Pokud máte peníze uložené v bance, družstevní záložně nebo stavební spořitelně a celková suma nedělá víc než dva a půl milionu korun, můžete být (relativně) v klidu. Vklady do limitu zhruba 2 500 000 korun, respektive ekvivalentu sta tisíc eur, jsou vždy pojištěné prostřednictvím Garančního systému finančního trhu (dříve známý jako Fond pojištění vkladů). Jak pojištění vkladů funguje a jak jsou na tom s garancí další finanční produkty?
Garanční systém v Česku funguje od roku 1995. Jeho členy jsou ze zákona všechny banky, družstevní záložny a stavební spořitelny s pobočkou v Česku. Členské finanční instituce musí platit příspěvky, ze kterých se tvoří rezerva pro případné krachy. Těch Garanční systém za třiadvacet let své existence zažil sedmnáct a klientům tuzemských finančních institucí vyplatil něco kolem dvaačtyřiceti miliard korun.
Běžný účet, spořicí účet, kreditka. Tohle trio může ušetřit určitě pár stovek ročně. Když je správně vyladěné a když víte, kam ve správný čas přesunout kolik peněz. Dobrá zpráva: dneska to jde do značné míry automatizovat. Na začátku je to samozřejmě dost kombinování. Pomůžeme s porovnáním a výběrem.
Ke konci minulého roku dělala rezerva na účtu Garančního systému třicet miliard korun (Češi naproti tomu mají v bankách uloženo zhruba 2,6 bilionu korun). Z této sumy Garanční systém vyplácí náhrady za vklady a připsané úroky na běžných i spořicích účtech, termínovaných vkladech a vkladních knížkách v české i cizí měně. Pojištění vkladů se přitom týká fyzických i právnických osob. Pokud by majetek Garančního systému na pokrytí vkladů nestačil (například při krachu některé z největších bank) musel by si potřebnou sumu půjčit na finančních trzích, případně vydat vlastní dluhopisy.
Náhrada vkladů se do limitu sta tisíc eur vyplácí ve stoprocentní výši – klienti nenesou spoluúčast, jako tomu bylo do roku 2008. V některých případech může Garanční systém krýt i vyšší částky, o takzvaných dočasně vysokých zůstatcích se podrobněji rozepíšeme o pár řádků níž.
V praxi může dojít také k tomu, že si úspory uložíte u banky, která má v Česku pouze pobočku, ale hlavní sídlo instituce je jinde. Pokud jde o zemi v rámci Evropské unie, vklady jsou stejně jako u nás stoprocentně pojištěné do limitu sta tisíc eur. Jde například o vklady klientů mBank, které jsou pojištěné v Polsku, vklady u ING Bank zase v Holandsku.
Limit sto tisíc eur platí pro jednoho klienta a jednu banku, stavební spořitelnu nebo kampeličku. Pokud tedy máte u jedné banky běžný účet i spořicí účet, Garanční systém v případě krachu vklady sečte a vyplatí náhradu maximálně do výše dvou a půl milionu korun. Peníze nad tento limit je potřeba vymáhat přímo po finanční instituci. Když má klient úspory ve dvou institucích a obě zkrachují, bude limit sto tisíc euro platit pro každý z vkladů (pro každou banku) zvlášť.
Od roku 2006 kryje Garanční systém finančního trhu také vklady uložené v družstevních záložnách. Co se kampeliček týče, jde opravdu pouze o vklady (a úroky) nikoli členské příspěvky. Zatímco dřív byly členské vklady spíše symbolické, od roku 2015 platí, že se členům družstva úročí desetinásobek členského vkladu. Jinak řečeno: kdo si chce v kampeličce uložit milion korun, musí složit členský příspěvek sto tisíc korun. Členský vklad je sice vratný, při krachu záložny o něj ale bez náhrady přijdete.
Za dobu své existence Garanční systém finančního trhu, respektive Fond pojištění vkladů, vyplatil náhrady klientům dvanácti bank a pěti družstevních záložen. Celkově šlo o víc než tři sta tisíc klientů a sumu ve výši zhruba 42,1 miliardy korun. Konkrétně například o klienty České banky (1995), Union banky (2003), Vojenské družstevní záložny (2011), spořitelního a úvěrního družstva UNIBON (2012), Úvěrního družstva PDW, Praha (2013) a Metropolitního spořitelního družstva (2014).
