Zdroj: Pleska / Midjourney
Státní podpora stavebního spoření zůstane nižší, a to i pro starší smlouvy. Potvrdil to Ústavní soud, když odmítl návrh poslanců hnutí ANO. Rozhodnutí dnes oznámil soudce zpravodaj Milan Hulmák.
Opoziční poslanci chtěli zrušit část takzvaného konsolidačního balíčku, který přijala vláda vedená Petrem Fialou v roce 2023.
Státní podpora stavebního spoření klesla od roku 2024 na polovinu, tedy na maximálně 1000 korun ročně z dřívějších 2000 korun. Nově dělá už jen 5 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce (maximálně však z částky 20 000 Kč), zatímco do konce roku 2023 to bylo 10 % (při stejném stropu 20 000 Kč).
Kromě samotného snížení podpory od roku 2024 se opozičním poslancům nelíbilo ani to, že škrty se týkají i dříve sjednaných smluv. Lidé sice nepřijdou o vyšší státní příspěvky, na které měli nárok podle pravidel platných do konce roku 2023, ale na nové vklady počínaje rokem 2024 dostanou už jen poloviční podporu.
V podobných případech, kdy se zhorší podmínky pro spotřebitele, by klienti měli mít přinejmenším právo dosavadní smlouvu zrušit bez sankcí, argumentovala opozice. Podobně to funguje například u bankovních produktů nebo obecně podle § 1752 občanského zákoníku, který však u stavebního spoření nelze použít. U stavebního spoření zůstala podmínka, že státní podporu i u starších smluv získá jen ten, kdo spoří nejméně šest let. Přestože podpora klesla během spoření na polovinu, lidé tak zůstali uzamčeni v přísných podmínkách.
Podle soudců byly vládní škrty v souladu s ústavním pořádkem. Neporušily ani základní principy právního státu, ani základní práva a svobody. Neporušují tak ani právo na bydlení, jak namítali poslanci ANO. Podporu i samotné úspory ze stavebního spoření lze totiž použít na cokoliv. „Skutečnost, že se zákonodárce rozhodl snížit výši státní podpory stavebního spoření a upřednostnit jiné nástroje v oblasti zabezpečení a podpory bytových potřeb jednotlivců, tedy nelze to považovat za protiústavní,“ konstatovali soudci.
Navázali tím na rozhodnutí svých předchůdců z roku 2011. Už tehdy Ústavní soud odmítl zrušit snížení podpory pro dříve sjednané smlouvy. Státní příspěvek lze podle soudců snížit také u dříve sjednaných smluv – ovšem až počínaje podporou za nové vklady, zatímco podporu k vkladům před účinností novely už nelze omezit. Podle soudců sice šlo o retroaktivitu, ale jen nepravou. Ta je přípustná, pokud veřejný zájem (tehdy především stav veřejných financí, tedy potřeba rozpočtových škrtů) přesahuje zájem na právní jistotě klientů (zachování dosavadní úpravy). Podle soudců je státní podpora něčím navíc („benefícium zákonodárce“) a není s ní spojeno naplnění určitého základního práva nebo svobody.
V dnes vyhlášeném rozhodnutí Ústavní soud zopakoval, že nepravá retroaktivita je obecně přípustná, pokud protiústavně nezasahuje do principu právní jistoty a principu důvěry v právo podle Ústavy. To se v posuzovaném případě nestalo. „Zájem účastníků stavebního spoření – u nichž v rozhodné době pořád běžela šestiletá vázací doba – na zachování předchozí právní úpravy nepřevyšoval veřejný zájem na konsolidaci veřejných financí a snížení deficitu státního rozpočtu,“ uvedl soud.
Sáhnout na stavebko doporučili Fialově vládě ekonomové z poradního sdružení NERV (Národní ekonomická rada vlády). „Téměř okamžitě lze zrušit státní podporu stavebního spoření, která má v ČR sice téměř třicetiletou tradici, ovšem vznikala ve zcela jiné situaci nedostatku úspor, neexistence hypoték a celkového nedostatku dlouhodobých vkladů (a kapitálu). Postupem času se z tohoto produktu stalo pouze státem dotované běžné spoření pro některé, jež je však financováno z kapes všech daňových poplatníků,“ napsal NERV v doporučení vládě.
