Fakta o získání hypotéky
7. 5. 2002 | redakce Peníze.CZ
Při pořizování bytu prostřednictvím hypotéky je třeba dbát zejména na osobní vlastnictví pořizované nemovitosti, byt v družstevním vlastnictví není za současných podmínek možné hypotékou pořídit – pro družstevní byty je nutné pomoci si úvěrem ze stavebního spoření. Osobní vlastnictví je, bohužel, velmi omezující podmínkou a mám subjektivně pocit, že již "pouhá" forma vlastnictví ovlivňuje požadovanou cenu. V kombinaci s dalšími požadavky a faktory se může jednat o kombinaci podmínek, která v dané lokalitě vylučuje nalezení vysněné nemovitosti. Zde narážím zejména na neochotu mnohých majitelů nemovitostí v osobním vlastnictví prodávat svůj majetek osobám financujícím koupi prostřednictvím hypotéky. Očekávají zájemce s kufříkem s vyskládanými bankovkami a s kýmkoliv jiným se přinejlepším slušně rozloučí. Nepříjemné je, že poptávka, zejména v kategorii menších bytů, je velká, a je zřejmé, že kupujících disponujících hotovostními částkami kolem 1 – 1,5 milionu korun, existuje dost. Pokud si tedy nadefinujete (jako v mém případě) byt v cihlovém domě, vybaveném balkonem, plynem a s počítanou spotřebou všeho, v osobním vlastnictví majitele, který je ochotný prodat přes hypotéku, snadno se dostanete do situace, kdy poptávce vyhovuje v dané lokalitě kolem 0.5 % všech inzerátů zasílaných známějšími hráči na poli zprostředkování prodeje nemovitostí (například reality.cz, reality21.cz, rol.cz , bytycz.cz).
Během vyhledávání bytu jsem se rozhodoval, se kterou bankou uzavřu obchod. Zvolil jsem Českomoravskou hypoteční banku (profil, názory) a to z těchto důvodů platných v době mého rozhodování (leden 2002):
Následující text je tedy vztažen k tomuto bankovnímu ústavu a k získání hypotéky s těmito "parametry":
Nyní k mým konkrétním zkušenostem:
Po nalezení nemovitosti a ústní domluvě s majitelkou na prodejní ceně jsem si plivnul do dlaní a začal zajišťovat potřebné dokumenty a absolvovat příslovečná "kolečka". Celkem jsem vykonal asi čtyři nezbytné schůzky u „obchodního manažera“. Byt jsem poprvé viděl 8. 1. 2002, smlouvu s bankou jsem měl podepsánu 8. 2. 2002 a peníze přišly na účet prodávající 6. března 2002. Toto je, troufnu si říci, velmi rychle zrealizovaný obchod – za rychlostí však vězí, alespoň z mého pohledu, hořkost, ponížení a celkem dost vynaložených prostředků (cestovní náklady a poplatky bance – použil jsem variantu zpracování "Expres").
První šok
Přístup obchodního manažera jsem si nemohl zpočátku vynachválit – starší od pohledu seriosní pán, který zdánlivě ví, o čem hovoří. Věcný a jasný. Překvapení přišlo na schůzce, u které jsem doufal, že je poslední – při příležitosti předání všech podkladů a podepsání žádosti. Poté, co si prohlédnul výpis z katastru nemovitostí týkajícího se domu jako celku, zjistil, že na jednom bytě (který se nalézal ve stejném vchodě, tedy ve stejném čísle popisném) vázne věcné břemeno.
Toto se mě nijak nedotýkalo – "můj" list vlastnictví byl "čistý" – věcné břemeno ani žádné další věcné právo zde nebylo zmíněno. I přes tuto argumentaci trval obchodní manažer na tom, že v katastru nemovitostí musím sehnat smlouvu, kterou se věcné břemeno zřídilo a list vlastnictví dotčeného bytu.
Následně jsem den poté několika telefonáty zjistil, že ono věcné břemeno už zaniklo, jelikož osoba v jejíž prospěch bylo zřízeno, je už asi půl roku po smrti. Obchodní manažer poté, co jsem mu toto radostně sdělil, přidal další, neradostný, požadavek: navíc musím sehnat úmrtní list této osoby.
To bylo celkem tragikomické - u zcela neznámých lidí jsem dva dny telefonicky otravoval a ačkoliv vůči mně ani vůči bance neměli absolutně žádný vztah, byli tak laskaví, že mi po komplikovaných domluvách a překonávání nedůvěry úmrtní list svého dědečka a tatínka poskytli. Z této anabáze jsem byl velmi rozrušen. Nejvíce mě iritoval fakt, že ve veřejně dostupných materiálech – především pak na www stránkách – jsem se o podobných nezbytnostech nedočetl (samozřejmě s výjimkou obecných frází ve stylu, že banka je oprávněna vyžádat si veškerou dokumentaci, kterou uzná za vhodnou).
Druhý šok…
…přišel den poté, co jsem bance doručil dodatečně požadované dokumenty a posuzování mé žádosti zřejmě dospělo do další fáze. Obchodní manažer tentokrát přišel s tím, že potřebuje rozsudek o rozvedení manželství mé matky. Ta byla, jak zmíněno výše, uvedena na žádosti jako spoludlužník, což pro ní kromě prokázání příjmu znamenalo spolupodepsání žádosti o hypotéku.
Pokud bych byl ještě ochoten a schopen nalézt stopové množství logiky v případu s věcným břemenem, pak zde už nikoliv. Rozčílilo mě to, že při podepisování žádosti o úvěr se prokazuje totožnost žadatelů občanským průkazem. Ten jasně hovoří o stavu jeho držitele. Pokud je tedy v občanském průkaze mé matky napsáno "rozvedená", k čemu je dobré tuto skutečnost rozpitvávat a zpochybňovat autoritu na úrovni Okresního úřadu, který je za občanské průkazy zodpovědný? Nestála by pak za zpochybnění celá identita žadatele? V tomto případě mi k mému štěstí vyšla matka vstříc a nijak proti presentaci soukromí pitvajícího dokumentu neprotestovala. Já jsem nicméně na úrovni obchodního manažera protestoval, ale samozřejmě mi to bylo v rámci všeobjímajících gumových obchodních podmínek k ničemu.
Bude následovat třetí šok?
Samozřejmě doufám, že nikoliv, ale možná můj život nebude za zhruba patnáct let prost jednoho překvapení a zklamání. A to proto, že při rozhodování se o metodě splácení dluhu jsem se nechal nalákat na variantu, kterou banka zřejmě preferuje a dá to dlužníkovi najevo nižší úrokovou sazbou.
Jde o údajně nepříliš využívanou možnost "splácení" dluhu – na jedné straně se bance platí výhradně úroky, na straně druhé je uzavřena smlouva o životním pojištění s vybraným ústavem. Doba životního pojištění se musí krýt s dobou splatnosti úvěru a pojišťovaná částka se taktéž musí krýt s výší úvěru. Po uplynutí doby splatnosti úvěru dojde jednak k vyplacení banky částkou, která odpovídá čerpanému úvěru (úroky jsou placeny přímo dlužníkem během doby splatnosti úvěru) a jednak by mělo "zbýt" i k vyplacení podílu na zisku z hospodaření pojišťovny klientovi. Raději si však nedělám moc velké iluze o částce, která mě nad rámec dluhu vůči bance čeká. Je jasné, že pojišťovna se snaží klientům vsugerovat jakousi „garantovanou výši podílů“, ale v tomto smyslu platí pořekadlo: „jistá je jen minulost“ – na základě pouhé historie nelze seriosně deklarovat budoucí výši zisků. Takto zvolený postup by měl přinášet určité výhody. Mezi přesně vyčíslitelné patří:
Při "klasickém" splácení má splátka, řekněme měsíční, dvě složky: úrok (odměna bance za vypůjčené prostředky) a jistinu (úhrada části dluhu). Většinou se poměr těchto dvou částí v čase mění tak, jak se postupně snižuje dlužná částka. To znamená, že na začátku období, po čerpání úvěru, je složka úroků ve splátce nejvyšší a na konci období je nejnižší, protože dlužná částka se rovněž snížila. V přístupu, kdy zákazník banky splácí pouze úroky, nedochází k umořování dluhu a výše úroků je, po dobu platnosti úrokové sazby, stejná. To znamená, že i daňový "odpis" je stále stejně vysoký, zatímco při "běžném" splácení by tento "odpis" v čase klesal.
