Když budou peníze levné, banky je budou snáz půjčovat, lidé nebudou utahovat opasky, budou dál spotřebovávat a utrácet a firmy zas investovat. Ekonomiky tak znovu naberou dech. Taková byla úvaha centrálních bankéřů v reakci na poslední hospodářskou krizi z roku 2008. Ke slovu se tak dostala politika kvantitativního uvolňování – tedy „tištění“ nových peněz a snižování úrokových sazeb. Sazby se nakonec snižovaly tak dlouho, až se dostaly do záporu. To v podstatě znamená, že věřitelé platí dlužníkům za to, že si od nich půjčují peníze. Že to je proti veškerým zákonitostem trhu? Ano, je! A přitom některé centrální banky od strategie neupustily ani v době, kdy se ekonomiky snad už vrátily do normálu.
Déjà vu
Po několika letech utěšeného růstu začíná hospodářství řady států zpomalovat. O možné recesi se mluví ve Spojených státech, Německu, Británii a mnoha dalších zemích. Evropská centrální banka (ECB) se proto rozhodla chopit stejné zbraně jako před lety – kvantitativní uvolňování je zpátky. A tak bude opět pouhým okem k vidění řada ekonomických anomálií. Už teď si můžete v Dánsku pořídit hypotéku se záporným úrokem nebo nechat peníze na spořicím účtu, ze kterého vám bude banka strhávat peníze. Řada ekonomů Evropskou centrální banku kritizuje, že záporné sazby jsou nevypočitatelná mina, která by mohla odpálit další hospodářskou krizi.
V pravidelné páteční anketě Očima expertů se ptáme, ekonomů, co si myslí o záporných úrokových sazbách. Jak hodnotí strategii Evropské centrální banky? Co můžou záporné sazby způsobit na finančních trzích? A dočkáme se záporných sazeb i doma v Česku?
Pavel Sobíšek
hlavní ekonom UniCredit Bank
Záporné sazby mají v ekonomické politice své místo, pokud je ekonomika v krizi, jejímž projevem je cenový propad. Relevantní pohled na úrokové sazby je totiž přes jejich reálnou, tedy o inflaci očištěnou výši. Snížení sazeb do záporu z tohoto pohledu snad dávalo v eurozóně smysl v roce 2013, za vážný problém ale považuji, že jejich nastavení zůstalo beze změny i při následném zrychlení ekonomického růstu a inflace. Měnová politika se ocitla v pasti, z níž bude těžké uniknout.
Dlouhodobě záporné sazby nemusejí vést ke kýženému zvýšení inflace, zato ale zcela jistě ovlivňují řadu veličin na finančním trhu. Již dnes na ně lze nahlížet jako na obrovský mezigenerační transfer, na nějž doplatí příjemci penzijních úspor v horizontu 10 až 20 let. V Česku jsme se politice záporných sazeb vyhnuli, negativní důsledky situace v eurozóně ale budeme jako střadatelé přesto do určité míry pociťovat.
Pavel Kohout
ekonom, zakladatel investičního fondu Quant
Ve škole nás učili, že úrokové sazby jsou jako plynový pedál, kterým lze regulovat hospodářský růst. Jenomže ECB tento pedál sešlápla až na podlahu a vlastně až pod ni. Co to může způsobit? Státy, podniky a domácnosti si zvyknou na ultralevné dluhy. Až půjdou sazby nahoru – pokud se tak vůbec kdy stane – budou mít velký problém. Mohou být zadluženy do té míry, že zvýšení sazeb nemusí ustát ve zdraví. Záporné sazby vytvářejí prostředí pro vznik budoucí úvěrové krize.
Kromě toho je tu i další problém. Úrok je cena peněz. Tak tomu bylo od dob starých Sumerů. Pokud tato cena je záporná kvůli rozhodnutí centrální banky, jde o popření samotného principu tržní ekonomiky. Kapitálový trh přestává být trhem a stává se předmětem centrálního socialistického plánování. Celkem vzato, jde o nebezpečný experiment s nejistým koncem. Důvody, proč byly záporné sazby zavedeny, jsou velmi pofidérní. Důvody, proč jsou nebezpečné, jsou naopak bohužel velmi solidní.
