Den volna navíc? Svátek na Velký pátek je pokrytectví

Byla to včera sláva. Taková dojemná shoda se přece v našich krajích v politice nevídá: téměř polovička (přesně 93) poslanců ze všech parlamentních stran se podepsalo pod návrh novely zákona, ve vládě nebyl nikdo proti, jen dva ministři se zdrželi.

Dá se tedy očekávat, že už příští rok budeme mít na jaře o den volna víc. A bude to jeden ze zvlášť oblíbených svátků: Velký pátek je totiž vždycky v pátek, nikdy se nepřekryje se sobotou nebo nedělí a vždycky prodlužuje víkend. Spolu s velikonočním pondělkem je to prostě tandem snů. Velké jarní leháro.

Nebo i velký jarní úklid na chatě nebo na zahrádce, pokud jste z pilnějších. Proč ne.

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.

Tomáš Tyl: 10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze

Kniha je určena nejen těm, kteří chtějí spáchat finanční sebevraždu, ale především těm, kteří se jí chtějí účinně vyhnout a kterým může pomoci, poradit nebo je jen pobavit. Čerpat z ní však mohou i profesionálové v oblasti osobních financí.

Abyste nás měli rádi

Pro změnu stávajícího zákona jsou poslanci ze všech partají, iniciativa vzešla ale od lidovců. Je to tak ostatně v pořádku: ti musí tvrdému voličskému jádru na Moravě ukázat, že dokážou v Babylóně prosazovat taky něco výsostně křesťanského. Ostatní se připojili většinou proto, že chtějí být zajímaví. A že den volna nikoho nezabije. (I když není docela pravda: nevyježdění sváteční řidiči jsou přece sváteční právě proto, že startují ve svátek.) Že den volna vlastně spíš každého potěší.

Napsat ovšem do důvodové zprávy k zákonu jako důvod Prostě to tak chceme (abyste nás měli rádi) úplně nejde. Tak poslanci rešeršovali nebo nechali rešeršovat a zavalili nás čísly: co do počtu svátků jsme v Evropě spíš podprůměr, Norové jich mají osmnáct, my jenom třináct – a to ještě dva nám vycházejí na první leden, takže volných dní máme jenom dvanáct. Vlastně ještě míň, někdy to vyjde na sobotu nebo neděli, takže svátků, kdy se nemusí do práce, míváme tak sedm až deset do roka.

Jako by počet svátků vypovídal cosi o vyspělosti státu. Jsme průměrní, musíme přidat!

Kromě rešeršérů se zaměstnali taky počtáři, kteří spočítali, že dopad jednoho dne pracovního klidu na domácí produkt je víceméně zanedbatelný. Z podnikatelů se důvodová zpráva věnuje jen těm, které by všeobecné volno mohlo potěšit: hospodské a podnikatele v turistickém ruchu a kultuře.

Všechno to handrkování o halíře a zdůrazňování toho, že se nejde do práce – jací jsou u nás lidé nebožáci, občas o ten den volna přijdou, že vyjde na neděli, jsou ale země, kde se jim ta ztráta kompenzuje, volno se přesune na nejbližší pracovní den, všechno to materiálno je v důvodové zprávě a nadřazeno ideové stránce věci. Asi už je taková doba. Kdyby byli ve Sněmovně co k čemu, zadupou lidovce s Velikonocemi do země a udělají volno třeba druhého ledna, abychom mohli v klidu zpytovat svědomí, že jsme kvůli brutální kocovině ze silvestra nedokázali prvního ledna pořádně oslavit hned dvojitý nášup svátků.

Živá tradice?

Ale protože lidovce nikdo nikdy do země nezadupe a budou tu s námi až do soudného dne, vyšlo to na Velký pátek. V liturgickém roce je Velký pátek jedním z nejvýznamnějších dní, je to den, kdy Ježíš vystoupal na Golgotu, byl přibit na kříž a zemřel.

