Evropská unie nejsou Spojené státy. To je celkem zřejmé většině lidí, ale někteří se ptají, proč je problém, když německé (zjednodušuji, i jiné) banky podporovaly španělskou realitní bublinu, ale není problém, když banky z východu Spojených států podporovaly řekněme bublinu ve Vegas. Proč je špatné, aby Španělsko platilo eurem stejně jako Německo, když Nevada platí dolarem stejně jako New York?
Odpověď na tuhle otázku překvapivě ekonomika zřejmě zná. A je to dokonce celkem nekontroverzní část ekonomiky, navíc starší než Evropská unie.
Po přijetí eura patřilo Španělsko s rozpočtovým přebytkem k nejvzornějším zemím eurozóny. Od roku 1998 do roku 2007 klesl vládní dluh o víc než polovinu. Španělská centrální banka také brzo rozeznala, že země směřuje k realitní bublině, a byla průkopníkem takzvaného dynamického systému rezerv, ve kterém banky musí držet tím víc kapitálu, čím víc půjček (včetně hypoték) poskytly. Přesto se bublinu nepovedlo potlačit – příliv levného kapitálu ze severních zemích eurozóny byl prostě příliš velký...
Té odpovědi se říká teorie optimální měnové oblasti. Za jejího otce se považuje Robert Mundell, který první práci na toto téma publikoval v roce 1961. Ve skutečnosti se ale stejným problémem před ním zabývali i jiní ekonomové.
Teorie optimální měnové oblasti formuluje několik předpokladů pro úspěšné fungování měny, která by byla společná pro několik celků, regionů, zemí… Různí teoretici ty předpoklady popisují a definují různě, já zůstanu u těch původních. Ty jsou:
Hned na první pohled můžete vidět, že státy USA splňují většinu předpokladů daleko lépe než státy Evropské unie.
Snad jediným hlediskem, ze kterého by Evropská unie mohla Spojené státy předehnat, je míra obchodu mezi členy – ten mezi členy Unie bohatě kvete. V dalších ohledech už ale Evropa hodně pokulhává, možná přímo padá.
Mobilita pracovní síly je ve Spojených státech velice vysoká – neexistuje (v podstatě) jazyková bariéra, byrokracie stěhování je obecně malá, a pokud jste nezaměstnaný v Arizoně, přesunem do Kalifornie neztrácíte všechny sociální jistoty.
Na rozdíl od toho nezaměstnaný Řek, neznalý jazyka, byrokracie a podobně bude podstatně hůř hledat byť i nekvalifikovanou práci v Německu. Mimochodem, proto je Británie tak častým cílem vnitroevropské migrace – anglicky se jakžtakž domluví kdekdo, případně lámaná angličtina se dá zvládnout za pár měsíců. Té byrokracie je také relativně poskrovnu (na evropské poměry).
O nepodobnosti ekonomických cyklů v Evropě se popsaly stohy papíru. Stačí říct, že například Itálie a Španělsko nebyly snad za celou dobu existence eura ve stejné fázi cyklu jako Německo.
Samozřejmě, státy USA mají také rozdílné cykly - často je to vidět například na Kalifornii na straně jedné a jižními státy. Jenže je tu ještě čtvrtý bod našeho seznamu: systém sdílení rizik mezi členy. Právě přichází na řadu. Spojené státy mají federální vládu, která má prostředky na to, aby státům, které zrovna pokulhávají, (nebo lépe řečeno jejich obyvatelům) pomohla.
Příklad: Mějme v Arizoně jednoho nezaměstnaného. Podporu v nezaměstnanosti a jisté zdravotní pojištění platí federální vláda. Když si myslí, že práci najde v Kalifornii, nemá co ztratit když se tam z Arizony přesune. Řecký nezaměstnaný se ale do Německa tak snadno a bez pořádného úsilí nepřestěhuje. Podporu v nezaměstnanosti sice v Německu teoreticky dostat může, v praxi je to ale docela problém. Takže spoléhá na podporu v nezaměstnanosti z Řecka, jenomže riskuje, že o ni – pokud se opravdu přestěhuje – může celkem snadno přijít.
Chápu Němce (či jiné), kteří nechtějí platit benefity přistěhovalcům (teď není řeč o uprchlících ze Sýrie), potom se ale prosím nebavme o volném pohybu lidí v Evropě. Říkejme spíše, že v Evropě se můžete pohybovat bez pasu a že nepotřebujete povolení k práci. Volný pohyb pracovní síly à la USA v Evropě ale neexistuje.
Jak už jsem zmínil, teorie optimální měnové oblasti je starší než euro a eurozóna. Proč tedy euro vůbec vzniklo, když oblast, ve které mělo platit, rozhodně nebyla optimální? Je to jeden z paradoxů novodobých dějin. Vytvoření eura podporovali jak zarytí eurocentristé, tak odpůrci integrace. A to přesto, že obě strany věděly, že na svět přijde neduživé a dřív nebo později samostatného života zřejmě neschopné děcko.
Přesněji řečeno euro vzniklo právě proto, že si toho všichni byli vědomi. Mělo být katalyzátorem, který urychlí… A jde o to, co urychlí:
Eurocentristé věřili, že krize způsobená eurem donutí státy Unie k ještě bližší integraci, aby nakonec podmínkám optimální měnové oblasti bylo učiněno zadost.
Druhá strana naopak věřila, že krize eura ukáže v plné nahotě nemožnost další, hlubší integrace. Euro se rozpadne a s ním celkově oslabí Evropská unie, možná dokonce skončí tak, jak začala – jako obchodní svazek (málokdo také tvrdí, že uvolnění obchodu bylo pro Evropu špatné).
Německo, bez kterého v Evropské unii nejde nic prosadit, zatím nevypadá, že by mělo náladu na další politické sbližování. Zároveň ale také zatím nevypadá, že by chtělo zrušit, většina německých politiků si uvědomuje, jak dobré je pro ně mít podceněné euro místo nadceněné marky. Je ovšem otázka, jak dlouho lze tohle pnutí mezi ekonomikou a politikou ustát. A bude zajímavé sledovat, jestli při někdejším intrikaření vyšel tip lépe sjednocovačům, nebo rozkladačům. Na koho si vsadíte?
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