Jan Bureš
hlavní ekonom Patria
ECB zareagovala na další zhoršování hospodářského výhledu a přetrvávající geopolitická rizika přijetím nového stimulačního balíku. Sama ovšem přiznává, že účinnost měnové politiky je v tuto chvíli omezená, a více než kdy v minulosti apeluje také na uvolněnější politiku rozpočtovou a nezbytné strukturální reformy.
Předpokládám stále, že startující německá recese bude relativně mělká, a v takovém případě by horší výsledky eurozóny měly českou ekonomiku „pouze“ zpomalit. A v takovém případě nepočítám v nejbližší době s poklesem českých úrokových sazeb. To vše ovšem platí za předpokladu, že nedojde na tvrdý brexit bez dohody ani další eskalaci obchodního konfliktu mezi USA a Čínou v roce 2020.
Josef Tětek
analytik společnosti TopMonks
Negativní úrokové sazby jsou akt zoufalství. Na základě časových preferencíje přirozená úroková míra pozitivní. Posledních deset let, kdy v Evropě (ale i například v Japonsku) nastavily centrální banky politiku negativních úrokových sazeb, je historicky bezprecedentních. Zametání ekonomických zákonů pod koberec pouze oddaluje nevyhnutelnou korekci, která – jak dosvědčuje historie komunistických režimů – může mít podobu kolapsu.
Negativní úrokové sazby v kombinaci s kvantitativním uvolňováním (jehož obnovení ECB nedávno oznámila) sice prozatím nezvýšily oficiální inflaci, masivně však nafoukly bublinu na trhu dluhopisů – státních i korporátních. Na světě je nyní přes 17 bilionů dolarů v dluhopisech se záporným výnosem – investoři tyto dluhopisy kupovali s vidinou spekulace (když výnos dluhopisu klesá, cena roste) a předpokladem, že od nich dluhopisy nakonec vykoupí centrální banky. To se teď i děje. Kromě centrálních bank budou tyto dluhopisy do maturity držet i instituce, které mají nařízeno do těchto instrumentů investovat – například penzijní fondy. Experimenty centrálních bankéřů tudíž zaplatí všichni držitelé státních měn a budoucí důchodci.
Jaroslav Šura
investor
Záporné úrokové sazby jsou anomálií dneška. Spolu s „tištěním“ nových a nových peněz to patří k bezprecedentnímu chování centrálních bank. Nikdy v historii nebyla monetární politika takhle „uvolněná“. Ani renomovaní makroekonomové se nemůžou shodnout, jestli je to dobře, či nikoli. Za mě je to cesta nesprávným směrem, výrazně podporuje nezodpovědné chování dlužníků, zejména některých států, které necítí potřebu k zodpovědnější fiskální politice, případně nemají odvahu k nutným reformám. Samozřejmě na to časem doplatí, zadlužování pokračuje a šetření je sprosté slovo. Nepůjde to ale do nekonečna. Také bude zajímavé sledovat, jak moc negativně bude ovlivňován bankovní sektor a jak bude úspěšná snaha o kompenzaci nižších zisků zvyšováním poplatků. Česku se záporné sazby vyhnou, naštěstí nejsme v eurozóně.
Pavel Štěpánek
výkonný ředitel České bankovní asociace
Dnes jsou stejné pochybnosti, jako když tento experiment ECB spustila před několika lety. Je to tah, který může do jisté míry zabrat, ale také jde proti přetrvávající potřebě obnovení rozumné ziskovosti finančního sektoru, a který pocítí zejména kapitálově slabší finanční instituce. A nepříjemný dopad může mít i na korporace a domácnosti. Záporné sazby nejsou a nebudou nový normál, ale pokračování nenormálu.
