Zkušenosti za 200 euro

Možností je hned několik. Student se může sám sebrat a odjet na vlastní náklady studovat vyvolenou zahraniční univerzitu. Tato varianta však svou nákladností skutečně již předem eliminuje valnou většinu zájemců. Další možností, která patří zcela jistě mezi nejlevnější, je získání stipendia na domovské univerzitě. Jako nejčastější forma stipendia se objevuje program Socrates/Erasmus.

Monika je studentkou Vysoké školy ekonomické v Praze. O možnosti studovat v zahraničí se poprvé dozvěděla ve druhém ročníku, ale nevěřila si, takže se do ničeho nepouštěla. O rok později ale zvítězila touha po poznání, díky níž si nakonec přeci jen podala přihlášku ke studijnímu pobytu ve Španělsku.
Výběrové řízení na VŠE probíhá ve dvou kolech, přičemž obě mají při konečném výběru studentů stejnou váhu. V prvním kole se zohledňují studijní výsledky, druhé se skládá z psychotestu odolnosti vůči zátěži a z inteligenčního a znalostního testu. Studenti s nejvyšším počtem dosažených bodů pak vyjíždějí do zahraničí se získaným stipendiem.
Monika absolvovala obě kola výběrového řízení a myslela si, že tím pro ni příběh končí. Když si po několika dnech se zatajeným dechem přečetla své jméno na seznamu studentů vybraných pro následující akademický rok ke studiu v zahraničí, věděla již, že její dobrodružství teprve začíná. A stejně jako každý student si mohla záhy potvrdit, že samotným přijetím ještě zdaleka nemá vyhráno. Začala řešit - kromě jiného - finanční otázku věci.

Peníze až na prvním místě

Výše stipendia Erasmus pro akademický rok 2003/2004 činila 450 euro na měsíc, stejně jako o rok dříve. Odkud se vlastně tyto peníze berou? Evropská unie ze svých fondů poskytuje příspěvek na každého studenta a měsíc ve výši 76 euro. Zbytek, tedy 374 euro, přidává ministerstvo školství. Evropská unie poskytuje každým rokem stále méně peněz, ministerstvo školství, dorovnávající částku na výši 450 euro, tedy platí stále více. Ještě před třemi lety (pro akademický rok 2000/2001) tvořila dotace EU 134 euro.
Brusel peníze posílá podle přesného počtu tzv. studento-měsíců Národní agentuře Socrates, která je koordinátorem tohoto stipendijního programu. Ta je dále dělí mezi zúčastněné české univerzity. Ministerstvo školství posílá příspěvek přímo univerzitám, a to v korunách, o převod na euro se stará česká univerzita. Student dostane na svůj účet celý obnos v euro, podle počtu měsíců, které v zahraničí stráví. Zpravidla menší část stipendia obdrží na začátku svého pobytu, zbytek pak zhruba v polovině.
Student v rámci programu Erasmus však nedostává pouze měsíční stipendium. Nespornou výhodou a značným finančním ulehčením je především fakt, že v rámci programu odpadá placení školného na vyvolené univerzitě.

Jiný kraj, jiné útraty

Záleží na vybrané zemi. Petr studoval s programem Erasmus v Itálii na Boloňské univerzitě. A jak sám říká, se stipendiem ve stejné výši jako Monika nevystačil. "Ubytování mě stálo 235 euro za měsíc. Za jídlo jsem utratil nejméně stovku. Další hlavní položky tvořily výlety a takové ty drobné výdaje, jako jsou třeba fotky, kino, volejbal a podobně," říká Petr, "źa celý pobyt jsem překročil stipendium o více než 500 euro, navíc jsem samozřejmě platil v Česku dopravu a pojištění." Dodává, že si sice dopřál trochu zábavy, ale celkově má pocit, že se musel docela omezovat, aby jej pobyt nestál ještě mnohem víc.
Přesto na tom byl v Itálii ještě poměrně dobře. Obecně se dá říci, že čím více na sever, tím více peněz vás bude studijní pobyt stát. Země jako Norsko pak patří mezi ty úplně nejdražší, samozřejmě společně se zámořskými státy, kde výsledná suma výrazně poskočí také kvůli ceně letenky.

V jihošpanělské Seville se 450 euro na měsíc vyjdete celkem slušně. ¨"Za ubytování jsem platila 135 euro měsíčně, což je normální cena. Samozřejmě se dá sehnat ubytování za 100 euro, stejně tak jako třeba za 250, a úroveň bytu tomu většinou odpovídá," vypráví Monika. A jak je to se společenským životem? "Zejména ostatní zahraniční studenti se neustále chodili někam bavit, do barů, na diskotéky nebo jen tak posedět. Alkohol je dražší než u nás, takže já jsem v rámci snahy ušetřit půl roku téměř abstinovala," svěřuje se Monika. Na druhou stranu hodně cestovala, a také si přivezla domů různé suvenýry i třeba oblečení. Jídlo Monika nakupovala v nejlevnějších supermarketech, kde jsou ceny vcelku srovnatelné s našimi. "Každý měsíc jsem se snažila nepřetáhnout stipendium, což se mi dařilo až do Vánoc. Tehdy už můj rozpočet neutáhl cestu do Madridu a Toleda," vysvětluje.
Studijní pobyt ji přišel na cenu letenky a 200 euro, o které nakonec celkové stipendium překročila. "A to je slušná cena, za půlroční zkušenosti ze zahraniční univerzity, za neopakovatelné dobrodružství prožité s ostatními zahraničními i španělskými studenty, kteří na několik měsíců tvořili mou jedinou rodinu. Nebo snad ne?", uzavírá své vyprávění.

Máte vy nějaké zkušenosti se zahraničním studiem svým či svých potomků? Jakým způsobem jste ho financovali? Na kolik vás vyšlo?