Dalšími, hůře vyčíslitelnými výhodami je to, že jak již bylo zmíněno, životní pojištění by mělo dlužníkovi něco "vydělat" – a jednak to, že životní pojišťovny nabízí další slevy při nízké frekvenci placení. Já osobně jsem i jako výhodu považoval to, že budu mít úvěr pojištěn proti možným nepříjemným událostem a to, že jsem se rovnou pojistil i úrazově, čehož jsem doposud neužíval. Sazba úrazového pojištění byla, díky takzvanému propojištění (kombinaci dvou produktů od jednoho ústavu), příznivější, nežli úrazové pojištění zjednané samostatně u konkurence. Pro pojištění jsem si vybral Českou pojišťovnu (profil, názory). Ne snad kvůli reklamní masáži, ale kvůli pohodlnosti a víře, že mi obchodní manažer snad neradí až tak špatně. Faktem je to, že mě od začátku nahlodávalo vědomí o neprůhledných vlastnických vazbách v České pojišťovně a skutečnost, že svůj hlavní bankovní účet mám veden u eBanky (profil, názory) – jejímž vlastníkem je, jak notoricky známo, stejná finanční skupina, vlastnící i Českou pojišťovnu.
Celkové zhodnocení
Při pohledu zpět mohu konstatovat, že vyjma byrokratických specialitek, se kterými jsem já osobně bojoval, nebylo získání hypotečního úvěru nijak náročné. Při znalosti procesů, požadavků banky a perfektnímu zajištění dokumentů lze úvěr vyřídit po třech (po dvou, v případě, kdy se vynechá úvodní schůzka) návštěvách banky. Ideální je nevyřizovat úvěr pod tlakem a na nic a na nikoho nespěchat. Rychlost = poplatky a další peněžní prostředky.
Můj subjektivní dojem z ČMHB není valný (vyjma recepčních v pražském ústředí) – neochotní pracovníci, ze kterých na mě čiší přezíravost a nechuť se plně věnovat zákazníkovi, který si půjčuje pouhých 500 000 korun.
Jaké jsou vaše zkušenosti s požadavky bank a jejich skutečné naplňování? Je propojení životního pojištění se splacením úvěru dobrá volba? Je vůbec nutné úvěr jakkoliv pojišťovat? Jaký je váš dojem z ČMHB? Podělte se o své názory s ostatními.
Vaše názory a zkušenosti s finančními institucemi, internetovou hrou a dalšími subjekty můžete od tohoto týdne sami umisťovat do naší nové sekce Lampárna.
Popis procedur předcházejících získání hypotéky sepsal Miroslav Obešlo (miroslav@obeslo.cz).
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
9. 5. 2002 10:08, Tomas
vloni jsem si vzal hypoteku. Predtim, jako vsichni, jsem si obesel nebo mne navstivili zastupci vsech hypotecnich ustavu. Nechci zde probirat uroky a poplatky, pouze pristup k zakaznikovi. Protoze pracuji v marketingu, tak jsem se zameril predevsim na chovani a postoj pracovniku jedotlivych bank. Jednalo se o pobocky v Kromerizi:
-vynikajici: CS, GE, HVB.
-dobra: ZB,KB
-otresna: CMHB
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
10. 5. 2002 18:51, Aja
tak to musim zkusit
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (38 komentářů) příspěvků.