Zdroj: Shutterstock
Česko má další návrh důchodové reformy. V minulém týdnu ho předložila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.
Návrh vychází z činnosti páté důchodové komise a na Penězích jsme ho podrobně popsali hned v pátek. Je ovšem předem jasné, že skončí kdesi v ministerském šuplíku.
Za další rok nebo dva tedy vznikne šestá důchodová komise, pak sedmá… a někdy koncem třicátých let možná i komise desátá. To už bude v penzi početná generace Husákových dětí a pro mladší, méně početné generace bude obtížné ufinancovat její důchody.
Potřebujeme ale vůbec reformu, když Andrej Babiš vymyslel penzijní perpetuum mobile?
Pro ty, kteří na ně zapomněli: Počátkem roku v pořadu Partie na televizi Prima premiér prohlásil: „Důchody budou nadále růst. Není důvod k obavě, že by nerostly. Tím, že navyšujeme mzdy, máme vyšší odvody sociálního pojištění. Proto nejsou žádné obavy.“
Rovný důchod 10 000 korun pro každého, masivnější valorizace, bonus za vychované děti či přehlednější systém, který umožní každý rok výpočet budoucího důchodu. Tak vypadá ideální reforma podle ministryně práce a sociálních věcí.
Takže podle Babiše stačí dodat počáteční impulz – rozhodnout o pravidelném zvyšování platů – a penzijní stroj se už nezastaví. Jak prosté, milý Watsone!
Prosté to je – pro Babiše, který se snaží přežít volby v příštím roce a demografický vývoj po roce 2030 ho zjevně nezajímá.
Jistě, nedá se říct, že by se pravidla pro důchody v Česku neměnila. Zavedl se trojpilířový systém. Ze kterého nakonec zase zbyl první pilíř a třetí dobrovolný, tvořený fondy. Prodlužuje se věk pro odchod do důchodu. Vláda Bohuslava Sobotky však před třemi lety prosadila, aby se zarazil na hranici pětašedesáti let.
Racionálně uvažující člověk se každopádně snaží na důchod připravit sám. Chápe, že státní penze není od toho, aby mu zajistila standard, který se bude blížit jeho životní úrovni na vrcholu produktivního věku. Kromě toho se dovtípil, že se reformy, která by zajistila, aby státní penze zůstaly na dnešní úrovni čtyřiceti procent průměrné mzdy, stěží dočká.
Nevěří na ni ani guvernér centrální banky Jiří Rusnok, který nedávno v České televizi pravil: „Žádná důchodová reforma nebude. (…) Není prostě proveditelná v zemi se silně stárnoucí populací a s rozvinutým důchodovým systémem. To jde jen v diktatuře.“
Nahlíženo vývojem v Chile, kde za Augusta Pinocheta byla přijata razantní reforma, která odsunula do pozadí průběžný systém a nahradila ho individuálními účty v penzijních fondech, by se guvernérovi dalo přitakat. Jenže důchodová reforma se dá prosadit také v demokracii.
Příkladem může být Švédsko, které důchody reformovalo v roce 1999. Pravda, některé změny navržené Janou Maláčovou jsou švédské reformě podobné – například rozdělení státní penze na základní a zásluhovou část a vzorec, který každému umožní, aby si spočítal, na jakou penzi dosáhne.
Rozdíl je v tom, že Švédové ve své reformě zavedli také fondový systém, byť ne jako základní, ale doplňkový. Mají však povinnost do něj přispívat.
Návrh, který předkládá Maláčová, vlastně reformou penzí není. Je to jen reforma průběžného systému. Ekonomicky aktivní jednotlivci do něj povinně sypou peníze, které obratem putují na účty důchodců. S přechodem k systému, který by byl výrazněji založen na individuálním spoření/investování na penzi, nijak nepočítá.
„Spravedlivé důchody“ vycházejí z předpokladu, že průběžný systém je v Česku udržitelný, potažmo je udržitelný poměr průměrného důchodu a průměrné mzdy, a to navzdory stárnoucí populaci. Může být, třeba za předpokladu, že budeme zvyšovat věk odchodu do důchodu. To ale ČSSD i ANO odmítly.
Nezbývá tedy než přidat další zdroje. Zvýšit odvody na sociální pojištění, které ve skutečnosti nikoho nepojišťuje a které patří k nejvyšším v Evropě, je sotva myslitelné. Zbývá tedy pořídit si k reformě systému dodatečné daňové příjmy.
Komise ale nenavrhla, kde tyto příjmy hledat. ANO ruku v ruce s ODS přitom tuto možnost fakticky vylučují, když daňové příjmy státu osekávají a rozpočet ženou do šílených deficitů.
Shrnuto: Návrh „spravedlivých důchodů“ může na první pohled vypadat hezky. Je solidární a sociálně citlivý. Jeho slabinou jsou ale vysoké daňové náklady, bez kterých by se neobešel a které by podvazovaly ekonomický růst. A také to, že spoléhá na státní přerozdělování a nemotivuje k individuální odpovědností za vlastní penzi. Což je vůbec nejhorší.
Pavel Jégl
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 12. 2020 8:28
necas s kalouskem zavedli aspon druhej duchodovej pilir, kterej sosani s StBakem zrusili a s nicim novym neprisli, vpodstate duchodovou reformu posunuli o 10 roku. napada vas nekoho, cim vlada CSSD-StB a StB-CSSD tehle zemi prospela? cim konkretnim treba podporila rust ekonomiky, jak vyresila duchody, financovani zdravotnictvi...? tyhle vlady jen rusili, ale s nicm novym neprisli, jo jedina vec me napada, mame o 60tis vic zamestnancu placenych statem a statni finance v rozvratu
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
15. 12. 2020 10:02, kobliha
Ubohý článek,který jen dokazuje jak zastaralé myšlení mají nejen politici, ale i ekonomové,tím pádem i media a občané!!! Všichni dohromady zaspali dobu. Do roku 1989 penze byla důležitá pro cca 99% občanů, nyní po více jak 30ti letech,kdy řada občanů hodně bohatne už DR by se měla dělat především a pouze pro cca 70% (toto % by se mělo stále snižovat) občanů,kteří z různých důvodů stále budou penzi potřebovat! Pro ty bohaté žádat o penzi by měl být shoz a tím pádem lze to pak nazvat jako nejvyšší stupeň solidarity. Bohužel stále vítězí sobeckost a krásně je to vidět i na názorech zazobaných politiků +ekonomů!
V diskuzi je celkem (37 komentářů) příspěvků.