Slušné děti se drží stranou
17. 1. 2014 | Michal Kašpárek | 15 komentářů
Pokud se české školy budou štítit principů asertivity a zdravého sebevědomí, jen tím zametou cestu k moci pro další generaci psychopatů.
Drahoušku,
ode dneška do svých osmnácti let strávíš víc než tisíc hodin učením matematiky, a to do toho nepočítám domácí úlohy. Přitom ať už bude o tvém osudu i o osudu dalších dětí ve vzdělávacím systému rozhodovat kdokoli, čísla a logika budou to poslední, co je bude zajímat. Ministr školství vás milerád nažene na školy s nejhorším uplatněním absolventů a bude při tom s vážnou tváří tvrdit, že to dělá pro vaše dobro. A když budou továrníkům chybět šikovní technici, nepřijdou s lepší nabídkou, jak by se dalo čekat: jen si poskuhrají, že jsou jiné obory moc lákavé. A politici budou přikyvovat, že by se s tím mělo něco dělat.
Vyrůstáš do světa, kde budeš mít bez angličtiny problémy i pod zvedákem na auto nebo za výčepem. Jenže zatímco v některých asijských zemích proto můžou školy nabízet rodilým mluvčím až dvakrát víc než ostatním učitelům, my lákáme Brity a Američany na tabulkové platy. Těm dobrodruhům, kteří se k nám nechají utáhnout aspoň na levné pivo a Franze Kafku, komplikujeme život neuznáváním diplomů. Protože je přece jasné, že v Berkeley se nemůžeš naučit anglicky tak dobře jako v Ústí nad Labem.
Vůbec umíme ve školství výborně hospodařit: nejdřív si necháme navrhnout nový pěkný písmový vzor, ale pak nám přijde moc drahý, takže budeš celý život škrábat ošklivou kopií, která vyjde o deset korun na učebnici levněji. Státní maturity vycházejí dráž, než se čekalo, a plní toho přitom míň, než bylo v plánu. Evropské miliardy posíláme do staveb velkolepých kampusů, ve kterých pak učí doktorandi za sedm tisíc měsíčně.
Třeba by to fungovalo jinak, kdybychom si dokázali v klidu promluvit o tom, co od škol čekáme a jak asi bude vypadat svět, do kterého vy děti za patnáct let vyrostete. Jenomže to dobře nejde, když diskuze dospělých lidí o školství funguje stejně jako diskuze u vás ve školce: slyšet jsou jen ti uječení. A tak na jedné straně média zaplavují sluníčkoví rodiče, kteří chtějí „svobodné školy“, protože přece stačí děti milovat, nároky kladou jen fašisté. Na druhé straně stojí maloměšťáci jako ti v Nymburku, kde nechtějí gymnázium pojmenovat po nejslavnějším studentovi, Bohumilu Hrabalovi, protože nenosil samé jedničky.
Aby školství zaujalo všechny, musí se stát něco naprosto mimořádného a zásadně důležitého, třeba jako když hrozilo, že by se na pár školách učila nepovinná romština. Taky byl bugr, když školy mohly učitele poslat na seminář „lídršipu“, protože myšlení „win-win“ a otázka „proč?“ jsou přece mormonské čáry a do škol nepatří.
Promiň, zlatíčko, to už je na tebe moc složité. Chci ti jenom naznačit, že vyjednávat, nezávisle myslet nebo mluvit plynně anglicky se naučíš nejspíš až na vysoké škole, a to ještě ne na každé. Bohužel to znamená, že potřebuješ vysokoškolský titul i tam, kde ještě nedávno nebyl zapotřebí, jen aby se zaměstnavatel nemusel bát, že si první den v práci zastrčíš celou propisku do nosu. Říkáme tomu znalostní ekonomika.
Vlastně tě to ale možná nemusí trápit. Na konci základky tě totiž čeká test, na který když se špatně vyspíš, můžeš zapomenout na vysokou i na dobrou střední. Operovat tě může doktor, který dal všechny zkoušky na medicíně až na třetí pokus – ale přijímačky na gymnázium, to je jiná zodpovědnost. Zkus se tím nestresovat, ačkoliv tohle síto rozhodne o tvé kariéře, tvých příjmech a tvém místě ve světě jako nic jiného před tím ani potom.
Ale vážně: nestresuj se. Už jen to, že si s tebou takhle povídáme, nebo že čteme Kašpárka na Finmagu, naši rodinu řadí k těm šťastnějším. A české školství je jedinečné v tom, jak vás děti umí udržet přesně na té úrovni, jakou máme my rodiče. Takže buď v klidu, my už tě nějak protlačíme. – A zbytek dětí? Mají peška: štěstí a správné kulturní vzorce vítězí nad smůlou a lidmi z Prostřena. Hezký první den, šampióne!
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 8. 2014 10:55, Honza
Co mne naučila základka? Číst, psát a počítat. Přitom z matematiky si nejvíce cením trojčlenky. Va VŠE jsem měl řadu spolužáků, co trojčlenku viděli prvně v životě, když jsem jí použil místo biflování vzorečků v některých předmětech
Co bych chtěl nyní od základy pro své děti?
Logické myšlení, nebiflování, ale požadavky na referáty apod. Trojčlenku jim vysvětlím sám.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
29. 8. 2014 10:34
A taky je Japonsko pěkně v hajzlu.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (16 komentářů) příspěvků.