Státem podporované služby pro domácnost fungují v řadě evropských zemí. Například ve Francii už dvacet let – jen v letech 2005 až 2010 tak bylo vytvořeno přes tři sta tisíc legálních pracovních míst s různým rozsahem úvazků.
Teď začíná pokukovat za humna a hledat inspiraci také Česko. Zavedení služeb pro domácnost prosazuje Unie zaměstnavatelských svazů. Vládní ČSSD tento způsob zaměstnávání lidí bez práce navrhovala už v předvolební kampani.
Ministerstvo práce a sociálních věcí si loni nechalo vypracovat studii, která mapuje, jak koncept v zahraničí funguje – a ukázalo se, že většinou dobře. Teď rezort zvažuje, co dál.
Ideální čas podívat se, jak by to mohlo fungovat u nás, a zeptat se vás, milí čtenáři: měli byste o služby nezaměstnaného člověka ve své domácnosti zájem? Že jste na opačné straně barikády? Pak nás zajímá, jestli byste stáli o to si takovým způsobem přivydělat.
Stát sype, ale netratí?
Kouzlo služeb pro domácnost spočívá ve státní dotaci – na legálně vytvořené místo v domácnosti stát poskytne určitou sumu, aby byla služba pro domácnosti dostupná a levnější, než když si na stejnou práci načerno najmou třeba sousedku.
Kde na to stát vezme peníze? Podle zastánců projektu škodný nebude: v zahraničí je to zařízené tak, že člověk, který začne službu v domácnosti vykonávat, současně přestane dostávat podporu v nezaměstnanosti nebo se mu podpora sníží. Peníze ušetřené na podpoře nebo na sociálních dávkách pak směřují právě na dotaci služby v domácnosti.
Výsledky ukazují, že například v Belgii vychází systém služeb v domácnosti šul-nul čili rozpočtově neutrálně. Například ve Švédsku nebo Francii je pak celková bilance projektu fiskálně dokonce mírně pozitivní.
Dva modely: s prostředníkem nebo bez
V cizině existují služby pro domácnost ve dvou modelech: s prostředníkem a bez něj. V druhém případě zaměstnává konkrétní domácnost konkrétního nezaměstnaného napřímo. V prvním případě mají vše na starost specializované agentury, domácnost tak není zaměstnavatelem, nýbrž klientem, kterému agentura zajistí pracanta podle aktuální potřeby. V Česku by tuto úlohu mohly plnit například agentury práce nebo úklidové firmy, případně úřady práce nebo obce.
Aby byla podpora státu skutečně cílená a peníze se nezneužívaly, využívá řada zemí systému poukázek. Pracovníci nejsou za odvedenou práci placeni penězi, ale prostřednictvím poukázek, které jim pak agentura proplácí. V praxi by to u nás mohlo vypadat třeba tak, že domácnost by si poukázku koupila za sedmdesát korun, pracovník by za ni ale od agentury inkasoval stokorunu: rozdíl by kompenzovaly dotace nebo daňové úlevy.
Jak motivovat domácnosti a firmy
Pokud má systém fungovat, musí být ovšem o nezaměstnané v domácnostech zájem. V zahraničí se k tomu využívá hned několik motivačních prvků – pro domácnosti i firmy, které do nich pracanty posílají. Jde například o snížení sazby DPH, osvobození od jejího placení nebo daňové odpočty. V některých zemích je služba v domácnosti osvobozena od plateb sociálního pojištění.
Díky oficiální výpomoci v péči o dům a zahradu by si nezaměstnaní mohli nejprve přivydělat, později získat i místo na plný úvazek. Hlavním smyslem projektu má být právě vytvoření nových pracovních míst – a to i pro lidi, kteří mají jen nízkou nebo dokonce žádnou kvalifikaci. Dalším přínosem je, že lidé bez práce neztratí, nebo znovu navážou kontakt s pracovním trhem. Jde přitom o služby, za které řada domácností platí již dnes – ovšem často načerno.
Během prvních pěti let by takto podle odhadů Unie zaměstnavatelských svazů mohlo v Česku vzniknout zhruba pět tisíc nových pracovních míst.
Pokud bychom do toho neskákali po hlavě a překotně, všechno by se důkladně promyslelo, nachystalo, otestovalo v malém a přizpůsobilo našim podmínkám, mohlo by snad i u nás zafungovat, co se podařilo v cizině. I když úskalí je požehnaně – ona už samotná veřejná zakázka na administrátora poukázek „po česku“ může dát státnímu rozpočtu i nervům daňového poplatníka zabrat. Taky těžko odhadovat, zda by se v Česku našlo tolik zájemců o domácí výpomoc jako v bohatších evropských zemích. A ač to české společnosti ke cti příliš neslouží, svou roli nakonec můžou hrát i předsudky k dlouhodobě nezaměstnaným lidem.
Co si o tom myslíte vy? Najali byste si domů nezaměstnaného, kdyby to vyšlo levně? Pomáhá vám někdo s péčí o dům a zahradu? Legálně, nebo načerno? Kolik za to měsíčně dáte? Jak se vám zavedení dotovaných služeb pro domácnost zdá systémově – dobrý, nebo špatný nápad, jak bojovat s nezaměstnaností a černou prací? A co vy, kteří marně hledáte místo – šli byste do toho? O kolik byste si museli vydělat víc, než dostanete na podpoře nebo na dávkách, aby to stálo za to? Názory a postřehy pište do diskuze. Ten nejzajímavější odměníme knížkou, tak nám určitě nechte mail – ať se můžeme domluvit, kam ji poslat.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
2. 9. 2014 14:28 | Zaměstnaná se 3 dětmi
Práce je hodně a na děti a koníčky příliš času nezbývá. S myšlenkou, že alespoň ty nejméně "zábavné" práce jako třeba žehlení či důkladnější úklid (okna apod.) bych přenechala cizí osobě, si občas pohrávám, finančně bychom to snad taky dali, nebylo by to moc často, dejme tomu 1-2 dny v měsíci, ale mám jiný problém.
