Na začátku letošního roku se objevily první náznaky toho, že v Evropské unii skončilo období nekritického okouzlení biopalivy. Eurokomisař pro životní prostředí Stavros Dimas otevřeně připustil, že Unie se svým přístupem pro rozšiřování biopaliv unáhlila a měla by ho přehodnotit. Dosud oficiální místa negativní dopady biopaliv „neregistrovala“.
V České republice se fenomén biopaliv teprve rozjíždí. Od podzimu motoristé kupují u čerpacích stanic naftu s příměsí metylesteru z řepkového oleje (MEŘO) a od letošního ledna benzín obohacený o biolíh. Podíl biosložky v pohonných hmotách zatím činí jen 2 procenta. Během tří let se ovšem má tento podíl téměř ztrojnásobit a plán EU počítá, že se podíl biopaliv zvýší až na 10 procent do roku 2020.
S rozšiřováním biopaliv začaly vznikat na toto téma nové ekologické a ekonomické analýzy. Ekologické studie stále více ukazují, že výroba pohonných hmot ze zemědělských plodin má na celkové životní prostředí místy dost problematické dopady. Obzvláště pokud se do celkové bilance zahrnou i vlivy spojené s pěstováním a výrobou biopaliv. Nejviditelnějšími katastrofami je vypalování pralesů kvůli produkci palmového oleje či zakládání plantáží cukrové třtiny.
Ekonomické analýzy jsou co do čísel konkrétnější a možná proto vyznívají ještě hrozivěji. Výroba biopaliv je energeticky náročná a u některých plodin se dokonce více energie vynaloží na jejich produkci, než se získá jejich spálením. Biopaliva jdou proti svému původnímu plánu snížit závislost na ropě, protože hnojiva a minimálně část energie na výrobu biopaliv se získávají právě z ropy.
Ceny energetických plodin jako (kukuřice) vzrostly za poslední dva roky více jak na dvojnásobek kvůli silné poptávce, a to navzdory tomu, že osevní plocha je nejvyšší za posledních sedmdesát let. Zvýšily se kvůli tomu i ceny „neenergetických“ komodit, protože na jejich pěstování zbude menší plocha. Tento vývoj je jednou z příčin globálního růstu cen potravin, který má výrazné sociální dopady ve třetím světě.
Ekonomickou životaschopnost projektu „biopaliva“ zajišťují v Evropě i v zámoří štědré dotace. I proto Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) považuje biopaliva za nejdražší způsob jak snižovat emise skleníkových plynů. Tuna oxidu uhličitého ušetřeného díky biopalivům přijde podle OECD až na 5 000 dolarů. Oproti tomu cena evropských povolenek, které regulují emise CO2 v průmyslu, se obchoduje kolem 23 euro (asi 34 dolarů) za tunu.
Obecně se dá říci, že biopaliva zatím přináší řadu hořkých plodů a pozitiv je výrazně méně než se plánovalo. Také se ukazuje, že biopaliva byla spíše vítězstvím lobby a ideologie než rozumu. Důležité ovšem bude, zda se společnost poučí a změní svůj dosavadní „zabedněný“ postoj k problému a vydá se cestou vyšší efektivity a nových technologií, ale hlavně větší racionality.
Čím by se měly nahrazovat ropné pohonné hmoty? Byli byste za tuto alternativu ochotni platit víc než za benzín či naftu?
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