„Jde o čtyři až pět miliard korun daňových poplatníků, které jsou dost necílené. Velkou část si vezmou banky na velkých poplatcích,“ argumentoval například sociolog Daniel Prokop, jeden z členů NERV. V roce 2023 vyplatilo ministerstvo financí na zálohách podpory 4,2 miliardy korun (podle hnutí ANO to je jen 0,19 % výdajů státního rozpočtu), v roce 2024 pak 3,8 miliardy.
Platíte hodně za plyn?
Změňte dodavatele
Čím dříve se do změny dodavatele pustíte, tím víc ušetříte. Neotálejte a podívejte se, jaké nabídky pro vás máme.
Fialova vláda zvažovala snížení podpory pro stávající smlouvy na polovinu, pro nové smlouvy však mohla podpora zcela skončit. Mluvilo se také o účelovém omezení podpory jen na financování vlastního bydlení, respektive na energetické úspory. Výsledek byl nakonec kompromisem. Vláda se nechala přesvědčit, že stavební spořitelny rozšíří svou činnost o „pomoc s přechodem na energeticky úsporné bydlení“, tedy s distribucí státních dotací pro domácnosti.
Od roku 1993, kdy stavební spoření v Česku začalo, dosahovala státní podpora až 4500 korun za rok. Konkrétně dělala 25 % ročně z uspořené částky, maximálně však z 18 000 Kč.
Od roku 2004 klesla maximální podpora pro nově sjednané smlouvy na 3000 korun za rok. Dosahovala 15 % ročně z uspořené částky, maximálně však z 20 000 Kč. Zároveň se prodloužila potřebná doba spoření z pěti na šest let.
Od roku 2011 klesla maximální podpora pro nové i starší smlouvy na 2000 korun za rok. Dosahovala už jenom 10 % ročně z uspořené částky, maximálně z 20 000 Kč.
Další omezení nakonec neprošlo kvůli předčasnému rozpuštění sněmovny: od roku 2014 měl státní podporu získat jen ten, kdo ji použije na financování vlastního bydlení (nebo si na to vezme úvěr od stavební spořitelny).
Na polovinu – maximálně 1000 korun za rok – tak podpora klesla až od roku 2024 po zmíněném vládním balíčku. I nadále dostane státní příspěvek každý, kdo splní podmínky – bez ohledu na to, jak peníze dál použije.
Hnutí ANO připomíná, že kumulovaná výše inflace za období od ledna 1993 do ledna 2024 činila 258,38 %, sledované ceny tedy vzrostly na 3,58násobek, v případě bydlení ještě daleko víc. Oproti tomu státní podpora stavebního spoření klesla – a to v relativní i v absolutní částce. V roce 1993 dosahovala roční státní podpora stavebního spoření 76 % tehdejší průměrné měsíční mzdy, v roce 2010 to bylo 8,5 % a loni už jen 2,3 %.
Stavební spoření dnes nabízejí stavební spořitelny pěti velkých bankovních skupin – České spořitelny, ČSOB, Komerční banky, Monety a Raiffeisenbank. Počet smluv ve fázi spoření postupně klesá: ke konci loňského roku jich bylo necelých 2,7 milionu, což je o téměř osm procent méně v porovnání s koncem roku 2023. Za posledních deset let ubylo víc než milion smluv. Ještě v roce 2008 jich bylo přes pět milionů.
Za výhodu stavebního spoření bývá vedle státního příspěvku považován také snadný přístup k levnému úvěru. Ve smlouvě o spoření musí být od začátku uvedena pevná úroková sazba, za kterou zájemce získá řádný úvěr – ta může být maximálně o tři procenta vyšší, než je úrok na spoření. Výhodou může být i pevná úroková sazba na samotném spoření, která je neměnná po dobu nejméně šesti let.
Petr Kučera
Sdílejte článek, než ho smažem
