Počet Čechů, kteří "žijí na dluh", se každým rokem zvyšuje a asi většina z nás má s úvěry, ať jako dlužník nebo jiná osoba v závazku, nějakou zkušenost. A ruku v ruce se zkušenostmi do určité míry roste také informovanost lidí o tom, co účast v úvěrovém případu obnáší. Důkazem může být např. skutečnost, že dnes už není tak jednoduché sehnat ručitele jako před deseti lety. Málokdo je ochoten takový závazek přijmout.
Podle sdělení bank ovšem není ani dnes neobvyklé, že ve chvíli, kdy věřitel neplní své závazky vůči bance, jsou ostatní účastníci překvapeni, jaké nároky na ně banka klade. Ani v případě, že je úvěr zajištěn např. nemovitostí, nemusí totiž peníze z jejího prodeje dlužnou částku pokrýt, a banka se může obrátit na další osobu v závazku. Pojďme si tedy objasnit úlohy jednotlivých osob úvěrového případu.
Kdo je dlužník a kdo věřitel?
Jak již bylo naznačeno v úvodu článku, role těchto osob jsou jasné asi každému, ale pro pořádek si je definujme také. Dlužníkem tedy může být fyzická nebo právnická osoba, které byl úvěr poskytnut a která je na základě úvěrové smlouvy tuto půjčku povinna splatit. A to včetně příslušenství pohledávky (což jsou v bankovní terminologii úroky, případné úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním) a sjednaných sankcí. Osoba či instituce (tzn. opět fyzická nebo právnická osoba), která úvěr poskytla, se označuje jako věřitel.
Připravili jsme pro vás nový speciál: Vše o bydlení: smlouvy, financování a legislativa |
Najdete v něm mnoho praktických informací pro případ, že se rozhodnete koupit nemovitost, zvažujete, zda si pořídit byt v osobním nebo družstevním vlastnictví či se chytáte svoje bydlení vylepšit rekonstrukcí. Zajímá vás deregulace nájemného? I tomuto tématu jsme se věnovali, a to hned v několika článcích. Přejeme vám mnoho inspirativního čtení v našem speciálu Vše o bydlení: smlouvy, financování a legislativa! |
Kdo je spoludlužník?
Spoludlužník je další osoba, která vystupuje v úvěrové smlouvě na straně dlužníka. Pokud manželé nemají zúžené společné jmění manželů (více o SJM se dočtete zde), stává se manžel či manželka dlužníka spoludlužníkem automaticky. Obdobně je-li dlužník nezletilý (taková situace může nastat např. když rodiče čerpají úvěr na smlouvu o stavebním spoření dítěte), je spoludlužníkem vždy také jeho zákonný zástupce.
Spoludlužníky se mohou stát i další osoby, které s dlužníkem trvale žijí ve společné domácnosti (rodinní příslušníci, druh či družka, od 1. 7. 2006 i registrovaní partneři). A některé banky dokonce uvádějí, že spoludlužníkem může být kdokoli i bez ohledu na vztah k dlužníkovi. V případě, že spoludlužník není svobodný nebo nemá zúžený rozsah SJM, musí s tímto závazkem souhlasit i jeho manžel či manželka. Počet spoludlužníků, které banka do úvěru přijme, může být omezen, např. na dvě osoby.
Více dlužníků (tedy dlužník a spoludlužník či spoludlužníci) má pak podle zákona (ustanovení občanského zákoníku) povinnost splatit témuž věřiteli dluh "společně a nerozdílně". Všechny tyto osoby jsou v úvěrové smlouvě zavázány jako solidární spoludlužníci a věřitel je oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Laicky řečeno, spoludlužník je úplně stejným dlužníkem se všemi právy a povinnostmi jako dlužník.
