Druhý díl našeho povídání s ekonomem Pavlem Kohoutem tedy volně navazuje tam, kde jsme před týdnem skončili
Jak vás vůbec napadlo pustit se do vývoje počítačové hry?
S vývojem počítačových her jsem začal už v 90. letech – napsal jsem simulaci obchodování na burze. Díky ní jsem vlastně přičichl k financím a odstartoval finanční kariéru. A teď, po dvaceti letech, jsem si řekl, proč neudělat něco podobného. Jen s tím rozdílem, že jsem se musel naučit programovat v moderním prostředí.
Proč jste si nenašel někoho, kdo by hru naprogramoval za vás?
Tohle musí člověk udělat sám. Zadat naprogramování někomu jinému by bylo možné jen za předpokladu, že bych chtěl vyvinout předem jasně definovaný systém. Jenže tohle je simulační hra, kde jde o okamžité nápady. Simulační hra je vývoj řady pokusů a omylů. Něco, co se nedá předem analyticky nalinkovat a naprogramovat průmyslovým způsobem.
Jaký má hra příběh, co mě jako hráče čeká?
Hra začíná v Řecku v roce 1974. Zrovna skončilo sedmileté období vojenské diktatury, přichází demokracie a vy jste zvolen předsedou vlády nové řecké demokratické republiky. Váš úkol je stanovit daně a výdaje, aby ekonomika rostla, občané byli spokojení a nedocházelo k nerovnováhám. Pochopitelně musíte bojovat s velmi nepříjemnou opozicí, která nevynechá jedinou příležitost přesvědčit voliče, že bude vládnout lépe. Ještě ke všemu je opozice levicová, takže bude zvyšovat výdaje, daně a zavádět všechna možná regulační opatření.
A jaký je cíl hry?
Cíl je udržet dluh na uzdě nebo, pokud bude u vlády opozice, minimalizovat škody, které napáchla, potom, co se znovu vrátíte do vlády. V klíčovém roce 2008 pak nesmíte propadnout panice a musíte obratně vymanévrovat z krize. Celá hra je projektovaná na 60 cyklů – končí v roce 2034, takže navíc je v ní i určitý sci-fi element. Například v roce 2025 čeká na hráče opravdu těžká zkouška. Současná řecká finanční krize proti ní vypadá jen jako drobná přeháňka.
Už jste zvládnul dojít vítězně až do konce?
Chci, aby byla hratelná, aby měl každý šanci ji úspěšně zvládnout. Ale i když jsem ji programoval a znám ji do nejmenších detailů, úspěšné dokončení není ani pro mě úplně snadné.
Kolik má hráč „provázků“, za které může tahat, a ovlivňovat tak budoucí vývoj země?
Dostatek, aby byla hra zajímavá, ale zase jich není přehnaně moc. Kdyby bylo daní a výdajů stejně jako ve skutečnosti, byla by hra příliš složitá a mohl by ji dohrát leda úzký okruh lidí z rozpočtového oddělení Ministerstva financí. Takže je možné nastavit DPH, daň z příjmů, výši investic, výdaje na penzijní systém a několik dalších proměnných. Také se dá stanovit plánovaný deficit nebo přebytek, který samozřejmě může nakonec vyjít jinak, stejně jako ve skutečnosti. Navíc se každý rok něco stane a je potřeba provést strategické rozhodnutí. Například počátkem 80. let řešíte vstup země do Evropského hospodářského prostoru, z čehož samozřejmě plynou další zásadní implikace, v 90. letech zase stojíte před rozhodnutím, jestli vstoupit do eurozóny.
Pokud hraju opakovaně, můžu zažít různé scénáře? Vstupují do simulace i náhodné faktory?
Ne, a právě to mi přijde na hře nejzajímavější. Simulace nepoužívá ani v jednom momentě generátor náhodných čísel, vše je přísně deterministické, přesto se ke stejnému výsledku dvakrát po sobě nedoberete, pokud nebudete činit naprosto identická rozhodnutí. Stačí drobná odchylka, a všechno může být úplně jinak. Hrál jsem ji asi tisíckrát, takže vím, že ani jednou se nechová identicky.
Použil jste i nějaké grafické prvky, jak vlastně vypadá herní rozhraní?
Hráč má k dispozici tři základní grafy a několik posuvných ukazatelů, pomocí kterých se stanovují daně a výdaje. K tomu ještě několik tlačítek a to je všechno. Nic extra složitého, osobně nemám rád komplikované hry, kdy člověk stráví hodiny jen chápáním, jak to všechno funguje. Člověk musí mít pomalu vysokou školu, aby je mohl hrát. Mám to řešené opravdu úsporně. Kromě grafů a tlačítek je ve hře zásadní ještě portrét politika signalizující popularitu. Pokud jste jako předseda vlády populární, objeví se portrét ve své době mimořádně oblíbeného Andrease Papandrea.
Dá se vládnout, být populární a zároveň vést zemi střídmě?
Musíte velmi pečlivě balancovat. Já se většinou snažím hrát maximálně svědomitě, nezadlužit se, a proto jsem většinu času populární jako Jorgos Papadopulos, poslední šéf té vojenské junty.
Pro koho hra vlastně je?
Pro všechny, kteří mají rádi zajímavé simulace, u kterých musí myslet, a ne jen střílet. Určitě ale není natolik složitá, aby byla jen pro ekonomy.
Za kolik hodin je možné ji dohrát?
Záleží, jak je člověk zodpovědný – může všechno nacvakat za pár minut nebo opravdu přemýšlet a hrát půl dne. Není to hra na dlouho. Inspiroval jsem se, ve své době středně oblíbenou hrou Diktátor. Středně oblíbenou proto, že neměla žádnou grafiku, a navíc ji nešlo vyhrát, protože diktátora dřív nebo později vždycky někdo svrhnul. Tady se může stát, že sice na chvíli skončíte, když nevyhrajte volby a ocitnete se v opozici, ale pak se zase můžete, vyhrajete-li volby, ke kormidlu vrátit a celou hru dohrát.
Kdy bude hra na trhu a bude zdarma nebo placená?
Už teď je naprogramovaná, zbývá dodat pár obrázků a je to. Takže by mohla vyjít během října. Verze pro MAC nebo na Windows půjdou standardně přes e-shop.
Máte v plánu nějakou další hru?
Po Zachraňte Řecko by se určitě mohly zachraňovat další státy, klidně i Česko. V USA budou příští rok prezidentské volby, takže i tam by mohla být taková hra aktuální.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
5. 10. 2015 22:10, Antikohout
To je asi tak maximum, co je tento génius schopen udělat.
V diskuzi je celkem příspěvků.