Nepočítáme-li návštěvy webů vysokých škol, první kontakt uchazeče s vysokoškolským prostředím se uskutečňuje nejčastěji během dnů otevřených dveří nebo na veletrzích pomaturitního vzdělávání. Na těchto akcích uchazeči typicky získávají přehled o nabídce studia na příslušné fakultě, přijímacím řízení a možnostech uplatnění. Je ale dobré si uvědomit, že tyto akce mají v jistém smyslu „reklamní charakter“ – každá fakulta se snaží vyzdvihnout především své úspěchy a svá pozitiva.
Realita vysokoškolského studia se ovšem projevuje jinde – především na přednáškách, seminářích a cvičeních. Je proto víc než žádoucí, aby si zájemci o studium daného oboru zkusili ještě během středoškolských studií navštívit alespoň několik přednášek na fakultě, o které uvažují. Téměř každý vysokoškolák přiznává, že jeho představa o studiu na vysoké škole byla v době před maturitou výrazně zkreslená. Mnozí studenti navíc po několika měsících strávených na vysoké škole otevřeně prohlašují, že by při opětovném výběru postupovali jinak.
Přednášky jsou (až na velmi řídké výjimky veřejné), není tedy problém „jít si sednout“ mezi řádné studenty – obavy z toho, že byste nebyli vítáni, opravdu nejsou na místě. Navíc vysokoškolští pedagogové jsou v naprosté většině případů velice obětaví a vstřícní lidé, kteří zájem o obor velice vítají. Uvidíte, že se mezi vysokoškoláky budete cítit velmi příjemně. Praktická cvičení či praxe veřejné nebývají, což je pochopitelné – jak by asi vypadalo, kdyby se na pitevně objevil člověk z ulice? Nebo v laboratoři plné toxických látek?
Proč ještě na střední zajít na přednášku na vysokou
Lepší představa o oboru: obsah i forma výuka předmětu na střední škole se často výrazně odlišuje od vysokoškolské výuky příslušného oboru. Obor, který je z pohledu středoškoláka atraktivní, se může při pohledu zevnitř jevit jako nudný a nezáživný, naproti tomu předměty, které vypadaly na střední škole nepříjemně, se můžou díky systematickému výkladu na vysoké škole stát velmi zajímavými.
Lepší představa o náročnosti školy: o obtížnosti vysokoškolského studia nejrůznějších oborů koluje mezi středoškoláky řada předsudků a pověr – některé „informace“ mají vyloženě podobu karikatury (typ „ekonomka je nejtěžší gympl v Praze“), a nelze je tedy rozumně při rozhodování použít. Návštěvou několika úvodních přednášek, které jsou určeny prvákům, získáte daleko přesnější představu o obtížnosti studia.
Poznání atmosféry na škole: už z několika hodin na konkrétní vysoké škole poznáte, jestli se jedná o instituci zkostnatělou či moderní, jestli žije z tradice nebo se orientuje na potřeby studentů – to se v novinách ani na dnech otevřených dveří většinou nedozvíte.
Získání kontaktů: na přednášce se potkáte se svými případnými budoucími spolužáky, od kterých můžete získat cenné informace o studiu – mnohdy daleko přesnější, než se vyskytují v médiích nebo než mají k dispozici výchovní poradci na středních školách.
Chci se vypravit na přednášku, jak na to?
- Najděte ve studijním plánu zvoleného oboru přednášku, která patří mezi základní a povinné předměty daného oboru (typicky se jedná o předměty obsahující v názvu slovo „úvod“ či „základy“).
- V informačním systému školy si najděte, kdy a kde se daný předmět vyučuje, případně kdo je vyučující. Někdy bývají tyto informace k dispozici na stránkách kateder, které zajišťují výuku daného oboru.
- Chcete-li mít jistotu, napište krátký mail pedagogovi a zeptejte se, zda by mu nevadilo, kdybyste se vypravili na jeho přednášku.
- … s chutí a nadšením se na přednášku vypravte!
Vidíte, že od návštěvy přednášky vás dělí skutečně jen pár virtuálních kroků (a několik těch skutečných).
Sdílejte článek, než ho smažem