Hledá se superajťák! Stát neumí s kompjútry

Papíry, šanony, letitý a lety poznamenaný nábytek, zaprášené květiny na skříních, prošlapané lino. Nic z toho mi na úřadě nevadilo. Nové věci nemám rád, protože svou novotou připomínají, že se za ně muselo nedávno platit. Horší to bylo s tónem, jakým se mnou mluvila madam, ke které jsem podle počátečního písmena příjmení padl. Měl jsem tu být sociálně zabezpečen, ale cítil jsem se sociálně ohrožen, dostal jsem sice odpovědi na své otázky, ale s každou další jsem si měl připadat jako větší pitomec. Zaplaťpámbu, že to na mě moc nefunguje. Na závěr milého setkání jsem dostal telefonní číslo, kdyby něco. Já chtěl ale e-mail, protože prostě nerad volám. Nedostal jsem ho, protože madam zas nerada píše. A vůbec má k výpočetní technice odpor.

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.

Seznamte se s jednoduchými myšlenkami, na kterých je založeno investování do akcií. Přední postava českého kapitálového trhu, odborník na investice do akcií a úspěšný autor Daniel Gladiš vydává v nakladatelství GRADA Publishing další knihu – Akciové investice.

Na to nemáme

Vzpomněl jsem si na ni, když teď ministr dopravy ohlásil, že hodlá vypsat soutěž o nového provozovatele registru vozidel. Ovšem maximálně na pouhé dva roky, po nich by byl rád, kdyby registr spravovalo samo ministerstvo. Deník E15, kde jsem o tom četl, ale také píše: „V řadách jeho úředníků lze ale zaslechnout pochyby, zda je vůbec úřad schopen se zhostit tak velkého úkolu na poli informačních technologií.“ Vzácná upřímnost, jaké se člověk dopouštívá jen pod příslibem anonymity.

Je skepse namístě? Rozhodně. Posledně tohle ministerstvo nedokázalo ani dohlédnout na provozovatele, aby nespouštěl paskvil.

Pardon. Teď si vybavuju, že na té správě sociálního zabezpečení nemohlo být prošlapané lino. Ani lety poznamenaný nábytek, vždyť domu, kde ta sociálka sídlí, bylo tou dobou pár let. Duch doby předinternetové tam ale vládl tak mocný, že jsem jeho sugestivnosti při vzpomínání docela podlehl.

Možná to funguje, ale zeptejte se

I na jiných úřadech se s ním setkávám, málokdy ale v tak koncentrované podobě. Jeden příklad spíš úsměvný: Stěhuju se a jsem zvědavý, jak funguje propojení registrů, jestli si musím všechno oběhat a zahlásit změnu adresy, nebo jestli to za mě povědí stroje. Tam a tam a tam by to měli mít, říká mi úřednice, ale víte, jak to chodí, zaběhněte si tam nebo zavolejte. Na schodech o patro výš, kde chci s ověřováním začít, se rozhoduju, že už budu jen telefonovat.

Ale pozor: dobrá zpráva, všude už změnu bydliště měli, mašiny zafungovaly bezvadně. Jen jim to nikdo nechtěl dopředu věřit.

Za dobré slovo knížku

Minulý čtvrtek jsme v rubrice Co si o tom myslíte? zaútočili na dopravní značky. S trochou nadsázky jsme si troufli tvrdit, že člověk, který na ně příliš spoléhá, přestává spoléhat na svůj úsudek a postřeh. A když připočteme ne vždy opodstatněnou důvěru v to, že i ostatní řidiči se budou značkami řídit...

• Zrušte dopravní značky, napáchají víc škody než užitku

Knížku bychom rádi posslali čtenáři podepsanému jako ostřice za ostrovtip a básnické střevo.

Bude elektronická evidence tržeb taky výbuch?

Po všech těch trablích, které jeden zažije na vlastní kůži nebo o nich čte, se není čemu divit. Jistě si taky vzpomínáte na kolabující úřady práce nebo zmiňovaný registr vozidel. Nebo nejnovější zpráva: Přinutili jsme firmy používat datové schránky, jejich zaměstnanci se s nimi naučili pracovat, v leckterém případě to asi bolelo – a teď se dozvědí, že od příštího roku dost možná nebude možné podávat jimi přiznání k dani z přidané hodnoty. Protože kapacita jedné datové zprávy je malá. Většiny odesílaných datových přiznání se to sice netýká, bez příloh se do limitu vejdou s obrovskou rezervou. Zákaz má přesto být plošný. O nedostatečné kapacitě datové schránky se přitom dobře ví, situací, kdy je potřeba úřadu nebo soudu posílat zprávu s přílohami, je spousta. To se pak zprávy rozdělují, což jednak klade nároky na odesilatele i příjemce, jednak to stojí peníze, které inkasuje Česká pošta (kterou tedy takto nenápadně dotujeme).

Spuštění elektronické evidence tržeb, dalšího státního IT projektu s obrovskou databází, proto očekávám s jistým mrazením. Užijeme si jistě spoustu adrenalinu. Otázka ale je, co s tím? Co je vůbec příčinou chaosu, který velké IT zakázky provází? Je opravdu tak těžké naprogramovat systémy tak, že z pilotního provozu vylezou v uspokojivé podobě? Nebo spíš zadavatelé, tedy státní úřady, nedokážou dostatečně přesně naformulovat zadání? Nebo je hlavní příčina v tom, že nedokážeme dobře zaplatit lidi, kteří by byli v informačních technologiích dost zběhlí, protože stát nedokáže platově konkurovat komerčním firmám?

Co si o tom myslíte? Neměl by stát raději na velké IT projekty rezignovat? S papírem to také nějak šlo. A možná by nějaká agenda úplně odpadla, protože by se ukázalo, že je jí zbytečně mnoho. Nebo bychom se měli plácnout přes kapsu a prostě koupit sakumprásk systém z některé ze zemí, ve které funguje? Jistě neodpovídala by legislativa. Tak bychom ji mohli koupit taky a poslanci by mohli jet k móři, prospělo by to jim a možná i nám. Anebo by si vláda měla najmout za velký peníz supertým ajťáků, kteří budou dohlížet na všechny velké projekty? Dejte vědět v diskuzi. Dobrý nápad odměníme knížkou. 

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem