Zdroj: Shutterstock
Volební účast: 42,3 procenta, tedy zhruba 2,26 milionu lidí. Pro nezávislost regionu: 90 procent hlasujících voličů. Počet zraněných: nejméně 844 civilistů a 33 policistů. Taková je bilance referenda o nezávislosti Katalánska, které se konalo v neděli 1. října. Španělský premiér Mariano Rajoy sice prohlásil, že žádné referendum vlastně nebylo, protože není ústavní, vyprávějte to ale těm, kteří si tak přáli hlasovat, že si kvůli tomu vysloužili v lepším případě bouli na hlavě.
Napětí ve Španělsku nepoleví ani příští týden. K dohodě katalánské vlády a Madridu je daleko. Pokud se vůbec dohadovat chtějí. Vláda katalánského premiéra Carlese Puigdemonta říká, že vyhlásí nezávislost. Španělská vláda tomu bude chtít zabránit, za každou cenu. Spíš než dialog to připomíná filmovou scénu, kdy se proti sobě řítí dvě vozidla a řidiči doufají, že tomu druhému povolí nervy a strhne volant. Až na to, že ve filmu proti sobě vyrážejí srovnatelná vozidla, kdežto v reálu to vypadá na souboj obstaršího katalánského seátku s plně naloženým kamionem.
Už na vás vydělávat nechceme, vzkazují Katalánci před referendem do Madridu. Bude z toho mela.
Zatímco svět je v šoku z policejního násilí, nebo ještě přesněji z toho, že dnes můžou i v Evropské unii (!) státy posílat pořádkové síly na své občany, špičky té Evropské unie jsou z katalánských událostí zatím poněkud rozpačité a ve svých vyjádřeních k nim dost zdrženlivé. Většinou jen vybízejí obě strany k dialogu.
Co říkají na dění kolem katalánského referenda akademici, politici a ekonomové? Co se může stát a co se pravděpodobně stane? Co by osamostatnění Katalánska znamenalo pro Evropu?
honorární konzul ČR v Barceloně
Odpovědi níže uvedené jsou čistě mým osobním názorem jako občana Katalánska. Nejedná se tedy o žádné oficiální prohlášení z úřední funkce konzula České republiky.
Události, ke kterým došlo 1. října v Katalánsku, jsou smutné a zároveň nečekané. Referendum, které nesplňovalo potřebné zákonné podmínky, bylo ústřední vládou v Madridu zakázáno a rovněž Ústavní soud, který určuje, zda jsou zákony v souladu se španělskou ústavou, rozhodl o jeho pozastavení. Katalánská vláda se rozhodla přesto referendum uspořádat. Referendum doprovázelo mnoho technických a právních nedostatků. Madrid se rozhodl proti tomuto zakázanému referendu zakročit, ale zcela nesprávným způsobem, protože na občany prostřednictvím Národní policie a Civilní gardy použil násilí. Tyto dvě ozbrojené složky jsou celonárodní, na rozdíl od policie autonomní oblasti. Národní policie a Civilní garda byly ústřední vládou vyslány do Katalánska několik dní před referendem. Tato policejní represe byla částí katalánské populace důrazně odsouzena a vnímána jako nespravedlnost, protože až na ojedinělé výjimky občané na policejní represi reagovali pokojně.
A co se stane, odtrhne-li se Katalánsko od Španělska? Vzhledem k současným okolnostem a neočekávaným událostem je nemožné předvídat, k čemu v budoucnosti dojde, a to včetně případného členství hypotetického nezávislého Katalánska v EU.
politolog, Západočeská univerzita v Plzni
Politologové – nevím, zda bohužel, nebo bohudík – nemají křišťálovou kouli, a tak je nadmíru obtížné předpovídat potenciální vývoj v Evropě po hypotetickém odtržení Katalánska od Španělska. Domnívám se, že vznik nezávislého Katalánska je nyní nepravděpodobný, byť celosvětové veřejné mínění určitě nestojí na straně Madridu. Pokud by mi události následujících dnů a měsíců nedaly za pravdu, mohli bychom očekávat nárůst požadavků na vyhlášení nezávislosti či spíše na získání/posílení autonomie ze strany dalších substátních regionů nejenom na území Španělska. Dlouhodobě jeden z nacionalistických proudů v Baskicku – reprezentovaný politickou formací Euskal Herria Bildu – volá po nezávislosti, nicméně se nejedná o názor většiny tamních obyvatel. Obdobná přání zaznívají například na severu Itálie či jsou stále slyšitelná ve Skotsku. Potenciální – připomínám, že podle mého názoru nyní nepravděpodobná – nezávislost Katalánska by však mohla být silným povzbuzením pro další regiony s podobnými ambicemi.
ekonom, předseda Svobodných
Španělská vláda si policejním násilím a mařením referenda lásku Katalánců nezíská. Tyto věci je lepší řešit kultivovaně a domluvou. Příkladem kultivované a mírumilovné domluvy se separatistickým regionem bylo před třemi lety referendum ve Skotsku. Na jeho konání se Skoti domluvili s britskou vládou a obě strany dopředu respektovaly jeho výsledek. Podobné to bylo s rozpadem Československa. Když v červenci 1992 Slovenská národní rada vyhlásila jednostranně státní svrchovanost, také jsme na Slovensko z Prahy neposlali vojáky, aby nezávislosti zabránili a slovenské regionální poslance zatkli. Místo toho se Češi se Slováky kultivovaně domluvili na budoucím soužití dvou samostatných států. Pokud Katalánci úspěšně vyhlásí nezávislost, zmenší se Evropská unie o 7,5 milionu obyvatel a vznikne nový stát, který si bude moci daňovou, migrační a další politiku dělat po svém a který nebude muset z kapes daňových poplatníků doplácet ani na Brusel, ani na Madrid. Můžou pak dál platit eurem, když budou chtít, stejně jako nezávislá Andorra nebo Černá Hora, nebo si budou moci udělat vlastní měnu. Přeju Kataláncům každopádně úspěšnou budoucnost.
sociolog a europoslanec
To, co se stalo v Katalánsku, je velice nepříjemné pro Španělsko i pro Evropskou unii. Vláda v Madridu se zachovala velice hloupě. Vsadila na eskalaci napětí, ze které nemůže vzejít jako vítěz. Zatím byla pro nezávislost jen menšina Katalánců, po nedělním masakru se to může změnit. Pro Evropskou unii je velice špatné, když jsou v její členské zemi lidé mláceni na ulicích proto, že si přejí svobodné volby. Brusel, který se neváhal vměšovat do záležitostí Maďarska a Polska, najednou tvrdí, že do vnitřních věcí Španělska zasahovat nebude. Je to další potvrzení rozšířeného názoru, že se tady měří dvojím metrem.
Co by znamenalo, kdyby se Katalánsko opravdu odtrhlo od Španělska? Přestalo by být automaticky členem EU a Madrid by podle všeho blokoval jeho případné snahy o vstup. Navíc by to mohlo vyvolat lavinový efekt v Itálii, Belgii a někdo říká, že i v Německu. A zase je pro Unii velice špatnou vizitkou, že ani po 60 letech existence Unie neslábnou separatistické tendence a neslábnou antagonismy mezi bohatými a chudými částmi členských států. To zpochybňuje snahy o vyrovnávání rozdílů a větší integraci EU. A zpochybňuje je to přímo v jádru, respektive v zemích tzv. tvrdého jádra.
europoslanec
Situace je nyní patová a musíme počkat, co přinese příští týden. Hned v pondělí má katalánský parlament výsledky referenda projednávat. Šéf samosprávy Puigdemont už slíbil vyhlášení nezávislosti, španělská vláda hrozí dalším použitím síly. Obávám se, že stojíme na počátku delší a hlubší krize, jejíž průběh je obtížné si představit. Obě strany sporu zatím daly přednost silovému postupu – Katalánci ignorovali ústavu a centrální vláda nasadila policii.
Nemyslím si, že krizi mohou vyřešit rady a intervence zvenčí, tím méně pak za strany Evropské komise. Pokud ale ve Španělsku dochází k nepřiměřenému policejnímu násilí nebo k omezování svobody vyjadřování nebo shromažďování, pak bychom se měli ozvat.
politolog, Masarykova univerzita
V mé perspektivě by k nalezení nějakého přijatelného řešení bylo zapotřebí, aby obě strany zahájily skutečný dialog, postupovaly konsenzuálně a byly ochotny ke kompromisu. Podle španělského ústavněprávního řádu je secese jedné z jeho integrálních částí ilegální. Samosprávná společenství sice disponují rozsáhlou autonomií, ale právo na sebeurčení nemají. Tvrdošíjné přehlížení požadavků Katalánska ústřední španělskou vládou se ovšem ukázalo jako neschůdné. Jakkoliv se ústřední vláda může opřít o platné právní normy. Za velký problém nicméně pokládám i to, že se zatím nepodařilo prokázat, že je secese Katalánska podporována jasnou většinou místních obyvatel. Pokud by vznikl nový stát, bude v něm zřejmě žít nezanedbatelně velké množství lidí, kterým se odluka od Španělska líbit nebude a kteří se budou cítit přehlíženi či poškozeni.
Evropská unie nyní stojí před bezprecedentní výzvou. Vyhrocený spor se týká jedné z členských zemí, kterou lze definovat jako vysoce rozvinutou a demokratickou. Kdyby byla secese konsenzuální (odsouhlasená Katalánskem i Španělskem), ostatní státy by v obecnosti nemusely mít důvod k odmítnutí nové reality. Nabízí se zde analogie se skotským referendem, které bylo výsledkem dohody Edinburghu a Londýna, a které bylo mezinárodním společenstvím respektováno. Naopak jednostranná secese zřejmě povede k mnoha otazníkům, nejistotám a sporům.
hlavní ekonom společnosti Cyrrus
Touha Katalánců po nezávislosti má jistě více příčin. Prominentní místo mezi nimi však zaujímá euro. Jednotná měna rozděluje, místo aby spojovala. Ekonom Edouard Challe z pařížské Polytechniky se dvěma kolegy loni vydal studii Institucionální úpadek jižní Evropy. Argumentují, že vstup zemí typu Španělska do eurozóny způsobil neopodstatněně masívní příliv zahraničního kapitálu. Levné financování nafouklo nemovitostní bublinu, ale vedlo také k tomu, že se i na vládní úrovni trestuhodně mrhalo náhle tak levnými penězi.
Španělsko zkrátka euro před lety přijímat nemělo. Rozkládá je. Obrazně a nyní málem i doslova. Euro zprostředkovaně vede nejen k úpadku institucí, ale i ke stagnaci životní úrovně. Katalánci mají od splasknutí bubliny a následné španělské ekonomické krize stále naléhavější pocit, že jim jakožto nezávislým bude lépe. Lze se jim divit?
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
8. 10. 2017 17:00, Ramesse II.
Španělsko se nerozpadne - kdyby k tomu mělo dojít, tak Španělsko je známé svým dlouhodobým příklonem k fašismu a současný král se tím ve svém projevu taky vůbec netajil, takže by do Katalánska vjely tanky a možná by se dočkalo i dnes velmi moderního humanitárního bombardování. Španělé podporovaní Bruselem Katalánsko udrží i kdyby to mělo stát život i posledního Katalánce, takhle "bruselská demokracie" prostě funguje.
V diskuzi je celkem příspěvků.