Ještě loni bych se za sváteční Velký pátek přimlouval. Byl jsem tak jako tvůrci důvodové zprávy k novele přesvědčený, že tu někde žijí kulturní tradice spojené s celým velikonočním týdnem. A to nejen mezi lidmi křesťanských konfesí, ale někde hlouběji, v kolektivním povědomí. Plus samozřejmě jsou v republice místa, kde opravdu přežívají staré tradice, kde odlétají zvony z kostelů a kde je nahradí řehtačky, a všechny ty věci. A že těm, kdo nevědí, by se právě pomocí toho svátku měl všechen tenhle obsah, kulturní tradice, znovu nalít do hlav nebo v lepším případě reaktivovat.

Dneska jsem přesvědčený, že jsem se zmýlil.

V důvodové zprávě k zákonu se také píše:

„Je třeba vycházet i ze současné společenské a mezinárodní situace, kdy je potřeba jasně podpořit naši křesťanskou identitu, která byla důležitým zdrojem našich humanistických, civilizačních a konec konců i demokratických tradic, oproti náporu jiných identit, které se prosazují barbarským a necivilizovaným způsobem.“

Chachacha.

Milé poslankyně a milí poslanci, kde jste byli poslední rok? Vyvrcholila v něm jedna společenská změna: Lidé se už nebojí pod svými jmeny, neanonymně, žádat sterilizaci, věšení, topení, kamenování. Pěkně v křesťanské tradici. Ovšem v tradici středověkých barbarů, ne v tradici Ježíšově.

Za dobré slovo knížku

Minulý čtvrtek jsme v rubrice Co si o tom myslíte? psali o nápadu dát možnost zažádat o rodičovskou taky babičkám a dědečkům. Aby mohla máma do práce. Ptali jsme se vás, jak se vám líbí.

• Babička s dědou na rodičovskou? Zdravý rozum říká ano

A vesměs se vám líbil. Nám se nejvíc zalíbilo pár větách, které pod článek připojila Kateřina Letovská: „Super nápad, až to projde napříč hlasovacími dělníky, tak jdu do toho! Budu skvělá babi a svým vnoučátkům vynahradím, co jsem nestihla u svých dětí. Ale přestože jsem pořád makala a makala a makala, tak mám dvě vynikající děti. Možná právě proto, od malička byly samostatnost sama. Je škoda, že tento návrh osvícené paní Adamové maskulinní sněmovna nejspíš zašlape do země. A nebo nás hoši překvapí? :-)“

Dobré ne? Pošleme knížku.

Nevhodný hrdina

Pokud si chcete koupit lacino voličské hlasy za den volna, dejte lidovcům po kilu a pošlete je do kina na Srnečku Bambi. A mezitím si vymyslete třeba den Žižkova drtícího palcátu. Husitská tradice je sice vymyšlená, ale vymýšlela se nakonec ve stejné době, kdy se vymýšlel novodobý český národ. A Žižka by byl konečně symbol, kterému by se u nás široce rozumělo.

Klidně si pořiďte i dva nebo tři takové svátky. Ekonomiku to prý bolet nebude. Tak třeba ještě 26. května. To jsme si v roce 1946 zvolili demokraticky do čela smečku surovců. Připomínali bychom si je jako vzor těch, kteří dokázali slova přetavit v činy: ve třicátých letech hlásili, jak se jezdí do Moskvy učit kroutit lidem krkem, a prakticky už od roku 1945 prokazovala, že se to opravdu naučili. Hrdinové pro tuhle dobu.

Co si o tom myslíte vy? Těší vás den volna z práce? Ať už je to jakýkoli? Napadá vás další tip na státní svátek? Sem s ním klidně si jich pořídíme pět nebo šest, nic moc to nestojí a k norským rekordům ještě daleko. Nejzajímavější příspěvek v diskuzi odměníme knížkou od nakladatelství Grada. Tak nám nechte maila, abychom věděli, kam si napsat o adresu.

Jen do toho už netahejte pokrytecky zase Ježíše, ten tu dávno žádnou tradici nemá. Ještě tím zatraceným hipíkem zamotáte svým příznivcům hlavy.

Sdílejte článek, než ho smažem