Na posledním rozhodnutí ECB je ovšem pozoruhodné i něco jiného – proti totiž hlasovali zástupci Německa, Francie, Rakouska, Nizozemí a mimochodem i Estonska, tedy bloku zemí, který drží 56 procent splaceného kapitálu ECB a představuje 60 procent outputu eurozóny. Ba co víc, jde o rozhodnutí, které pak otevřeně kritizoval šéf Bundesbanky Jens Weidmann. Řekl, že ECB zašla příliš daleko s ohledem na to, jak se vyvíjí ekonomika Německa a eurozóny.
Nelze pominout ani druhou část balíku opatření ECB: obnovení odkupu finančních aktiv centrální bankou v rozsahu 20 miliard eur měsíčně. Nad kredibilitou tohoto kroku a jeho nositele visí nemenší otazník – ECB sice nominálně deklaruje, že nechce manipulovat kurzem eura, ale toto opatření vliv na kurz eura mít může či bude.
Martin Mašát
portfolio manažer Partners investiční společnosti
Záporné výnosy jsou zcela nová každodenní realita, učebnice ekonomie s nimi vůbec nepočítají. Svým způsobem jde jen o extrémně uvolněnou měnovou politiku, kdy se centrální banky snaží rozhýbat investice a rozjet ekonomiku tím, že věřitelé dokonce dlužníkům platí, aby si půjčovali a investovali. Takové financování umožňuje rozjet i dříve neziskové investice.
Dopady budou primárně na konzervativní investory, kteří za své peníze nedostanou vůbec nic a jejich prostředky pravděpodobně budou ztrácet hodnotu kvůli inflaci. Do této kategorie patří i peníze na běžných účtech nebo investice u konzervativních penzijních fondů. Trpí také pojišťovny nebo banky, které pro vybrané peníze nemají smysluplné konzervativní investiční příležitosti. Mnoho konzervativních investorů v honbě za alespoň nějakým kladným výnosem utíká do rizikovějších aktiv a kupují pak prašivé/spekulativní dluhopisy.
Záporných úroků na svých účtech se ale bát nemusíme. Banky moc dobře vědí, že klienti můžou peníze jednoduše vybrat a dát je pod polštář, což by v případě záporných úroků byla nejlepší investice.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom Czech Fund
Centrální banky, včetně ECB, snižováním sazeb reagují na pokles takzvané přirozené úrokové míry. Ta přitom není přímo měřitelná, lze ji jen odhadnout. Podle některých ekonomů měnová politika centrální banky na přirozenou úrokovou míru vliv nemá, ani mít nemůže. Podle jiných naopak ano: stlačování úrokových sazeb prý vede dlouhodobě i k poklesu míry přirozené.
Pokud má ale pravdu první skupina ekonomů, co tedy přirozenou míru snižuje? Zásadním z vysvětlení je to, že ji snižuje klesající produktivita firem a podniků. Proč klesá? Třeba proto, že v ekonomice je až příliš mnoho zombie firem. Tedy neproduktivních firem, které by dřív dávno byly zbankrotovaly, ale v čase nízkých sazeb, a tedy levných peněz přežívají díky snadno dostupnému dluhu a „zaclánějí“ produktivnějším, dynamičtějším firmám.
Zombifikace podnikové sféry (nejen) Západu způsobuje pokles produktivity, který zásadně přispívá ke stlačení přirozené úrokové míry, neboť při slabě rostoucí produktivitě slábne zájem o investice. Firmy třeba radši utrácejí za lobbisty, kteří jim u politiků vyhandlují privilegia, nebo vykupují své akcie a uměle vyhánějí jejich cenu vzhůru, místo aby reálně investovaly do technologií, strojů či lidí.
Na pokles přirozené míry, k němuž stěžejně přispěly, reagují centrální banky dalším snížením svých sazeb – a bludný kruh uzavírá. Celý Západ nakonec končí v takzvané pasti dluhu: dluh je tak vysoký, že centrální banky sazby zvýšit nemohou, i kdyby chtěly, neboť by tím přivodily řetězové bankroty států.
Ondřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
20. 9. 2019 6:51, Tomáš Smolík
Ale my máme záporné úroky!
Když mám spořící účet na 2% a inflace je 3%, je záporný úrok 1%!
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.