Pokud si vezmu do domu cizího člověka, kdo mi zaručí, že se mi doma nic neztratí? Nějaká agentura? Pracovní úřad? Kdo a jak? Nikdo nijak, to prostě nelze. Nic si nenalhávejme, dlouhodobě nezaměstnaní lidé jsou nezaměstnaní buď proto, že se jim dělat nechce anebo proto, že je nikdo nechce. A chci si do domu pustit takového člověka? Logicky - nechci.
Raději si domluvím nějakou starší paní ze sousedství, kterou dlouho znám nebo třeba neteřinku - studentku, které dám za tu práci nějaké penízky načerno a všichni budeme spokojení.
Tady asi více než kde jinde je důležité třeba doporučení od známého, že s tou a tou paní byl moc spokojený atd.
Šikovným lidem bych doporučila si založit živnost ve smyslu "Hodinová manželka" a začít si pomalu svou pracovitostí a solidností budovat klientelu nejdříve mezi známými a posléze právě díky doporučením těch známých i mezi cizími lidmi. Mám jednu kamarádku, ta to už při mateřské takto začala pomalu rozjíždět a dnes musí odmítat nabídky, protože nestíhá.
Takže k tématu článku - když to shrnu - zbytečná námaha úřadů, tohle v česku nikdy nemůže fungovat.
5. 8. 2014 12:31 | mila
ne ke každému najatému pracovníku se chovají slušně .u firmy si to nedovolí
17. 7. 2014 22:36 | Personal message für Grammar nazis
Toporou nötz.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
17. 7. 2014 13:33 | Pavel
Podle mě lze očekávat spíše ten druhý efekt, po zavedení dotací už nikdo nikdy posluhu bez dotace nezaměstná, a ti tak rozšíří řady nezaměstnaných.
Každá dotace je jen cesta do pekla dlážděná ovšem (na první pohled méně inteligentních jedinců) dobrými úmysly.
17. 7. 2014 13:27 | Rumun
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
17. 7. 2014 11:04 | jindra
17. 7. 2014 10:49 | A hlavně
17. 7. 2014 22:18 | Nemocní mocní
Btw přeji všem těm, jež závidí naší oblíbené cikánské menšině sociální dávky, aby se v příštím životě narodili jako 6. - 10. dítě nevzdělaným a silně nevědomým cikánským rodičům, závislým byť "jen" na "legálních" tvrdých drogách alkoholu a tabáku, utrácejícím dávky v "legálních" hazardních hernách, dávajícím doma jako skvělý příklad pro děti volný průchod svým drogovým závislostem, hněvu a nenávisti, častujícím se běžně těmi nejhrubějšími vulgaritami plynule přecházejíc ve vzájemné fyzické napadání, vybíjejícím si své frustrace na dětech etc.
Až se s touto genetickou výbavou a prodělanou ne- či anti-výchovou v dospělosti stanete plnohodnotným ozubeným kolečkem v systému, poctivě pracující a platící daně, pak budete mít mandát projevovat navene na své rasistické sebelítostivé přesvědčení ve stylu >Já bílý chudáček "musím" pracovat a platit daně a ti zlí cikáni nepracujou a jenom berou dávky, na které jim z "mých" daní přispívám, a ještě navíc furt kradou.<
A aby bylo jasno, já rozhodně neobhajuju vysokou míru drobné kriminality u místního cikánského etnika. Jen mě vcelku mrzí, že obvykle nejsme dostatečně vnitřně silní, abychom jako běloušovitá většina při osobním setkání s cikány odolali svým hluboce zakořeněným předsudkům a potřebě se povyšovat se respektive ponižovat druhé, jež můžeme tak snadno díky odlišné barvě kůže označit za "jiné" a tedy určitým způsobem je zbavit lidství.
Odtud je už jen krok ke koncentračním a vyhlazovacím "pracovním" táborům.
Arbeit macht frei, nicht wahr?
Jeden pán jménem A. Hüttler by z nás měl radost, jak pěkně si v sobě živíme negativní emoce (pýchu, závist, nenávist, nevědomost, chamtivost...) a z tohoto hnoje raší mnohé hnilobné výhony maloměšťáckých předsudků, xenofobie, rasismus apod., rozkládají naši vnitřní integritu a zněmožňují prožívání spokojeného života v rámci možností kauzality.
Alles gute!
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
17. 7. 2014 17:36 | snědý občan
17. 7. 2014 17:29
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
17. 7. 2014 17:28 | snědý občan
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
17. 7. 2014 14:47 | Nox
Pokud ma o tohle nekdo zajem, tak si nekoho muze uz dnes sehnat nacerno.
17. 7. 2014 14:30
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
17. 7. 2014 10:26 | D
17. 7. 2014 8:40 | HonzaV
Zabiják zaměstnanosti těch nejméně kvalifikovaných jsou tyhle transakční náklady.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Zobrazit všech 20 komentářů