„Výbor v současné době považuje za vhodnou volbu zmírnit koncem roku tempo měsíčních nákupů [cenných papírů], a pokud budou tržní data nadále v širším souladu s našimi současnými očekáváními, budeme tempo nákupů v první polovině příštího roku nadále snižovat a v polovině roku nákupy zcela ukončíme.“ Tak pravil v úterý 19. června guvernér Federálního rezervního systému, americké centrální banky. Finanční trhy reagovaly okamžitě – indexy Dow Jones Industrial Average, Standard & Poor’s 500 a Nasdaq se do konce týdne propadly v průměru o 3,5 procenta; výrazný propad zažily i komodity v čele se zlatem (-6 procent) a ropou (-5 procent).
Koncentrace moci
Bernanke přitom neřekl nic až tak zásadního či neočekávaného. Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že rozvaha Fedu se od počátku finanční krize víc než ztrojnásobila, úrokové sazby jsou dlouhodobě na nule a vedení Fedu muselo vymyslet několik nových způsobů, jak do ekonomiky nalít biliony nových dolarů (kvantitativní uvolňování, Operace Twist), pak nešlo očekávat, že párty levných peněz potrvá věčně. Bernankeho výrok je v kontextu explozivní monetární politiky posledních let naopak značně zdrženlivý – tempo měsíčních nákupů cenných papírů (v současnosti 85 miliard dolarů za měsíc) americká centrální banka zmírní a to koncem roku, zastaví se až za rok; vše za předpokladu souladu vývoje ekonomiky s očekáváními Fedu.
Dopady této předpovědi o vývoji americké monetární politiky tak spíš než o neočekávanosti či přísnosti svědčí o naprosté závislosti trhů na neustálém přísunu levných peněz z centrální banky. Jinými slovy: nejsilnější ekonomika světa se stala životně závislou na umělé výživě podávané centralizovanou politickou institucí. Kde dříve rozhodovaly reálné úspory a kupní síla stovek milionů nezávislých lidí, dnes rozhoduje hrstka elitních bankéřů a jejich názor na to, jakou cestou by se měla ekonomika Spojených států vyvíjet.
Drahá lekce
Charakteristickými rysy posledních let jsou tak prudce rostoucí akciové indexy, které již svou výší překonaly rekordní předkrizové doby, a stagnující mediánové příjmy amerických domácností spolu s vysokou mírou nezaměstnanosti – obojí pak hluboce pod předkrizovým průměrem. Opomenout nelze rovněž masivní investice a první veřejné nabídky akcií technologických firem, které silně připomínají éru dot com bubliny, prasklé na přelomu století, – řeč je o uvedení přeceněných akcií Facebooku či Zyngy, skomírajícím Grouponu či fiasku vládou dotovaného elektromobilu Fisker Karma; nemluvě pak o ambiciózních plánech na hypermoderní (a hyperdrahá) sídla velkých technologických firem.
Dosavadní a budoucí vývoj ekonomiky Spojených států budiž pomníkem nebezpečí centralizace a s ní spojeného fenoménu „ovládnutého strážce“ (regulatory capture). Pod rouškou odbornosti a vševědoucnosti tak dochází ředěním kupní síly dolaru k legálnímu transferu bohatství od chudých k bohatým, od neznalých k politicky napojeným. Nadějí do budoucna pak je poučení, že žádný člověk či instituce by neměli disponovat mocí takový systém zavést a pouhými slovy s ním poté manipulovat dle své libosti.
Autor je zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.
Sdílejte článek, než ho smažem