Zatím poslední krach zažil tuzemský bankovní trh v roce 2016, kdy ČNB ohlásila platební neschopnost ERB Bank. Klienti ERB bank přitom měli nárok na vklady ve výši 3,53 miliard korun.
V některých případech lze fyzickým osobám vyplatit vyšší náhradu. Jde o vklady týkající se specifických životních situací, které podrobně vymezuje zákon. Konkrétně o:
Pokud kvůli krachu banky nebo kampeličky přijdete o peníze získané jedním z výše uvedených způsobů, dělá pro vás limit dalších sto tisíc euro. Celkově tedy může Garanční systém vyplatit zhruba pět milionů korun. Strop se opět týká jednoho klienta a jedné finanční instituce. Zároveň platí, že příslušná suma musí na vašem účtu ležet maximálně tři měsíce před rozhodným dnem – datem, ke kterému Česká národní banka prohlásí danou finanční instituci za platebně nezpůsobilou.
O zvýšenou náhradu je ale potřeba požádat. I tady platí časový limit: dva měsíce od rozhodného dne. K žádosti je nutné připojit dokumenty prokazující patřičnou životní situaci: rozsudek o rozvodu manželství, potvrzení pojišťovny o vyplacení pojistného plnění, rozhodnutí soudu o dědictví a podobně. Od podání žádosti má Garanční systém finančního trhu čtyř měsíců na posouzení, zda vyšší náhradu vkladů přiklepne.
Když finanční instituce krachne, měli by se klienti k náhradě vkladů dostat do sedmi pracovních dní (do roku 2016 dělala lhůta dvacet dní). Pojištěné vklady Garanční systém vyplácí v českých korunách, nehledě na to, v jakém měně byl daný účet vedený – vklady v cizí měně přepočítává podle kurzu ČNB pro rozhodný den.
O výplatu náhrady není potřeba žádat (pokud nejde o dočasně vysoký zůstatek) – informace o zahájení a způsobu výplaty zveřejňuje daná finanční instituce nebo Garanční systém na svých internetových stránkách. V posledních letech peníze nejčastěji vyplácí Česká spořitelna.
Spořicí účty, termínované vklady nebo stavební spoření ovšem nejsou jediné finanční produkty, pomocí kterých se klienti snaží zhodnocovat peníze. Zhruba čtyři miliony Čechů prostřednictvím penzijních společností, respektive penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření, zhodnocuje úspory na stáří. Na peníze, které spravuje penzijní společnost, se ovšem pojištění vkladů nevztahuje.
Stát se proto snaží ochránit úspory střadatelů preventivními prostředky. Především nařizuje oddělení majetku penzijních společností a jejich klientů. Penzijní společnost pak ručí výhradně vlastním majetkem nikoli majetkem svých klientů. Pokud by se některá z penzijních společností dostala do finančních problémů, může Česká národní banka rozhodnout o převodu prostředků klientů pod jiného správce (jinou penzijní společnost).
Podobně jako Garanční systém finančního trhu funguje Garanční fond obchodníků s cennými papíry. Stejně jako banky, kampeličky nebo stavební spořitelny, musí i obchodníci s cennými papíry hradit členské příspěvky, ze kterých se tvoří rezerva pro případné krachy. I Garanční fond obchodníků s cennými papíry jich od svého založení zažil několik, často se ovšem potýkal s nedostatek vlastních finančních zdrojů. V roce 2016 dosahoval majetek Garančního fondu zhruba 164 milionů korun.
I tady je navíc potřeba počítat s určitým limitem. Oproti vkladům v bankách nebo kampeličkách je ovšem podstatně nižší – 20 tisíc eur (něco přes půl milionu korun). Vklady se nevyplácejí celé, náhrada dělá pouze devadesát procent. Jinak řečeno: klienti obchodníků s cennými papíry musí počítat s deseti procentní spoluúčastí.
Sdílejte článek, než ho smažem