Což ovšem neznamená, že by se výše splátky mezi dlužníka a spoludlužníka rozdělovala. V případě, že dlužník přestane splácet a je-li ve smlouvě zavázáno více osob (jako spoludlužníci, přistupitelé k závazku či ručitelé – viz dále), věřitel má právo vybrat si, kterého z nich požádá o plnění jako prvního. Všichni ručí za celou částku, nikoli jen za poměrnou část dluhu (např. za 1/3 jsou-li v závazku 3 osoby). Ale věřitel pochopitelně nemůže získat víc než dlužnou částku. Jestliže dluh splní jedna osoba, povinnost ostatních zanikne.
Kdo je přistupitel k závazku?
V případě přistupitele k závazku se terminologie jednotlivých bank poněkud rozchází. Přistupitel může být jednak osobou, která funguje stejně jako spoludlužník. Za splnění závazku tedy odpovídá spolu s dlužníkem "společně a nerozdílně". V tomto případě "přistupuje" další osoba k závazku v případě, že není bonita dlužníka (ani se započtením příjmů a výdajů případného spoludlužníka či spoludlužníků) dostatečná k prokázání návratnosti úvěru, případně kvůli vyššímu věku dlužníka. Anebo proto, že banka neumožňuje, aby se spoludlužníkem stal kdokoli (tzn. formu "spoludlužnictví" podmiňuje nějakým právním vztahem k dlužníkovi). Přistupitel k závazku je v tomto případě víceméně totožný se spoludlužníkem, někdy může do smlouvy vstoupit až později, v průběhu splácení.
Druhou variantou přistupitele k závazku (který bývá někdy výstižněji označován také jako "přejímatel dluhu") je osoba, která za dlužníka převezme jeho dluh a zaváže se jej věřiteli splatit. Tzn. stává se novým dlužníkem (nahradí původního) ve stejném rozsahu povinností a s převzetím všech závazků, které měl původní dlužník. Věřitelé převzetí dluhu podmiňují svým souhlasem. Přistupitel-přejímatel může úvěr vzít na sebe např. v případech, kdy se v průběhu splácení dlužník dostane do finančních problémů (např. ztratí práci), nebo dokonce zemře. Na místo dlužníka pak může nastoupit např. nějaká blízká osoba, která mu chce pomoci, případně po smrti dlužníka si chce rodina zachovat jeho majetek.
Opět platí, že přistoupí-li k závazku osoba, která žije v manželství (a nemá zúžený rozsah SJM), musí s tím souhlasit i jeho manžel či manželka.
Kdo je ručitel?
Ručitelem je osoba, která se zaváže uspokojit konkrétní pohledávku věřitele, jestliže jí řádně a včas neuspokojí dlužník. Ručitel, který dluh splatil, je na rozdíl od spoludlužníka a přitupitele oprávněn tyto peníze požadovat po dlužníkovi. A to i soudní cestou. Ručitel nepodepisuje přímo úvěrovou smlouvu, ale prohlášení o tom, že se zavazuje vzít na sebe vůči věřiteli povinnost pohledávku uspokojit, jestliže ji neuspokojí dlužník. V tomto případě není nutný souhlas manžela či manželky ručitele. Ručitel do úvěrového případu vstupuje, není-li dlužník schopen půjčku dostatečně zajistit. U hypoték se ručitel vyskytuje zřídka (hypotéky musí být v souladu se zákonem zajištěny nemovitostí), téměř vždy se jedná o spoludlužníka.
Kdo je zástavce?
Je to osoba, která dá svoji věc nebo finanční pohledávku věřiteli do zástavy, a tím zajistí pohledávku věřitele vůči dlužníkovi. Zástavcem bývá často sám dlužník, např. v případě hypoték často jako zástava slouží právě nemovitost, jejíž koupi dlužník financuje úvěrem. V případě, že dlužník přestane půjčku splácet a není ochoten se s bankou dohodnout na jiném řešení, musí zástavce umožnit prodej zastavené věci (většinou nemovitosti). S tím, že se z výtěžku prodeje uspokojí pohledávka věřitele. V případě zajištění úvěru nemovitostí zástavce věřiteli předkládá list vlastnictví, kterým prokáže, že je majitelem nemovitosti nabídnuté do zástavy a poté sepíše zástavní smlouvu ve prospěch věřitele. Obdobně jako ručitel také zástavce může na dlužníkovi následně vymáhat peníze, a to i s pomocí soudu.
