Období, kdy mladí lidé studují na vysoké škole, získávají první pracovní zkušenosti a postupně si zakládají vlastní domácnost, v České republice rozhodně nepatří k ekonomicky nejpříhodnějším. Ve srovnání s ostatními věkovými skupinami mají čerství absolventi nejnižší výdělky, stejně tak se mohou „chlubit“ dvakrát vyšší mírou nezaměstnanosti než jejich starší kolegové.
Přesto jsou na tom Češi mezi 18 až 24 lety lépe než jejich vrstevníci z ostatních vyspělých zemí. Alespoň pokud jde o riziko, že spadnou do příjmové chudoby. Podle OECD se v roce 2014, za který jsou k dispozici zatím poslední data, nacházelo pod prahem chudoby jen 4,6 procenta mladých Čechů, což bylo ve skupině 35 nejrozvinutějších ekonomik světa nejméně.
Vzhledem k tomu, že v uvedeném roce žilo v Česku celkem 911 473 osob mezi 18 až 25 lety, se tedy příjmová chudoba týkala zhruba 42 tisíc mladých lidí. To samozřejmě není zanedbatelné číslo, jak už ale zaznělo výše – v ostatních zemích OECD je tato cifra ještě vyšší. Průměr celé organizace činil 11 procent, na Slovensku to bylo 8,5 procenta, v Polsku 12,2 procenta a v Německu dokonce 13,2 procenta. Pro orientaci, podle Spolkového statistického úřadu žilo v Německu ke konci roku 2015 více než 6,5 milionu lidí mezi 18 až 25 lety. Pod hranicí chudoby se jich tedy nacházelo zhruba 860 tisíc. Přibližně dvacetkrát více než v České republice.
Pomáhá i rovnostářství
Za to, že je v Česku relativně nejsložitější spadnout pod práh příjmové chudoby, vděčí mladí lidé dvěma věcem.
„Za prvé, a to v kontrastu především s jižními státy, Česká republika vykazuje poměrně nízkou míru nezaměstnanosti mezi mladými lidmi,“ uvádí analytička Raiffeisenbank Monika Junicke. V roce 2015 bylo v Česku bez práce 12,6 procenta ekonomicky aktivních lidí do 25 let, zatímco průměr Evropské unie činil 20,3 procenta a v Řecku, Španělsku, Chorvatsku a Itálii míra nezaměstnanosti přesahovala 40 procent.
Podle Světové banky se Česko navíc řadí mezi země s nejnižší příjmovou nerovností. „V rovnostářských zemích, mezi které Česká republika v rámci OECD bezesporu patří, je obecně nižší i práh chudoby,“ říká přitom analytička Hospodářské komory ČR Karina Kubelková. Totéž podle ní platí pro země, které mají nižší mediánový příjem, od kterého se hranice chudoby odvíjí.
Těžký život na severu?
Ještě víc než prvenství České republiky ale nejspíš překvapí pohled na opačný konec žebříčku. Nejvyšší podíl mladých lidí pod hranicí chudoby totiž v rámci OECD nenajdeme v žádné ze zemí postsovětského bloku, ba ani v Mexiku či Turecku, nýbrž – ve Skandinávii.
Nejvíce jsou mladí lidé pod hranicí chudoby zastoupeni v Norsku, zde se tento problém týká 24 procent osob mezi 18 a 24 lety, tedy každého čtvrtého. Následuje Nizozemsko, kde žije pod prahem chudoby 23 procent mladých lidí, podobně jsou na tom Finsko i Dánsko. Jedinou zemí, u které bychom přítomnost ve „spodní pětce“ intuitivně očekávali, je tedy Řecko (21,5 procenta mladých pod hranicí chudoby).
Jak vysvětlit, že na severu Evropy je příjmová chudoba „rozšířenější“ než v Česku? Hlavní důvod je ten, že se mladí Norové nebo třeba Dánové dřív osamostatňují – často v okamžiku, kdy ještě nemají pravidelný výdělek. Tím, že začnou hospodařit s vlastními penězi a ve vlastní domácností, jejich příjmy spadnou logicky níž, než kdyby měli přivýdělek a dále by žili s rodiči. „Čemuž odpovídá i fakt, že chudobou v těchto zemích nejvíce trpí lidé okolo dvaceti let,“ reaguje Monika Junicke.
„Průměrný věk, kdy mladí Češi opouštějí své rodné hnízdo, je 26,5 roku. Pro srovnání v Dánsku je to v průměru 21,1 roku,“ dodává analytička Raiffeisenbank. Podle Eurostatu žilo v roce 2015 ve společné domácnosti s rodiči 87 procent Čechů ve věku 18 až 24 let, ale jen 73 procent Nizozemců, 48 procent Norů a 41 procent Dánů.
Kdo se má lépe
Stejně vysvětluje rozdíl mezi podílem chudých v Česku a ve Skandinávii i Jiří Večerník, vedoucí oddělení Ekonomické sociologie v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. „Mladí lidé tedy v těchto zemích nejsou chudí, ale spíše bohatí, když si můžou dovolit platit vysoké nájemné a vše, co k samostatnému životu patří. Jejich počáteční příjmy ale zase nejsou tak vysoké, takže vztaženo k národnímu mediánu jich více spadne pod práh chudoby,“ předpokládá.
Celou hypotézu podle Junicke potvrzuje i fakt, že pokud srovnáme relativní chudobu u dětí do 18 let, tak jsou na tom Skandinávské země v rámci OECD naopak nejlépe. V Dánsku žije pod hranicí chudoby pouze 2,7 procenta dětí je v Norsku 6,8 procenta, zatímco v České republice činí podíl 10,3 procenta.
Podle Kubelkové z Hospodářské komory zůstávají Češi déle u rodičů i z praktických důvodů. „V České republice výrazně dominuje vlastnická forma bydlení, nikoli nájemní, jako je tomu ve většině zemí západní Evropy,“ připomíná. Někteří mladí lidé tak podle ní bydlí u rodičů jednoduše až do doby, než se rozhodnou pro nákup vlastního domu či bytu. Zároveň je pravděpodobné, že řada rodičů své děti finančně podporuje i po jejich odchodu z domova – což statistika OECD nezohledňuje.
V každém případě je ale třeba zdůraznit, že srovnání, kolik lidí žije pod hranicí chudoby v Česku a kolik v Norsku či Dánsku, neříká nic o tom, zda je celkově bohatší Čech, Dán nebo Nor. „Celá tato statistika znamená, že vzhledem k české populaci se mají mladí chudí Češi lépe, než mladí Dánové vzhledem k té dánské,“ shrnuje Monika Junicke.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 11. 2016 5:23, Šárka
Když mladý člověk bydlí u rodičů, tak ušetří. Koho by to napadlo. :)
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
8. 11. 2016 16:46, Ghost
No, "bydlet" na intru a dojizdet domu není to samé jako bydlet jen u rodičů. pan má na mysli kdy děti bydlí jen u rodičů a nejlípalespon do 25ti a na žádný intr by nedojizdeli ani za zlatý prase. Než by se rvali se životem sami, tak se pak podbizeji za pár korun poněvadž rodiče dotují. Tím pak i obyčejný člověk bez titulu hure schani alespoň rozumne placenou práci, pac ji seberou ti kteří dělají za min neb jsou dotování rodiči....je to jen o myšlení.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.