Ústředním heslem volební kampaně Billa Clintona proti Georgi Bushovi bylo It’s the economy, stupid! Dnes, v době ekonomické recese a stále se opožďujícího oživení české ekonomiky by si stejné heslo měl ve své kanceláři pověsit i Petr Nečas. Ale musel by si tam připsat ještě druhou větu – Česká ekonomika závisí na úspěšné Evropské unii. A to bohužel – a ke škodě českých firem i českých občanů – bohužel nikdy neudělá.
Když po silných řečech nepřijdou činy, musí přijít – ještě silnější řeči
Místo toho Nečasova vláda pokračuje ve vytváření českého obrazu jako nespolehlivého partnera, který si neumí doma udělat pořádek a komunikovat. Typickou ukázkou byl před dvěma týdny Nečasův výkřik do tmy na téma zdvojnásobení rozpočtového deficitu po zastavení plateb z evropských fondů a následná (mnohem rozumnější) reakce ministra financí, který zkusil svému premiérovi vysvětlit některá základní „evropská“ pravidla.
Možná by nad tím šlo mávnout rukou jako nad politickým folklórem panikařícího premiéra, který v posledních měsících našel zalíbení v silných slovech (která zřejmě mají zakrýt nedostatek činů v návaznosti na předchozí silná slova), ale tou rukou by se mávalo lépe, kdyby česká ekonomika rostla, měli bychom poloviční nezaměstnanost a netrhali bychom rekordy v nedůvěře vůči politické reprezentaci.
Stavíme se mimo hru
A asi by nad tím šlo mávnout rukou, pokud by se v Evropské unii právě nehrálo o nové postavení jednotlivých zemí. Angela Merkelová to minulý týden vyjádřila velmi jasně: mějme vícerychlostní Evropu, a kdo nechce být součástí integrace, může zůstat na okraji – ale pak zůstane na okraji i v případě, že bude potřebovat pomoc. Volba je tedy jasná a je nejvyšší čas, aby si český premiér uvědomil, co je v zájmu jeho voličů.
Mohl by začít tím, že by si uvědomil, co nám evropská integrace přinesla a co nám může v následujících letech přinést. Mělo by mu dojít, že příští evropský rozpočtový cyklus od roku 2014 je posledním, kdy má Česká republika šanci získat významnější podporu (a že tedy bude muset s evropskými fondy nakládat mnohem opatrněji než doposud, kdy se nad nesmyslným utrácením vzhledem k dostatku peněz zavíraly oči). Mělo by mu dojít, že další roky budou ve znamení silnější integrace a pokud si najde čas podívat se na mapu, mělo by mu dojít, že nežijeme na izolovaném ostrově.
I když to možná nebude příliš dlouho trvat a z České republiky se opuštěný ostrov stane. Německo a Rakousko budou samozřejmě hlubší evropskou integraci podporovat, Slovensko jinou možnost nemá a z Polska se stal učebnicový příklad, jak využít Evropskou unii pro posílení domácí ekonomiky. Kdyby se česká vláda nevyžívala v siláckých gestech bez podstaty a vůči Bruselu se chovala jen z poloviny tak pragmaticky jako Poláci, vykazovala by česká ekonomika růst a dokázali bychom si udržet to, co už žije jen v našich národních mýtech – pověst premianta střední Evropy.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 6. 2012 9:18
Fraze o nicem, jak jsme si od Prouzy uz navykli, neni duvodem pro inflaci otazniku a vykricniku. Psychologove by rekli, ze tato charakteristika je vlastni lidem nevyrovnanym ci labilnim:)
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
12. 6. 2012 19:09, Benedikt
Silná slova a silácká gesta následovaná – podprůměrným výkonem a ostudou. U českých fotbalistů jsme na to zvyklí, problém ale je, pokud si stejnou metodu osvojí česká vláda při hře o to nejdůležitější, co máme – pozici České republiky v Evropě.
Zdroj: Penize.cz
S Tomášem jsem dlouhá léta souhlasil. Ale nyní s ním naprosto nesouhlasím.
Píše, že Merkelová bude podporovat dvourychlostní Evropu. A že by bylo vlastně dobré zůstat po boku Merkelové, rozuměj Německa. Jinými slovy, uzavřít politický a ekonomický pakt. Ovšem, to už v článku řečeno není. Prý to bude jednoznačně podporovat Německo i Rakousko. S tím Rakouskem bych byl opatrný. Je to jedna z mála zemí Evropy, která je jednak ekonomicky zdravá, ale má také obyvatele, kteří moc evropskou integraci nepodporují. Možná tak politici, normálníí obyvatelé už moc ne. Asi jako u nás.
Opravdu si Tomáš Prouza myslí, že bychom byli rovnocenými partnery Francii a Německu? Asi těžko.
Eurozóna se postupně, plíživě rozpadá. Opravdu chceme do tohohle spolku vstoupit? Do spolku, kde vládnou nikým nevolení anonymní úředníci?
Původně jsem EU i eurozónu podporoval, byl jsem vnitřně přesvědčen o tom, že je to to správné řešení, po letech za ostnatým drátem snad ani nebylo divu. Avšak, prozřel jsem a vidím, co se děje. Snad i slepý to musí vidět. Proč dotovat Řecko, Irsko, Španělsko? Proč dávat peníze pro jejich banky? Na obzoru je Itálie. Dle chování řemeslníků myslím, že i Belgie, srdce evropských nenažraných úředníků.
Pokud banky krachují, zrušte je! Zaveďte si vlastní měnu, nezávislou na EU, nezávislou na bankách. Ať si jí státy vydávají sami. Ať je měna podložená zlatem, tzn. jakoukoliv bankovku jsem schopen v kterékoliv bance směnit za váhový ekvivalent zlata, vytištěný na té konkrétní bankovce. Současné bankovky již nejsou měnou, jsou to jen natištěné papírky bez hodnoty.
Fakt nechci podporovat Německo ani Francii. Nechci ani podporovat přistěhovalce, kteří jdou do Evropy jen proto, aby pobíraly bohaté příspěvky za to, že jsou v Evropě. A s nimi jejich velké rozvětvené rodiny. A navíc, tito přistěhovalci se nechtějí učit evropskou kulturu, jazyk země, která jim platí. Jen mají svoje zákony, ženy jsou pro ně jen kus masa.
Nechci se dožít toho, až tu budou samé mešity, moje dcera bude vdaná za muslima a bude chodit zahalená v černém hadru, nebude smět mít vlastní názor, její muž jí bude moct kdykoliv zbít. Asi spousta otců by v tu chvíli vzala do ruky zbraň a šla si s ním popovídat.
Prostě, tahle Evropa, co je nyní, nám nic nepřináší. Je však jen na nás, jestli to tak necháme a budeme ovce. Nebo jestli to vezmeme do vlastních rukou. Budoucnost je jen na nás.
zdroj: http://benediktp.blog.cz/
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.