec s nárokem na výživné – udělá, když se mladý člověk rozhodne bydlet jinde než u rodičů.
Pokud se nemůže živit sám, typicky tedy je studentem a připravuje se na budoucí povolání, má pak nárok na výživné od obou rodičů a může se ho domáhat u soudu. Ten ale bude posuzovat i důvody, proč už u rodiče či rodičů nechce bydlet. „Výše výživného se odvíjí od odůvodněných potřeb oprávněného dítěte, a proto může být v čase jak zvýšena, tak snížena. Jak bylo uvedeno, potřeby musí být odůvodněné, důvody pro rozhodnutí bydlet sám proto roli hrají,“ říká Blanka Vlachová.
Jinak se například posuzuje přirozená touha objevovat svět a jeho možnosti, jinak situace, kdy jsou vztahy v rodině tak napjaté, že bydlení s jedním či druhým rodičem zkrátka nevytvářejí dobré podmínky pro vývoj a učení. „Ve chvíli, kdy se zletilé dítě odstěhuje od druhého rodiče, má i od něj nárok na výživné. To samé platí v případech, kdy se zletilé dítě stěhuje z úplné rodiny. Samozřejmě za předpokladu, že se soustavně (denním studiem) připravuje na budoucí povolání. Nárok na výživné má tedy od obou rodičů, přičemž se rodiče nedělí o stávající výživné, ale každí rodič má vyměřenu výši výživného, kterou má dítěti hradit,“ říká Dagmar Vogtová, koordinátorka projektu VašeVýživné.cz
Náhradní výživné (v původních návrzích se mu říkalo zálohované výživné) má stát vyplácet maximálně dva roky ve výši do 3000 korun měsíčně. Dluh bude vymáhat na rodiči, který alimenty neplatí.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
30. 3. 2022 19:47, M.
Bože. Z některých rodičů je mi tady opravdu špatně. Miluju lidi co si nadělají děti a pak je obviňují za vlastní existenci. Když už jste takový Skrblikove, věděli jste že kondom je cca milionkrát levnější než dítě?
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
27. 1. 2022 0:01, Monika
Dneska všichni studujI na soukromých školách a starý rodič aby se sedrel. Nedej bože, aby to zvýšili do 35, pak tedy si to může otec, který platí alimenty jak mourovatá jít hodit. Pro dítě je přeci výhodnější studovat, válet se doma, občas nějakou brigádu, než jít normálně makat. Fakt super
V diskuzi je celkem (17 komentářů) příspěvků.