S čím musí osoby zapojené do úvěru počítat?
U všech osob, které "pomáhají" dlužníkovi na úvěr dosáhnout a stávají se členy úvěrové smlouvy (tedy spoludlužník, přistupitel k závazku či ručitel), banky prověřují bonitu. Výše jejich příjmů (případně i příjmu celé rodiny při nezúženém SJM) je pak zohledněna v částce, kterou je banka dlužníkovi ochotna půjčit. Tito "pomocníci" ovšem musí počítat s tím, že účast v "cizím" úvěrovém případu jim sníží vlastní bonitu. Tzn. riskují, že budou-li úvěr potřebovat sami, nemusí jejich příjmy stačit. Navíc jsou uvedeni v úvěrových registrech a v případě, že u "jejich" úvěru dojde k problémům se splácením, vzroste z pohledu banky jejich rizikovost a získání případného vlastního úvěru se tím podstatně znesnadní.
Další věcí, kterou by si měli všichni vedlejší účastníci úvěrové smlouvy uvědomit, je, že skutečně může dojít k tomu, že dlužník selže a oni budou muset svoje závazky vůči bance začít plnit. Ačkoli tomu třeba dnes nic nenasvědčuje, do finančních problémů se může dostat každý. Tedy i "váš" dlužník, a účast v úvěrovém případu proto není dobré brát na lehkou váhu.
Účastníci úvěrové smlouvy nemají, na rozdíl od ručitele či zástavce, právní nárok na dlužníkovi vymáhat peníze. Za splacení úvěru nesou stejnou zodpovědnost jako samotný dlužník. Dříve, než se bance zavážete, byť jako "vedlejší" účastník úvěru, se pečlivě seznamte s tím, jaké povinnosti a závazky pro vás z tohoto kroku vyplývají. Jak již článek naznačil, např. termín přistupitel k dluhu vnímá každá banka jinak. Není tedy od věci se před podpisem jakékoli dohody ujistit, jak jednotlivé účastníky úvěru definuje konkrétní banka.
Většina bank je sice ochotna přistoupit na změnu účastníků úvěru, tzn. není nemožné se z úvěru uvolnit, ale úplně snadné to není. Podaří-li se dlužníkovi nového "partnera" sehnat, náhradník musí opět projít posouzením banky. Lepší variantou je situace, kdy si dlužník v průběhu splácení úvěru naopak finančně polepší a jeho bonita se zvýší. Poté může banka projevit ochotu některého "pomocníka" z úvěru vyvázat.
Čerpáte nebo jste někdy čerpali úvěr? Zvládli jste jej zajistit sami, nebo jste museli sehnat i další osoby do úvěru? Máte vlastní zkušenost s tím, jaké to je být spoludlužníkem, přistupitelem k závazku, ručitelem či zástavcem?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
1. 9. 2006 10:06, axel
Autorce lze jedině doporučit, aby si aspoň přečetla § 511 až 515 a 531 až 534 občanského zákoníku, než začne produkovat tyhle blafy. V článku je tolik nesmyslů, že nemá ani smysl je jednotlivě vytýkat.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
4. 9. 2006 9:50, Hmhmhm
A proc nepranyrovat ty banky, ktere maji ve svych vseobecnych podminkach veci odporujici zakonu? Proc se rika, ze "nektera praxe je odlisna od zakona"? Proc se nerika, ze nektera praxe je nezakonna? Ze by se tyto banky pak citily dotceny? Axel to v dalsim pripsevku napsal na jednicku.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.