Dojíždění za prací zkracuje život

Stěhovat se s celou rodinou, protože jeden z rodičů dostal práci v jiném městě je změna, kterou jsou Češi podle  personalistů ochotní podstoupit jen v případě, že jde o velmi lukrativní nabídku. Východiskem je pro tyto pracovníky dojíždění. Nic jednoduchého to ale není. „Vstávám v půl čtvrté, domů se dostanu až pozdě večer. Nic jiného mi ale nezbývá,“ říká třiatřicetiletá Míla, která dojíždí z Mostu do továrny v Kralupech nad Vltavou. I s dojížděním se jí to vyplatí. Jako vyučená prodavačka by si na Mostecku vydělala jen málo nad minimální mzdu.

Cestování do práce a zpátky domů jí zabere čtyři hodiny. Sice si cestou v autobuse většinou trochu pospí, přiznává ale, že je stále hrozně unavená. Navíc nejen, že nemá mnoho času na děti, ale nemá prakticky žádný čas na svůj soukromý život.

Nejvíce lidí v Česku dojíždí do Prahy. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu tam za prací přijíždí bezmála čtyři sta tisíc lidí převážně ze Středočeského kraje. Z ostatních míst země tam nejvíce lidí – kolem 11 tisíc, jezdí z kraje Ústeckého. Právě Ústecký kraj je také na předních místech tabulky v porovnání počtu lidí, kteří dojíždějí do práce. Podobně jako například ve Zlínském kraji tu za prací dojíždí až polovina zaměstnanců.

Před dojížděním varují psychologové. "Ano, dojíždění unavuje, stresuje," uvedla pro deník Právo psychiatrička Dana Kertézsová. Problémy spojené s  dojížděním podle ní vyvolávají úzkost, která je projevem stresu, který přináší zvýšenou únavu, což je přirozená obrana organismu. Dojíždějící lidé podle Kertézsové mohou podávat i horší pracovní výkony.

Dojíždění je ale nutností v místech, kde je nedostatek pracovních míst a k tomu je ještě podporováno politikou zaměstnanosti státu. „Nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce se v jednotlivých regionech liší. Lidé za prací nedojíždějí v požadované míře a nestěhují se. V ČR dojíždí za prací přibližně jedna třetina ekonomicky aktivních obyvatel. Náklady na dopravu do zaměstnání tvoří v průměru deset procent rodinného rozpočtu, přičemž v případě nízkopříjmových rodin je to relativně větší část. Náklady na dopravu se tak mohou stát značnou bariérou jejich mobility,“ píše se v analýze ministerstva financí. Právě ministerstvo financí stojí za tlakem, aby dojíždění zaměstnanců bylo dotované státem.
 
Jízdné či benzin si většina dojíždějících hradí sama. Služební vozidlo s možností využití pro soukromé účely není z pochopitelných důvodů příliš rozšířeným benefitem. Zatímco v řadě evropských zemí dostává příspěvek na cestování od státu přímo zaměstnanec, v ČR může polovinu nákladů dostat zaměstnavatel. Zbytek musí připlatit sám.
„Nežádáme o příspěvek, protože je to moc složité. Dohodli jsme se s městem na úhradě linkového autobusu a je to pro nás jednodušší,“ říká ředitel české pobočky továrny Nemak Milenko Jankovič.
 
Lidé, kteří tráví denně kolem dvou hodin cestováním do práce a zpět, mají podle Bruna Freye a Aloise Stutzera z Institutu pro ekonomický výzkum Curyšské univerzity často horší náladu než jejich kolegové, kteří pracují blízko bydliště. Navíc jsou prý také daleko častěji nespokojeni s vlastní životní situací.

Řešení, k němuž Frey a Stutzer dospěli na základě odpovědí 27 tisíc lidí v produktivním věku, vidí buď ve změně zaměstnavatele, nebo přestěhování se za prací.
Ani pro  zaměstnavatele není dlouhé dojíždění zaměstnanců příliš výhodné. Aby dojíždějící pracovníci byli spokojeni s vykonávanou prací a aby si vynahradili fakt, že jsou na tom hůře než místní, domáhají se často až o čtyřicet procent vyšších příjmů.

Poznatky švýcarských expertů odpovídají výsledkům průzkumu, na němž čtrnáct let pracoval Německý institut pro ekonomická studia. Doplňuje je práce sociologa Norberta Schneidera z univerzity v Míšni, který se zajímal o zdravotní důsledky dlouhotrvajícího dojíždění. Z rozhovorů se zhruba čtyřmi stovkami dojíždějících jednoznačně vyplynulo, že jsou náchylnější k nemocem. Častěji trpí různými psychosomatickými poruchami. Hlavně proto, že se málo dostávají do kontaktu s přáteli a rodinou. Na duševní i tělesné útrapy si stěžovaly plné dvě třetiny dotázaných.

„Lidé, kteří každý den stráví na cestě do práce a zpět více než dvě hodiny,“ tvrdí Schneider, „mají pocity vyčerpání, poruchy spánku a deprese. Dojíždění poškozuje jejich zdraví.“
Lidé jezdící auty často trápí bolesti zad a kloubů. Jízda autobusem zase abnormálně zvyšuje riziko onemocnění některou z infekčních chorob.

„Chodím k doktorce, aby mi předepsala něco proti únavě. Nemůže ale přijít na to, co únavu způsobuje. Dojíždím čtyři měsíce. Jestli to vydržím do konce roku, netuším. Peníze jsou jedna věc, ale děti a mé zdraví druhá. Nejspíš s tím budu muset přestat a najít si něco poblíž. Na hledání nové práce ale nemám ani trochu času,“ dodává Míla, která od září bude kromě dojíždění muset řešit i školu svých dvou dětí.

Dojíždíte za prací?